Čelili prvnímu útoku Vltavy

Praze pomáhali stavět protipovodňové zábrany. „Pak zjistili, že nejsou dostatečné a teď se vlastně dělali znovu,“ přiblížil velitel Vojenského záchranného útvaru 2483 Kutná Hora Michal Tivodar, který tehdy velel jednomu praporu. Zúčastnil se pytlování a stavění zábran přímo v Holešovicích, kde byli také svědky náporu první přívalové vlny. „Pánové, máme ještě dvacet minut na to, abychom mohli pytlovat. Za dvacet minut je tu vlna,“ připomněl Michal Tivodar hlášku velitele hasičů přímo na místě v roce 2002.

Nejdříve si nastalé nebezpečí uvědomovali jen okrajově a snažili se připravit. „Když vidíte, že se vám voda zvedá před očima, chodíte v ní po kotníky a má tendenci stoupat, tak pocítíte obavy z nebezpečí,“ popsal onen psychický tlak Michal Tivodar.

Odklízeli nábytek, stromy i celé domy

Jakmile opadla voda, začali vojáci s likvidací následků. U hotelu Olympik se zřídila skládka vyplaveného materiálu, která se musela kvůli hygieně přemístit asi o pětadvacet kilometrů dál. „Mohli jsme to dělat pouze v noci, protože jedině tehdy se dalo projet Prahou s jednotlivými kusy techniky. Jinak přes den nás hromadně doprovázel policejní vůz,“ přiblížil Michal Tivodar. Odpad nakládali a odváželi až do ranních hodin pět dní. V Chuchli, Lahovicích a Řeži u Prahy se zase zabývali odstraňováním naplavenin a zbytků stromů. „Vytěžili jsme tuny a tuny dřeva, aby se všechno mohlo vrátit do normálního života,“ dodal.

Díky těžké technice se mohli zapojit i do demoličních prací na Zbraslavi, kde šlo k zemi minimálně deset objektů. „Domy byly označeny statikem podle toho, co přijde zbourat a kam lidé mohou,“ podotkl další z účastníků Jiří Sládek.

Vojáci zachránili nosorožce i pásák

Zatímco v jednu chvíli na Štvanici vyprošťovali zapadlý pásový buldozer, tak jindy přemisťovala jejich armádní technika třeba nosorožce ze ZOO. Tam se později podíleli i na obnově areálu.

V Meinlu měli nutkání zvracet

Další otřesnou zkušeností se stala likvidace zkažených potravin v nákupních střediscích. Po ústupu velké vody zůstaly v supermarketech tlející potraviny. Vojáci museli rozřezávat obrovské mrazáky a vše vyvážet. „I když se využívaly prostředky individuální ochrany, tak to stejně bylo na hranici společenské únosnosti,“ nastínil Michal Tivodar.