To vše předcházelo zahájení regenerace klenotu z přelomu 18. a 19. století – zámeckému parku u jedné z nejvýznamnějších empírových staveb naší republiky.

O průběhu prací na regeneraci jsme si povídali s ředitelem Národního zemědělského muzea, jež v zámku sídlí, Pavlem Novákem.

V dnešní době poměrně častá otázka. Kolik bude akce stát a kdo ji hradí?
Fáze, která se týká pouze vegetace (nikoli cest či staveb v parku), byla projektovaná na 21 milionů korun. Podařilo se nám ale z šesti přihlášených zájemců vybrat firmu z Olomouce, která práce provede za necelých 14 milionů. Národní zemědělské muzeum získalo dotaci z Operačního programu životního prostředí financovaného z 85% Evropským fondem pro regionální rozvoj a z 5% Státním fondem životního prostředí. 10% nákladů obnovy hradí muzeum.

Takže je akce rozdělená do několika etap?
Ano, nyní probíhá první ze dvou etapa regenerace. Týká se vegetačních prvků, které jsou ze tří stran zámku, část před zámkem směrem k silnici bude spadat do druhé etapy, která přijde na řadu příští rok.

Jak práce postupují?
Z letošních prací je již podle projektu hotové odstranění podrostů, označily se jednotlivé stromy určené k vykácení a po kácení se park dostal zhruba do podoby, v níž byl ještě na přelomu 19. a 20. století.

Jako park ale plocha kolem zámku ještě před pár měsíci nevypadala…
Po první světové válce a pozemkové reformě zůstalo poslednímu hraběti z původních pěti tisíc hektarů zhruba pět set. Neměl už tedy z čeho o park pečovat. Údržba se zužovala na nejbližší okolí zámku a park začal zarůstat. Za socialismu proces pokračoval, byly přijaty úplně jiné principy hospodaření hlavně v lesní části, z níž se stal skutečně les, nikoli původní obora resp. bažantnice. A postupně do podoby lesa zarostl prakticky celý park. Přitom jeho kostra, původně vysázené stromy, se dochovaly.

O jaké stromy jde?
Buď o ty opravdu původní vysazené ještě vídeňským botanikem a dendrologem Nikolausem Josephem Jacquinem, nebo o druhou generaci nasázenou namísto původních v původní druhové skladbě. Regenerace parku tedy spočívá v tom, že se tyto stromy osvobodí od všech nárostů, proto ty zdánlivě velké zásahy, rozsáhlé kácení. Pak se musí zkultivovat povrch. Vyfrézovat pařezy (kromě pařezů ponechaných pro brouky) a do toho přijde vysázet cca 300 nových stromů, a to druhy, které vyhynuly. V jedné části parku totiž bylo arboretum, kde hrabě Chotek vysázel stromy nejen evropské, ale i původem ze severní Ameriky. Druhová skladba se tedy výrazně zpestří.

Zmínil jste ponechávání některých pařezů pro brouky. To je běžný postup?
Projekt se připravoval tři roky. Nikdo z veřejnosti se s připomínkami nepřihlásil. Lidé si všimli, až když se začalo kácet. Byť je projekt pod dohledem profesionálních entomologů, přihlásili se dodatečně ještě amatérští entomologové. Inspekce životního prostředí nám průběh prácí zkontrolovala a neshledala jedinou chybu. Přesto jsme se s entomology nakonec dohodli, že některé stromy se kácet nebudou, byť jsou to na pohled ošklivé pahýly. Žijí v nich ale brouci. Je to ku škodě zahradnímu umění, ale, věřme, k prospěchu ochrany přírody. Také některé partie, které měly být podle projektu odtěženy, se nebudou těžit. Ponechají se i zbytky několika desítek stromů, u nichž se při kácení zjistilo, že mají duté kmeny. Rok či dva, podle druhu brouků, tu tyto stromy zůstanou, dokud si nová generace brouků nenajde jiný domov. A pro brouky zůstane i několik zmiňovaných pařezů. Ty budou v parku do doby, než si s nimi poradí sama příroda.

Celý rozhovor si můžete přečíst v tištěném vydání Kutnohorského deníku v pátek 18. března 2011.