Posledních devět obyvatel nyní již zcela vybydleného objektu bývalého cukrovaru se podařilo přemístit díky práci terénních pracovníků občanského sdružení Romodrom i za velmi výrazného přispění současného majitele domu a sociálního odboru Městského úřadu v Čáslavi.

„Ovčáreckým jsme našli přechodný domov v jedné ubytovně v Kolíně. Je to pro ně velký sociální šok, naší další prací bude pomoci jim adaptovat se na nové podmínky. Ubytování mají zajištěno do konce tohoto roku, do té doby jim ve spolupráci s čáslavským sociálním odborem opatříme vlastní bydlení,“ vysvětlila Hana Kožúriková z nymburské pobočky Romodromu.

Jak vzniká ghetto

Dům hrůzy. Budova bez oken, všude hromady odpadků a rozbitého nábytku, na střeše jenom zbytky krytiny, částečně rozebrané krovy. To je současný obraz objektu, který původně sloužil jako bytový dům zaměstnancům ovčáreckého cukrovaru.

„Když jsme jezdili za pacienty do Ovčár před patnácti lety, byly ještě podmínky celkem normální. Postupem času a neustálým přistěhováváním dalších rodin docházelo ovšem k devastaci celého objektu a velmi výraznému zhoršení životních podmínek,“ zavzpomínala Jitka Bramborová, dětská lékařka z Nových Dvorů, která se o děti z Ovčár po léta starala.

S odstavením výroby v cukrovaru se výrazně zhoršila ekonomická situace romských obyvatel. Práci nebylo možné sehnat, pouze sezonně a i to bylo spíše výjimkou. Během zimy vzalo za své sociální zařízení, následně došlo k odpojení elektřiny i vody z důvodu dlouhodobého neplacení účtů. Pokud nebylo čím topit, použilo se veškeré dostupné dřevo, včetně krovů. Je jasné, že takové zacházení ke zvýšení komfortu nepřispělo. V přízemních prostorách se navíc začaly vršit tlející odpadky, ovčárecká komunita zažila dvakrát atak žloutenky, jednou úplavice, po celém domě pobíhaly krysy. Naposledy se o ghettu na okraji Nových Dvorů hovořilo v souvislosti nejsmutnější. V loňském roce zde zahynul rukou jednoho z členů komunity teprve čtyřletý Kristián Červeňák.

Co bude dál

Přestěhováním posledních obyvatel nechvalně známé ovčárecké zříceniny ovšem starost terénních pracovníků o ně ještě zdaleka nekončí. Ani nemůže. Sami by se s nově vzniklou situací dokázali jen stěží vyrovnat.

„V současnosti bude nejtěžším úkolem pomoci ekonomicky aktivním členům rodiny najít odpovídající práci. Pobyt v ubytovacím zařízení mají zaplacen pouze do poloviny listopadu, potom se musí začít podílet na spolufinancování, což by ze sociálních dávek nebylo možné. Zároveň se budeme snažit jim najít vlastní bydlení někde v okolí, abychom s nimi mohli dále pracovat,“ zmínila Renata Ikriová, terénní pracovnice ze sdružení Romodrom.