Vydávám se sama na jednu doučovací lekci. Uprostřed prázdnin potkávám „ve třídě“ dva klučiny, Kryštofa a Adama. Na programu je matematika a čeština pro první stupeň základní školy. Kryštof procvičuje u stolu čtení některých slabik. „Ela mele a mele. Mele málo.“ A pokračuje obdobnými obraty. Cvičení se zjevně soustřeďuje na písmeno „l“ v mluveném slově. Zatímco Kryštof rozkládá obrázky a přiřazuje slova, tak Adam pracuje u jiného stolu s modelínou. Válí hada a z něho číslice. Pod podtržítkem se už začíná rýsovat výsledek početního příkladu.

Na koberci zatím roste řada obrázků a vedle nich řadí Kryštof slabiky, které vytvářejí zobrazená slova.

Mám chuť radit, ale není třeba, slabiky do sebe postupně zapadají. A když nakonec zbydou slabiky, které se k sobě nehodí, tak malý student zapátrá a chybku hbitě najde.

Mezitím přejde Adam na násobilku. S pomocnou tabulkou i bez ní vyjmenuje všechny násobky devíti. Pak to přijde. Násobení naostro. Tři krát devět. Na řadu přicházejí prsty. Říkám si, snad nebudou odpočítávat klasicky po prstech. Není tomu tak. Přímo před očima začnou doslova kouzlit s prsty. Tři krát devět. Adámek skrčí třetí prst a počítá zleva. Jedna dva, ke skrčenému prstu. Pak napočítá sedm od skrčeného prstu. „Dvacet sedm.“ Tak to jsem ještě neviděla. Honem si v duchu přepočítám pár příkladů na násobení devíti. Opravdu to funguje! Tak tohle jsem vážně nikdy neviděla. Ještě v duchu překontroluji, zda to funguje i u jiných násobků.

Mezitím už se Kryštof hlásí ke psaní. Opíše krásným, nám dospělými, už téměř neznámým písmem všechny čtené slabiky. „Opsal jsem celou básničku,“ pochlubí se mi. „Když sem přišel v pondělí, tak nechtěl psát,“ vysvětluje mi lektorka Martina Vrbická. A už ve čtvrtek se na psaní přímo těší.
Hodina končí a kluci si sečítají body, které pak zapisují do tabulky svých „výkonů“.

Zítra přijdou zase a budou pracovat na upevnění svých znalostí v tom, co jim dělá ve škole potíže.

Jak se dozvídám od lektorky, tak doučování je intenzivní prací, která by rozhodně neměla učení ani školu znechutit. „Vždycky musí chtít sami. Sami si musí říci, že se chtějí zlepšit,“ dodává.