Na začátku musím říci, že pohřbívání zvířecích mrtvých vedle lidských mi vůbec nevadí. Mnohý z pánů by jistě nic nenamítal proti tomu, aby vedle jeho hrobu stál malý hrobeček jeho oblíbeného pejska Míši. Zvířata a obzvláště ta, která chováme jako domácí, vždy patřila do našich životů a měla svůj velký význam. Ať jde o psy, kočky, křečky, andulky, koně či hady. Nejde přece stavět věc do roviny pes versus člověk. Vždy to byli a budou dva tvorové, kteří žijí vedle sebe a často spolu. Naopak mi vadí, když lidé, jakožto nejvyšší vývojový stupeň života, zvířata týrají. Objevují se případy, kdy zvířata právě kvůli lidem před svou smrtí neuvěřitelně trpí. To mi tedy opravdu vadí. A také mi vadí, že už se nikdo nezmiňuje o vzájemném vztahu lidí, kteří v určitém ojedinělém případě dokážou vztáhnout ruku i jeden na druhého. Pak nikdo neříká: „ Proč ten násilník, proč ten vrah, proč ten tyran bez srdce leží na stejném hřbitově jako naši milovaní příbuzní.“ Mám na kutnohorském hřbitově své předky a blízkost pohřebiště zvířecího blízko hrobu, kam chodívám na ně vzpomínat mi tedy opravdu nevadí. A vám?

Více k tématu zvířecího hřbitova v Kutné Hoře najdete ZDE.