Kutnohorský malíř Vladimír Císař zavítal se svými obrazy také do uhlířskojanovické minigalerie. Tento amatérský muž se štětcem v ruce zodpověděl pár našich otázek.

Letošní rok je pro Vás ve znamení výstav. Po březnové v Gymnáziu Jiřího Ortena a srpnové v kolínském muzeu hostí do konce listopadu expozici maleb a kreseb uhlířskojanovická minigalerie. Roztrhl se s nimi v poslední době pytel nebo jste již zkušený vystavovatel?

Já doufám že se s nimi “pytel neroztrhl“, to by nebylo dobré. Na gymnáziu jsem neměl svoji výstavu, ale připravil jsem přehlídku studentských výtvarných prací. No a v Kolíně a v Uhlířských Janovicích jsou to takové menší výstavy. Věřím, že se jimi nikdo nebude cítit zahlcen, protože nepředpokládám, že by kvůli nim někdo jel z Kutné Hory do Kolína a pak ještě do Uhlířských Janovic.

Ty výstavy byly domluvené ještě z dřívější doby. Snažím se, aby se vystavované práce neopakovaly. Ale máte pravdu, člověk si musí hlídat, aby toho nebylo moc. Například právě v Uhlířských Janovicích jsem měl výstavu zrovna před rokem. Tam je to velmi sympatické, s panem učitelem Sajverou, což je jedna z dobrých duší janovické kultury, se mi dobře spolupracuje. Ale přesto si musím v tomto milém městečku dát delší pauzu, abych uhlířskojanovické svými kresbami neunavil.

Co vůbec znamená samostatná výstava pro amatérského malíře?

Tak musím se přiznat, že mě instalování výstavy docela baví. Na začátku je nějaký prostor a nějaké množství prací ještě na hromadě. To samozřejmě vytváří určité napětí, jak se podaří ten prostor zvládnout, někdy i techniky vyřešit. A samozřejmě jak to bude nakonec vypadat. Ale když je práce hotova a člověk si to může v tichosti projít, trochu jako na přehlídce, dostaví se příjemný pocit uspokojení. Ale to se netýká jenom mých věcí. Například na gymnáziu jsem připravil ve školní galerii asi sto deset výstav, v naprosté většině to byly práce někoho jinho. Ale ta radost, když byla práce hotová, se dostavila také. A možná mi to nebudete věřit, ale z povedených studentských prací jsem měl ještě větší radost než z vlastních.

Jak je tématicky laděná výstava v Uhlířských Janovicích?

Asi polovina se váže k Uhlířským Janovicím. Tu druhou část pak tvoří zatíší, práce z plenéru odjinud a také abstrakce.

Co je vaší největší tvůrčí inspirací?

Asi krajina, stromy, architektura.

Na vašich obrazech se objevují partie z Kutné Hory, ale i ze sousedního Kolína. Co třeba Uhlířskojanovicko, našel jste i tam nějaká půvabná zákoutí?

Uhlířskojanovicko je nepochybně jedna z nejkrásnějších částí našeho okresu. A najít hezká místa v samotném městě i v jeho okolí není problém, tenhle kraj by malíře nepochybně námětově „uživil“. Já jsem však stihl jen pár věcí, a tak mi přísluší patřičná skromnost.

Kromě české krajiny jste zachytil i celou řadu míst ze zahraničí. Můžete některá přiblížit? Co konkrétně vás upoutalo?

Ty kresby ze zahraničí vznikaly zajímaým způsobem. Většinou to bylo v rámci nějakého zájezdu, a tak bylo málo času. Ale to si nestěžuji, naopak. Ta časová tíseň, ta nutnost rychlého kreslení dodaly, jak doufám, kresbám na bezprostřednosti. Žádné motivy jsem dlouho nevyhledával, kreslil jsem to, co se namanulo. Například výprava odešla do zámku, ve které už jsem někdy předtím byl, já si sedl s fixem, deskami a papírem a rychle kreslil. Musel jsem to stihnout, než pojede autobus zase dál. Ala jak říkám, toto mě opravdu bavilo. S nadsázkou říkám, co člověku zbývá, když nemá na foťák…

Inspirace cizími kraji není u vás nic neobvyklého. Znamená to, že jste vášnivý cestovatel?

Ne, vášnivý cestovatel nejsem. Asi jako většina lidí, rád se někam podívám, ty zážitky pak zdobí můj uplynulý čas, ale zrovna tak jsem rád doma.

Jaké malířské techniky jste si osvojil a kterým dáváte při své tvorbě přednost?

Vyzkoušel jsem lecos, ale asi nejraději mám kresbu. A v poslední době také malbu akrylovými barvami.

Jaké byly vaše umělecké začátky?

To vezmu, když dovolíte, krátce a odpovím asi stejně jako by odpověděla většina takto zaměřených lidí. Prostě od malička jsem kreslil a maloval.

Jaké jsou vaše malířské mety?

Mety…Tak tomu raději vůbec neříkám. Je toho nekonečně mnoho, co člověk neumí a co ještě nedokázal. Moc obdivuji spoustu malířů a vůbec výtvarníků, ale už vím, že takové dílo nikdy nevytvořím. A tak si dělám spíš reálné plány. Musím třeba něco namalovat svým známým, kterým jsem to slíbil, ale zůstává u slibu. A nebo bych rád někdy uskutečnil výstavu v Kutné Hoře. O to jsem se zatím z netroufalosti nepokusil.

Máte nějaký svůj oblíbený malířský styl a známého malíře?

Když jsem učil na gymnáziu výtvarnou výchovu, procházeli jsme také docela pečlivě celé dějiny výtvarného umění. Promítali jsme si filmy, diapozitivy. Snažil jsem se nevyzdvihovat žádné období, žádný směr nad to ostatní. Spíš jsme všude nacházeli něco zajímavého. A tak je to i se mnou. Nejsem tak vyhraněný, abych třeba miloval gotiku a zavrhoval renesanci. Líbí se mi i moderní umění a moderní architektura. A kdybych měl jmenovat malíře ? Určitě bych nezapomněl na Jiřího Trnku, Josefa Ladu, impresionisty, Joana Miróa…

Co dokončená díla? Končí doma v archivu nebo se spíše dají najít na stěnách obydlí vaší rodiny a přátel?

Normálně různě. Mnohá visí v mnohých bytech, jiná mám doma. Ale něco také vyhodím nebo přemaluji, tak to prostě chodí.

 

Vladimír Císař … ve zkratce

Narozen v roce 1960, absolvent filozofické fakulty v Praze. Učil na několika školách na kutnohorském okrese, naposledy sedmnáct let na Gymnáziu Jiřího Ortena (český jazyk, dějepis a výtvarnou výchovu). Nyní je programovým pracovníkem Městského Tylova divadla v Kutné Hoře.