Jak vzpomínáte na začátek Sametové revoluce?

Kamila Dostálová, 35 let, Kutná Hora: "V té době jsem studovala na střední škole ve Znojmě. Až do generální stávky nás během výuky nepouštěli ven a ani naše kamarády, kteří nás přijeli z Brna informovat o situaci, nepouštěli za námi. To se změnilo až po stávce, když už bylo jasno."

Gabriela Jarkulišová, 36 let, Kutná Hora: Dojížděla jsem do Prahy na knihovnickou školu. Sedmnáctého jsem byla na Albertově víceméně z povinnosti. A potom už to šlo ráz naráz. Čas běžel mnohem rychleji než jindy a všichni jsme si najednou připadali hrozně dospělí a moudří.

Aleš Brzobohatý, 41 let, Kutná Hora: Byl jsem se svou tehdejší přítelkyní a nynější manželkou na chalupě a přijel v pondělí pozdě do práce. Místo abych dostal vynadáno, nikdo si toho ani nevšiml. Zatímco já vůbec nic netušil, Praha už tehdy žila úplně jinými starostmi.

Jiřina Francová, 58 let, Kutná Hora: Zrovna jsem se vrátila ze zájezdu do Jalty a naprosto nic netuše jsem v Praze vpadla přímo do revoluce. Líbila se mi ta euforie, jak se k sobě všichni lidé najednou chovali krásně vstřícně. Je škoda, že alespoň část nadšení nevydržela dodnes.

Jana Kozáková, 61 let, Kutná Hora: Po té šedi předcházejícího času vypukla najednou doba hektická. Vzhledem k tomu, že na počátku byla hlavním hybatelem událostí divadla, měla jsem poměrně přesné informace. A vzpomínám si, že většinou byly šokující.