Mají mnoho společného. Narodili se v Kutné Hoře, chodili do stejné třídy na škole T.G. Masaryka, svůj život i práci spojili s Kutnou Horou. Oba jsou autory několika knih, a ačkoliv se oblasti jejich zájmů liší – první zasvětil svůj život literatuře a historii, druhý především sportu, oběma může být město za mnohé vděčné. Na svět přišli před pětaosmdesáti lety, a to téměř ve stejný čas: jejich narozeniny se liší o pouhý den. Úterý 8. října je však rozdělilo i něco osudovějšího: pan dr. Šťastný těsně před svými pětaosmdesátinami zemřel.
Radko Šťastný
O kolik méně bychom věděli o kutnohorské literatuře, o kutnohorských dějinách, kdyby nebylo celoživotní práce literárního historika, publicisty a v neposlední řadě také středoškolského pedagoga Radko Šťastného.
Narodil se 17. října 1928 v domku, který stál v kutnohorské čtvrti Hlouška (dnes je v těch místech pošta). Jeho dětství se odehrávalo v trojúhelníku, jehož vrcholy tvořily rodný domek, Masarykova škola a tehdy nově postavené Tylovo divadlo (vzpomíná, jak jako kluci tajně běhali po stavbě). Vystudoval místní reálku a poté Filozofickou fakultu UK v Praze, obor čeština a filozofie. V letech 1951 – 1988 učil na středních školách na Kutnohorsku: na SPŠ v Kutné Hoře, SVVŠ v Uhlířských Janovicích a na gymnáziích v Kutné Hoře a v Čáslavi). Je autorem řady odborných článků, studií, učebnic, slovníků a odborných publikací, např. Kutnohorsko, Kutná Hora a okolí, Čeští spisovatelé deseti století, Tajemství jména Dalimil, Kutná Hora literární. Oblastí jeho největšího zájmu byla starší česká literatura, zejména pak tzv. Dalimilova kronika. V poslední době pracoval právě na studii o Dalimilovi. Rukopis má šest set stran a je připraven na vydání. A samozřejmě srdeční záležitostí dr. Šťastného byla Kutná Hora, její literatura a zejména osobnost J. K. Tyla.
PhDr. Radko Šťastný byl nositelem titulu Čestný občan Kutné Hory. Zemřel 7. Října 2013.
Jiří David
Kdyby se měli vybírat lidé nejvíce spojení s Kutnou Horou, pak by pan Jiří David také patřil ke „žhavým kandidátům". Nejenže se tady narodil (18. října 1928), ale i jeho život se od začátku úzce prolínal s kutnohorským děním, zejména s tím sportovním. Vyučil se tiskařem u firmy K. N. Novotného a A. Nováka a celý profesní život pracoval v Kolíně a Kutné Hoře jako tiskař a typograf. Od dětství se věnoval sportu: byl vášnivým fotbalistou, rád a dobře hrál i hokej a stolní tenis. Byl dlouholetým funkcionářem SK Sparta Kutná Hora.
A přes sport se dostal k práci pro noviny. Čtenáři regionálního tisku se tak mohou už dlouhá léta setkávat s jeho články, a to nejen z oblasti sportu, ale i s postřehy z ostatního života. A sportem žije stále – stále přispívá do novin a jako divák se snaží nevynechat jediný zápas své milované Sparty. A kutnohorský sport mu není lhostejný i jinak: nedávno se například výrazně zapojil do diskuze o umístění nové sportovní haly.
Je skvělým sportovním pamětníkem. Ale ve své touze dobrat se počátků kutnohorského fotbalu se nespolehl jen na svoji paměť. Pátral v kronikách, a tak se z něj stal amatérský sportovní historik. V roce 1969 vyšla jeho publikace „Kutná Hora v kopačkách". V roce 1998 vydal knížku „Já jsem z Kutné Hory", ve které s humorem vypráví o svém životě. Samozřejmě sport v ní hraje prim, ale dostalo se i na mnohá vyprávění ze života města. Na tuto knížku pak navázala publikace „Kutnohorský pel – mel".
Otázka pro Jiřího Davida:
Pane Davide, v čem se podle Vás liší dnešní fotbal od fotbalu Vašeho mládí ?
Dřív se kopalo zadarmo a jenom do mičudy. Dnešní hráči kopou za peníze a do sebe. Dříve jedna fotbalová generace hrála třeba deset let. Zranění téměř nebyla.Víte, sportovalo se z lásky, ne pro peníze. Fotbal bez peněz byl sice pomalejší, ale pro diváky líbivější. Víc se při něm pobavili. Dnes je v něm zbytečná rychlost, zbrklost, záludnost, a to nejen na hřišti, ale i mezi funkcionáři. A to už není moje parketa.
Svět se mění…
Já vím, je jiný ve všem, a na to si musí naše starší generace zvykat. Ale všechno nabralo nějaký divný směr a nějakou divnou rychlost. A smutné je, že ti mladí, kteří mají šanci s tím něco udělat, v tom jedou taky. A nikdo to nezastaví. Přál bych mladým lidem takovou malou přestávku, aby se také mohli podívat, jak je ten svět kolem nich krásný.
Text: Vladimír Císař