Nejdříve jsme se zeptali na pár otázek Jana Dřevíkovského:

Jak dlouho už to děláte?

Začalo to, když byly Barborské trhy na Hrádku. Takže takových patnáct let.

Byl jste vždycky v roli Mikuláše?

Tady v Kutné Hoře ano. Když jsem měl ještě tmavé vousy a byl jsem mladší, tak jsem byl i čertem, ale někde jinde.

Ztvárňujete Mikuláše. Jaký je tedy váš vztah k němu?

Samozřejmě kladný, protože to byl skvělý světec. Byl velice dobrotivý. Stal se známým tím, že kromě toho, že byl biskupem, tak obdarovával chudé a hlavně děti.

Chodíte třeba i na nadílku mimo takových akcí?

Byl jsem jednou jen náhodou mimo prosinec.

Povíte nám nějakou historku?

Těch by bylo. Ty děti toho říkají spoustu. Pokaždé je spousta legrace. Pamatuji si, že jsem jednou rozplakal nechtěně jednoho chlapečka. Stěžoval si babičce: „Takhle velkej a tlustej. Ten nemůže bejt vycpanej, ten je dovopravdickej.“

O své dojmy ze života čert se s námi podělil Martin Kolečkář:

A jaké historky máte vy?

Jednou jeden klučina začal třeba volat: „Já slyším Matyho, ale je to čert.“ Jindy jsem třeba neměl rohy, tak mi půjčili nějaké s květinkami. Lidi pak na mě volali: „Hele vykvetl nám čert.“

Jaké to vlastně je, dělat čerta?

Když jsem byl malý, tak jsem zlobil a strašili mě čertem. Ale ono si člověk aspoň na chvíli uvědomil, že nemá zlobit. Jenže já jsem byl čertovské dítko.

Užíváte si tu roli?

Užívám z toho důvodu, že tím se nikdy nic nezkazilo. Hlavně děti vědí, že jsou čerti zlobiví, ale znají i různé pohádky. Vědí, že není radno si s nimi zahrávat.

Jste tedy zlý nebo hodný čert?

Jsem takový normální. Většinou hodný, ale musím také zamudrovat.

Chtěl byste třeba někdy obléci Mikuláše?

Mikuláše asi těžko, protože jak mě lidé znají, tak pro mě je Mikuláš až příliš vážný a rozumný. Čert je takové „střeštiprdlo“.

Co děláte, když se nějaké dítě bojí a začne brečet?

Tak dám rodičům zazvonit na zvonek. Nebo přestanu blbnout a mlčím, nebo se zeptám na nějakou básničku. Vždycky se to nějak zahraje do autu.

Myslíte si, že je dobré, aby rodiče strašili děti čertem?

Jak se to vezme. Jak kdy… Jen tak trošku. Rozhodně třeba ne, aby jim říkali, že je odnesou do pekla. Strašit ne, to opravdu ne.

Jitka Koděrová