Šok: Chybí snímky

Při přenosu více než pěti set fotografií z digitální karty do počítače zjistila, že jí asi tři sta obrázků vesměs z akcí s dětmi chybí. „Nechtěla sem o ně přijít. Jsou to neopakovatelné zážitky z narozenin nebo výletu,“ podotkla Stanislava Schejbalová. V aparátu ani při čtení na počítači se neobjevily.

Kdo to zavinil?

A tak vzala kartu do fotoateliéru. „Majitel mi sdělil, že se s tím často setkává, když si dávají lidé dělat fotky v bednách,“ vyprávěla mladá žena reakci pracovníka fotoateliéru na Kutnohorsku. Vzpomněla si, že kartu před časem opravdu vkládala do čtecího boxu v elektroprodejně, když vybírala fotografie na zvětšeniny. „Myslela jsem, že to bude v pořádku, když byl ten box značkový,“ podotkla.

Za boxy si stojí

Jiní provozovatelé prodejen však tuto možnost zavrhují. „V tom přístroji není možnost, aby se daly fotky smazat, většinou je to tím, že se lidé přecvaknou na fotoaparátu,“ komentovala pracovnice čáslavského fotoateliéru Jaroslavy Brunclíkové s tím, že přístroj, který mají v jiné prodejně ani vymazání neumožňuje. „Máme to řešeno jiným způsobem přes notebook, ale princip je stejný,“ podotkla Dana Horáková z kutnohorského fota. „To, že se nezobrazily, neznamená, že tam nejsou,“ dodala s tím, že jsou specializované firmy na záchranu dat. O vzpomínky uchované na snímcích nakonec mladá žena právě díky softwaru nepřišla.

Bezplatně poradí

A kam se obrátit v případě stížnosti? „Pokud dojde ke škodě, má provozovatel povinnost uvést věc do původního stavu. Jestliže to není možné, tak vykompenzovat škodu finančně,“ poradil pracovník na lince občanského sdružení Spotřebitel.cz. Tam se mohou se svými dotazy obracet nespokojení či poškození zákazníci.

Neházejte věci za hlavu

Nechci na tomto místě komentovat případ ztracených dat z digitálu. To se přeci jen může stát a mnohým z nás se to jistě už stalo. Spíše se pozastavuji nad faktem, že „obyčejní lidé“, kterým se stalo příkoří, většinou věc prostě hodí za hlavu. V naší redakci se množí návštěvy těch, kteří si se svým příkořím nevědí rady. Nevědí, kam se obrátit a nebo nemají víru v případnou pomoc. Pod heslem „Stejně se to zamete pod stůl“ věci prostě neřeší. A tak se dobrovolně vracíme do dob, kdy jsme měli svázané ruce a protestovat, bránit se, stěžovat si, či říci nějakou kritiku nahlas bylo odměňováno tvrdou odvetou. Takže pokud chceme věci opravdu řešit a vyřešit, tak to chce spíše mít tu odvahu do toho jít.