Provozování malotřídních škol v regionu je neustálým bojem o přežití.
Například ve Vlastějovicích ji založili v roce 1866. Vyučovalo se zde nepřetržitě až do zrušení v roce 1980. Z iniciativy vlastějovických rodičů byla výuka obnovena v roce 1994.

„Nedostatek prvňáčků nás přinutil otevřít letos čtvrtý ročník, abychom dosáhli alespoň na část dotací. I tak nám musí zřizovatel přispívat z obecního rozpočtu,“ konstatovala ředitelka Olga Sýsová.

Doplácení na provoz vzdělávacího zařízení představuje zejména pro malé obce výrazný zásah do rozpočtu. Vlastějovice dotují svoji školu částkou sto sedmdesát tisíc korun, což představuje asi 2,6 procenta z celkových výdajů. Jinou možnost nemají, stejně jako ostatní obce, jejichž malotřídky nedosáhnou na sto procent státních dotací a které chtějí přesto školy pro své děti zachovat.

Proč se jich nechtějí vzdát

Nasnadě je samozřejmě otázka, proč se obce ekonomické zátěže raději nezbaví?

„Vesnici bez školy si nedovedu představit, vzdělání dětí je pro nás samozřejmě důležité a úroveň výuky na naší malotřídce byla vždycky velmi dobrá. Školy se nevzdáme,“ rezolutně prohlásil starosta Krchleb Karel Hrudka.

Podobný postoj zaujímají ve většině obcí. Navíc i z pedagogického hlediska mají malotřídky neoddiskutovatelné výhody. Rodinné prostředí a menší počet žáků umožňují soustředěnější výuku.

„Krom toho jsou děti z malotřídek většinou samostatnější a zvyklé si vzájemně pomáhat,“ uvedla Marie Nulíčková, ředitelka z Červených Janovic. I její kolegové z Kutnohorska zmiňují pozitivní zkušenosti.

Má výuka na malých školách vůbec nějaké nevýhody?

„Vidím převážně výhody, jediným problémem může být vyšší zátěž pedagoga. Ten se musí připravovat vlastně na dvojnásobek hodin, učí totiž dvě třídy současně, samozřejmě zajeden plat,“ doplnila Olga Sýsová z vlastějovické základní školy.