V loňském školním roce žáci ze třetích tříd zachytili ve svých výtvarných dílech, jak vidí své město. Nejúspěšnější práce byly poslány do Jiřského kláštera na Pražský hrad. Součástí projektu byla pozvánka pro děti zúčastněných tříd na „Den na Pražském hradě".

Návštěva se uskutečnila v úterý 15. října. Do Prahy jsme se vydali vlakem a potom šli pěšky kolem krásných památek na Hrad. Po příchodu na místo jsme byli velmi mile uvítáni, děti dostaly žluté čepičky a batůžky plné drobných dárků od sponzorů akce, z nichž měly viditelně velkou radost.
Po prohlídce dětských výtvarných prací, nás čekal skvělý program, plný zajímavostí. Nechybělo ani přivítání manželky prezidenta republiky Ivany Zemanové, která měla záštitu nad celým projektem. Děti jí poděkovaly za pozvání a předaly dáreček – stříbrný Pražský groš.

Příběhem Pražského hradu nás provedl český architekt, historik architektury, odborný publicista a vysokoškolský učitel Zdeněk Lukeš. Dětem na maketách ukazoval vývoj Hradu.

Ředitel Národního památkového ústavu pro Prahu Ondřej Šefců realizoval s dětmi workshop, kde se, jak říká, pokouší v dětech zábavnou formou vytvořit povědomí o architektuře. Děti zde stavěly své město. Ke splnění tohoto cíle bylo použito různých stavebnic – jak dřevěných, tak lega. Jiní žáci modelovali, či kreslili.

Po odpočinku, bagetě a čaji, nás čekala návštěva chrámu svatého Víta s podzemními katakombami – královskou hrobkou. Po celou dobu nás provázela sympatická průvodkyně z Jiřského kláštera.

Když jsme se loučili, slíbil nám ředitel festivalu Petr Ivanov, že se k nám do školy přijedou podívat. Při cestě zpět na nádraží jsme si ještě prohlédli Zlatou uličku, děti si nakoupily dárečky pro rodiče. Spokojenost z prožitého dne vydržela dětem ještě do dalších dnů, kdy jsme si sdělovali své zážitky.

Text: Alena Schönbeková, Jana Brabcová

Anketa: Kterou památku jste nakreslili?

Tématem obrázků byla Kutná Hora. Všechny děti si mohly vybrat, kterou chtěly památku. 
I když na obrázcích převažovala Barbora 
a Vlašský dvůr, objevily se i jiné stavby. Obrázků z obou tříd bylo nakonec vybráno šest. Za IV. B nakonec obrázek vystavila trojice dívek – Denisa, Anna a Jolana. IV. B reprezentovali Sára, Míša a jediný zástupce mužského pohlaví Matěj.

Matěj,  IV. B

Matěj, IV. B: Nakreslil jsem sedleckou kostnici. Líbí se mi totiž nejvíc. Je to hezký kostel a také jsou uvnitř kosti. Ale já jsem ji kreslil zvenčí, takže na mém obrázku žádné kosti neuvidíte.

Míša, IV. B

Michaela, IV. B: Nakreslila jsem Vlašský dvůr, protože se mi líbí jeho barva. Ale právě tu jsem úplně přesně netrefila. Teď bych se to asi snažila nakreslit trochu jinak. Ale stejně mám radost.

Anička, IV. A

Anna, IV. A: Vybrala jsem si kamennou kašnu – hodně se mi líbí a také si ji vybíral málokdo. Když jsem pak viděla svůj obrázek na Pražském hradě, měla jsem obrovskou radost.

Denisa, IV. A

Denisa, IV. A Nakreslila jsem kostel svatého Jakuba. Vybrala jsem si ho proto, že můj roční bráška je Jakub. Jednou mu povím, jak jsem i díky němu měla obrázek na Pražském hradě.

Chlapec, který rozesmál Ivanu Zemanovou: Řekl jsem, že groš je symbol České republiky

Čtvrťáci ze Základní školy Jana Palacha se zapojili do projektu Hravý architekt

Velké cti se dostalo Matěji ze IV. B, který byl mezi žáky obou tříd vybrán, aby při setkání pozdravil první dámu Ivanu Zemanovou a řekl, že jí jeho spolužačka z ročníku Jolana (která se v této ceremonii raději rozhodla pro němou roli) předá Pražský groš.

„Už cestou po Praze na Hrad jsem si to trénoval. Dokola jsem si opakoval, co paní prezidentové přesně řeknu," přiznal se žák.
Jeho spolužáci to jen potvrdili: „Opakoval to do dokola snad patnáctkrát," smáli se.

Když nadešla ona chvíle, Matěj hrdě před první dámu předstoupil. „Nebyl jsem vůbec nervózní," řekl chlapec zpětně. Jak už tomu ale při takových chvílích bývá, ne vše se podařilo. „Řekl jsem něco jako: ,Dobrý den, tímto vám předáváme symbol České republiky, Pražský groš.' Prostě jsem se přeřekl. Mělo to být symbol Kutné Hory," kroutí dnes hlavou Matěj.

Celé situaci se ale už s odstupem směje i se spolužáky. Ti ho dodatečně i chválí a říkají o něm, že se mu to povedlo, a že je velký šoumen.
Sám Matěj pyšně na závěr dodal, že svým přeřeknutím Ivanu Zemanovou pobavil 
a rozesmál.