Citelně jsme všichni zcela jistě absenci podobného kulturního zařízení pociťovali, ale dnes už je konečně všechno jinak.

Na Bruntálsku se objevil muž, který si vzal tento problém za svůj a od letošního září dělá vše pro nápravu věci. Založil prostě muzeum. Dnes je ve fázi sběru exponátů, hledání spřízněných duší a budování sítě spolupracovníků a hledačů vidlí.

Do Kutné Hory, kde se Jan Gemela tento týden objevil, ho přivedlo naplňování jednoho ze záměrů muzea, objevit v Česku vše, co nějakým způsobem s vidlemi a vidláky souvisí. V tomto případě divadelní soubor Vidlákv…

Kutná Hora je od Lichnova poměrně daleko, co od návštěvy očekáváte?

Rozsah naší činnosti je rozvětvený, kopíruje v podstatě právě tvar vidlí. Nesoustředíme se jenom na sběr exponátů, ale zkoumáme historii tohoto nástroje a bádáme ve všch oblastech, kde se vidle v nějaké podobě objevily. Tedy - vidle a kultura, vidle a sport, vidle a názvosloví a podobně.
A do Kutné Hory nás přivedl divadelní spolek Vidlák, jehož představení jsme shlédli a navázali kontakty.

Kromě toho v sekci vidle a kultura - konkrétně Vidle art jsme zjišťovali, zdali v místní galerii umístěna nejsou díla s motivem vidlí. Zatím jsme ale bohužel, žádná neobjevili. Zato však s námi bylo v galerii už zacházeno jako s rovnocennými muzeálnmi partnery. Z čehož máme velkou radost.

Kde celá myšlenka má svůj počátek?

K potřebě realizovat tento společensky potřebný a ojedinělý projekt nás dovedl fakt, že jako účastníci různých akcí s koňmi jsme si uvědomili absenci vlastní vlajky. Prvním krokem tedy bylo vytvoření vlastní zástavy, kde jsme motiv vidlí poprvé využili. A postupně nám začalo docházet, jak zajímavé a rozsáhlé téma mohou vidle být, a jak výrazně se zapsaly do historie národa, zemědělství, kolektivizace, kultury i sportu. O politice nemluvě.

Jak v současné době vypadá sbírka a v kolik exponátů doufáte?

Jsme ve fázi intenzivního sběru, k dnešku máme cca sto pět kusů vidlí. Získaných od mnoha dárců a mezi nimi opravdu některé jedinečné exponáty. Každý dárce se stává automaticky čestným vidlákem, je vyfotografován, vyzpovídán z místopisných a historických údajů ze života jeho vidlí a je mu také vystaven dárcovský certifikát.

V této souvislosti jen podotknu, že kmotrem první stovky vidlí se stal Valach Radek Brzobohatý. I jeho fotografie je součástí naší webové galerie. Počítáme s tím, že u každé stovky budeme mít stejně významné kmotry, a s nimi se dobereme ke kýžené tisícovce exponátů.

Termín vidlák jsme už lehce zmínili. Kdo je nebo může mít právo užívat titul vidlák?

Každý dárce vidlí se automaticky stane členem galerie vidláků s právem používat titul vidlák před i za jménem. A právo navštěvovat své vidle je vidlákovi doživotně garantováno. Pochopitelně, tento titul propůjčíme všem, kdo se o výzkum či sbírku nějak významně zaslouží .

Zcela upřímně, všechno je to skvělá recese a skvělý nápad. Přesto v tom kus vážného a reálného je? Co pro vás?

Je pravda, že hlavním mottem byla legrace , ale jak se do toho dostáváme víc a víc, tak i na takovém obyčejném nástroji, jako vidle jsou, lze pozorovat zajímavé historické souvislosti. Vidle provázely zemědělce po staletí, měnila se jejich podoba, vyvíjely se dál v různé jiné nástroje. Dají se z nich zjistit i historické reálie. Ve sbírce máme několik předválečných kusů , pocházejících z německých továren. Zaměstnanci pak byli odsunuti a továrny zavřeny, vidle zůstaly.

Naše debata je přerušena jedním z příznivců a sympatizantů Muzea vidlí. A přerušena pro Jana Gemelu tím nejpříjemnějším způsobem. Novým kouskem do sbírky a kouskem netypickým. Miroslav Ondrák opatroval své dědictví po předcích vzorně, a teď jeden ze svých vzácných klenotů zakladateli muzea předal. Dojetí bylo oboustranné a vedlo k nabídce Miroslavu Ondrákovi ustavit ho velvyslancem Muzea vidlí pro střední Čechy. Miroslav funkci pravděpodobně přijme a k oficiálnímu jmenování tak nestojí nic v cestě.

Lavina a proud myšlenek a nápadů Honzy Gemely se předáváním trochu pozastavila, a jednu větu mohla říci i manželka zakladatele. I když byla v podstatě jen o tom, že pokud chce někdo žít s malou sopkou, musí mít v sobě hodně tolerance.

Kdo by však chtěl přispět k rozvoji Muzea vidlí, bude vítán. Vidle mohou být rezavé, bez násady, poškozené. Kdo by věděl o čemkoliv, co s vidlemi a vidláky souvisí, je vítán. Obzvlášť nadšeně páni a paní Vidláci , spolky a sdružení téhož jména. Vše podstatné pak na stránkách muzea vidlí. Protože tam se dozvíte i to, co je vidlobraní a jak muzeum oslavilo 11. i 17. listopad a jak se chystá na Mikuláše. A mimochodem, víte, proč mají čerti vidle?