Starosta poděkoval za jeho příkladnou propagaci a prezentaci města. „Vaše zásluhy o zviditelnění Kutné Hory prostřednictvím médií i vizuálního umění jsou ojedinělým dokladem hlubokého vnitřního vztahu ke svému městu,“ přiblížil starosta Ivo Šalátek. Ilja Bojanovský neskrýval dojetí nad tímto oceněním, které podle jeho slov přebíral i za své rodiče, kteří pro město a konkrétně divadlo hodně udělali. Jeho otec je spjatý s divadlem i v tom ohledu, že jej měl na starosti z hlediska tehdejší radnice. Čestné občanství obdržel dříve i heraldik Jiří Louda.

Ilja Bojanovský vzpomíná …

Na rodiče: Všichni jsme začínali v prozatímním divadle. Vozili mě nahorů v kočárku. Vzpomínám, že tam byla šatna na odkládání šatů diváků. A za tou šatnou jsem byl já strčený, aby mě nebylo vidět, protože malé dítě do divadla nepatří.

Na divadlo: Když se tu ve třiatřicátém roce stavělo divadlo, které bylo obrovskou záležitostí v době, kdy byla nezaměstnanost. Ochotnický spolek pomohl kutnohorským občanům tím, že se tu třeba i jen zaměstnal velký počet lidí.

Na ochotnický spolek: Kromě toho vždycky soutěžila Kutná Hora s Kolínem a Čáslavou. Ten Kolín pro nás nikdy nebyl dramatickou záležitostí. Čáslav byla dost dobrá. Vznikala tam i spolupráce. Jedno představení jsem třeba odehrál v Čáslavi. Děvče s hraběcí korunkou jsem pak hrál i tady se Zdenkou Richtrovou.

Na spolky: V těch městech se žilo dříve jinak než je tomu teď. Byli divadelníci, holubáři, filatelisti. Ty spolky měly své zvláštní hodnoty, které po stránce lidské, společenské a přátelské měly pro město obrovskou cenu.

Na studentská léta: Támhle na tom rohu divadla sem při studentských večerech přednášel dvoustránkový text básně "Pocta Josefu Kajetánu Tylovi", kterou napsal mladý kutnohorský básník Ivan Bor. Jmenoval se Ivan Bambas a chodil se mnou do gymnázia. Patřil mezi ty mladé básníky.