Snad je to tím, že na první pohled působí trochu nepřístupně. Na moje dotazy týkající se způsobu, jakým dnešní lidé od kolotočů žijí, však odpovídali velmi vstřícně. Zajímá i vás, jak žijí ti, bez nichž by oblíbená kutnohorská pouť neexistovala?
Z několika rozhovorů s obsluhou atrakcí jsem zjistila, že velká část z nich se mezi sebou zná. Většinou jezdí několik rodin najednou na obdobné trasy. Po večerech také někteří z nich rádi po zavíračce společně posedí a poklábosí. Každá rodina provozuje několik atrakcí. Pochází z různých koutů Česka, například z Prahy nebo Přelouče. Kupodivu málokdo z těch, co jezdí na pouť Kutné Hory, hostuje i na obří Matějské pouti. „Jsou tam příliš vysoké poplatky za pronájem plochy,“ vysvětluje Jiřina Dubská, jejíž manžel se v Kutné Hoře shodou okolností narodil.
Kromě Kutné Hory jezdí po celé republice, někteří i do Polska nebo Ruska. „V Rusku to má velkou tradici, jezdíme tam rádi,“ vysvětlila Jiřina Dubská, která do Kutné Hory zavítala už podvanácté. „Pouťová sezona trvá většinou od dubna do září, ale záleží hodně na počasí,“ řekla žena, jež se představila jako Edita. V zimě někteří mají i jiná zaměstnání, všichni se ale věnují údržbě atrakcí. Moje představa, že po celý rok žijí v maringotkách, Jiřina Dubská rychle vyvrátila: „Prakticky všichni mají i stálé bydlení někde v paneláku nebo podobně. V maringotkách či moderních obytných přívěsech bydlí jen při výjezdu,“ podotkla.
Většina z nich takto žije celý život, řemeslo převzali už po svých rodičích. A jak řeší školní docházku dětí, které rodiče na poutích doprovází? „Chodí do školy vždy v těch městech, kde zrovna jsme. V pátek se tam odhlásí a od pondělí jedou zase jinam. Učí se s nimi ale i rodiče, to je jasné,“ nastínil život školáka od kolotočů Jan Kočka.
