Přípravy na cestu do Španělska na 9. mezinárodní sraz vozů Simca a odvozených značek začaly vlastně již před rokem.

Generální oprava motoru, revize a výměny hlavních komponent vozu probíhaly po celý rok. Smyslem všech oprav a výměn je omezit na minimum možnost jakékoli poruchy a co největší spolehlivost po celou dobu trvání cesty! Odhadujeme ji na dva týdny včetně pobytu v kempu Las Palmeras a ujetí asi 4500 kilometrů. Že najedeme ještě o tisíc více, ale ještě nevíme. Odjezd je mnou naplánován na pátek 2. května ve 20 hodin.

Dva roky po 8. mezinárodním srazu Simca Praha 2006 uplynuly jako voda. Náš sraz v Chrustenicích u Berouna byl velmi vydařený. Všichni, tedy členové Českého klubu Simca a také klubu Chrysler, který je naším dobrým partnerem, jsme byli zvědavi na to, jak si poradí španělský Simca klub s pořádáním takové velké mezinárodní akce.

Zdá se, že cestování na takovéto srazy Čechům zachutnalo, a tak bylo-li nás loni v Anse u Lyonu na francouzském národním srazu Simca asi osm aut, do Španělska se nás vypravilo a také dorazilo neuvěřitelných dvanáct vozů!

Ale toto vše leží ještě před námi a naleštěná Simca 1301 Special, rok výroby 1972, naložená vším potřebným, již čeká před domem. 2. května startujeme, já a moje manželka Vlasta, přesně v 19.45 hodin. Nejdelší cesta se simkou začala!

Průtrž mračen v České republice

Obvyklým tempem ubíhá cesta velmi dobře. Na Jižní spojce v Praze jedeme průtrží mračen, a tak se střídá déšť s přestávkami až k hranici. Rozvadov opouštíme okolo půlnoci s plnou nádrží a mastíme si to Německem. Rychlost 110 kilometrů za hodinu. Je standardní pro dálnice všude kudy jedeme, a tak cesta ubíhá dobře. Ráno 3. května vjíždíme do Francie.

Honosná expozice veteránů ve Francii

Nacházíme hotel Premiere Classe, což je jeden z řetězců hotelů ve Francii velmi rozšířený a na mnohem lepší úrovni, nežli ten nejlevnější, a tím je Formule 1. Po ubytování a asi tříhodinovém spánku jedeme do Národního automobilového muzea, jmenuje se Schlumpfova sbírka. Obsahuje největší sbírku vozů Bugatti a stovky dalších veteránů nejvěhlasnějších značek, ale také Trabanta anebo Moskviče. Ovšem to považuji spíše za žert! Celá expozice je velmi honosná a rozsáhlá a my zde trávíme několik hodin.

Navečer přijíždějí naše Simkařské „děti“, což je skupina mladých kluků a děvčat z Berouna, Velkých Losin a z dalších míst! Nadšeně se vítáme, ale studená sprcha, což je zpráva, že hotel je obsazen, je nutí hledat jiný hotel Takže se loučíme! Příště se uvidíme až ve Španělsku, a tak další úsek již jedeme vlastní cestou!

V neděli 4. května ráno opouštíme město Mulhouse s tím, že se stavíme ve Švýcarsku, natankovat levný benzin. Někde na úrovni města Belfort, kde jsme byli loni na srazu Simek 1300 a 1500, na který mne zve pravidelně pan Rizzo, jedeme směr švýcarská hranice. Jsme po nedorozumění ohledně proclení piva v plechovkách, které si vezu do Španělska na sraz, v podstatě zadrženi a prohledáni švýcarskými celníky!

Nepříjemnosti ve Švýcarsku

Nechybí ani šikana ve formě kompletní prohlídky vozidla! Nic nekalého nevezeme, alespoň si to myslíme! Nic závadného není nalezeno, ale náhle si celník všimne v kapse mých kalhot malého otvíracího nože! Nůž je mi zabaven a ještě platím velmi vysokou pokutu! Celá záležitost trvá tři hodiny, a tak opouštíme roztrpčeni Švýcarsko až po poledni!

Naštvaní rychle spěcháme francouzskou dálnicí směr Lyon. Ten projíždíme v odpolední nedělní špičce, dálnice nás vede na jih a večer dosahujeme města Valence. Najdeme hotel osvědčené značky, krátce pohovoříme o tomto dni a po sprše padáme znaveni na lože! Ráno moudřejší večera, říkáme si a usínáme! Ráno je opravdu jako vymalované a plán dnešní cesty je opravdu velkolepý! Saint Tropez a sídlo četníka Cruchota!

Na opravu spojky stačilo pár minut

Již při průjezdu Lyonem v nedělní špičce začalo se ze spodku auta při rozjezdu ozývat nějaké cvakání a auto sebou škubalo! Ha, něco není v pořádku! Proto vůz zvedám a podezření na kardanku vylučuji, je to táhlo vypínání spojky! Klíč číslo 14 a 5 a trocha námahy a závada je odstraněna! Seřízení kroku spojky je v minutě hotovo a my můžeme pokračovat v cestě!

Vyrážíme směr Avignon a Aix-au-Provence. Počasí je krásné, a tak si to mastíme po dálnici na jih. Avignon, město, kde sídlili také papežové a jež je významným univerzitním a kulturním centrem míjíme a jedeme stále na jih. Chceme dosáhnout Saint Tropez a konečně uvidět moře!

Za Aix-en-Provence opouštíme dálnici a jedeme úzkou silnicí na venkov. Posledních padesát kilometrů do St. Tropez jedeme silničkami, kde určitě točili filmy s Louisem de Funes, serpentina jedna za druhou, kamenné zídky nalevo i napravo a okolo lesíky středozemního porostu! A my už prostě jen čekáme, že ze zatáčky vyjede Louis de Funes v Simce Aronde Break a zatkne nás! Náhle se hory rozestoupí a my hledíme na blankytě modré Středozemní moře! Nádhera a po několika zatáčkách jsme v Saint Tropez, bájném letovisku našich dětských snů! Hledáme a také nalézáme původní četnickou stanici, kde se to vše odehrávalo! Četníci již zde dávno nesídlí, ale pro turisty je místo tak, jak bylo za četníka Cruchota!

Fotografujeme naši Simku se mnou, beze mne, s Vlastou i bez ní. Potom jedeme do přístavu. Později opouštíme město a pokračujeme směr Nice.

Cesta podél pobřeží je sice hezká, ale je to jedna velká zácpa, a tak se dovlečeme do Nice až večer. Navigátor nás přivede na promenádu des Anglais a my konečně nalézáme hotel Premiere Classe. Ubytováváme se, autíčko odpočívá v podzemních garážích a my jedeme výtahem na pokoj. Celá promenáda sestává z řady nejhonosnějších hotelů, jako jsou Hilton a Renaissance, a dalších. Náš hotel je mezi nimi ten skromnější, ale přesto jsme v první řadě. Ve výtahu říkám manželce Vlastě: „Okna budou do dvora, abys nebyla zklamaná!“ Jaké je naše překvapení, když vstoupíme do pokoje v šestém patře a hledíme na letiště soukromých tryskáčů u ranveje a za tím vším moře! Je to příjemné překvapení, a tak jdeme unaveni spát.

Uchvatný pohled na tryskáče a kasino

Ráno si vyfotografuji malé soukromé tryskáče, startovací dráhu a moře za ni, ale je to trochu nejasné, neboť hotel je klimatizován a skel je v oknech asi více. Ale nevadí. Po obvyklé hotelové snídani bereme auto z podzemního parkingu a vyjíždíme z Nice směrem ke Knížectví monackému! Cesta je velmi členitá, moře a skály, serpentiny, nemám moc času koukat na tu krásu, ale Vlasta si to vychutnává! Po dálnici dosahujeme hranic Monaka.

Krásná cesta pokračuje okolo moře – jedna zátoka za druhou, prostě moc pěkné to tu je. Vjíždíme do Monte Carla, nádherné hory v pozadí množství hotelů, luxusních vil na kopcích okolo zálivu. Projíždíme městem pomalu, kocháme se trsy nádherných květin rostoucích po skalách okolo silnic. Jedeme po dráze Velké ceny Formule 1, ale v opačném směru. Projedeme tunelem, všude dělníci montují svodidla a štosy pneumatik také tribuny u přístavu a tak si fotíme i transparent, který oznamuje datum konání historického závodu v neděli 11. května a o dva týdny později Grand Prix Monaco F 1 – 24. května. Projíždíme městem a náhle jsme přímo proti kasinu! To se mi líbí. Ptám se policisty v parádní uniformě, zda mohu před kasinem stát a fotografovat! Směje se a asi říká, že ano, varuje mne před vstupem do kasina a odchází!

Zase se opakuje stejná scéna jako před strážnicí četníka Cruchota! Já a Simca,Vlasta a Simca, Simca samotná. Lidé v kavárně na terase u kávy nás pozorují a baví se, my také, líbí se nám to. Pokračujeme dále, jedeme okolo přístavu, fotíme výškové budovy hotelů a posléze z Monaka odjíždíme směrem na Marseille. Okolo poledne obědváme na parkovišti a tu přijde mladý Francouz a ptá se na něco ohledně čísla naší Simky. Naštěstí umí anglicky a tak si přisedne a hovoříme o tom, že byl s zájezdem v Praze a v Kutné Hoře a moc se mu u nás líbilo.

Setkání českého a francouzského Ivana

Právě číslo našeho auta, začínající KHE, přilákalo jeho pozornost. Ptáme se ho na cestu k pobřeží a jak se vyhnout velkým městům, hlavně Marseille. Radí, abychom podjeli město Toulon a Marseille tunely, které jsou placeny, ale velmi zrychlí náš postup na západ. Francouz se dokonce jmenuje Ivan, prý podle Ivana Lendla! Tomu, že i já jsem Ivan, se smějeme a loučíme se srdečně. Jak nám poradil, tak jsme udělali a ve městě Arles jsme byli dost brzo, takže jedeme dále.

Hledáme hotel Premiere Classe i v Nimes, ale tam je bez parkingu uprostřed města, takže jedeme stále dále. V Nimes je ještě k tomu zácpa, a tak se couráme, než se vymotáme z města ven. Nakonec se rozhodujeme pro město Montpellier. Moc pěkné město, ale bloudíme, asi jsem zadal navigátorovi špatná data, a tak jedeme přes město a zase zpět, ale nakonec skončíme v hotelu Balladins. Je to nová síť, úroveň slušná, a tak po sprše a třech pivech z plechovky jdeme spát.

Na skvělých silnicích je radost řídit

Po první etapě, která měřila 800 kilometrů, urážíme denně asi 500 až 600 kilometrů. Jízda mne baví a francouzské dálnice a silnice jsou tak báječné, že se to zatím dá vydržet. Jsme čtvrtý den na cestě a těšíme se do cíle.

Ráno odjíždíme okolo deváté jako vždy a v plánu je kratší, odpočinková etapa okolo moře s cílem v Perpignanu. Směrem na Séte a dále krásnou krajinou, místy kolem moře. Přírodní park Camargue s množstvím všelijakých zvířat míjíme pomaleji, abychom si také něco prohlédli. Také zastavíme a jdeme se podívat na pláž, počasí je sice pěkné, ale na koupání se nám to nezdá! Necháme to do Španělska!

No, to jsme tomu dali! Netušili jsme totiž, jaké peklo nás v cíli cesty čeká! Ve městě Cap de Agde nás předjede pekařský vůz, chlap zastaví uprostřed ulice, vyběhne z auta a poskakuje okolo Simky a ptá se celý nadšený, jestli jsme přijeli z Česka, jak je to nádherné a tak podobně. Líbí se nám to, radí, jak se dostaneme k moři, a jede pryč. My dojedeme na konec letoviska a fotíme se na břehu moře se skalami v pozadí. Dále jedeme krásnou krajinou a mezi nějakými lagunami – vypadají jako rýžová pole. Jsou to, jak se později dovíme, pěstírny škeblí nebo něčeho podobného.

Příjemné zastavení v americké hospodě

Cesta po pěkných silničkách uběhne velmi dobře a v Perpignanu nacházíme bez obtíží hotel Premiere Classe. Nedaleko je vidět bílá střecha americké hospody „Buffalo Grill“. Tuším točené a vychlazené pivo, a tak je rozhodnuto. Jde se tam. Stylová hospoda, boxy s lampičkami, country hudba, číšník jako šerif. Paráda! Dávám si točený Heineken a vybíráme biftek z býka. Vlasta upozorňuje, že je prázdno. Ale než začneme jíst lákavé jídlo, začne se podnik naplňovat, a když spokojeni odcházíme, je nabito! A to vládne ve Francii takzvaný antiamerikanizmus! Ale uvnitř Buffalo Grillu to tak vůbec nevypadá, spíš naopak! Dali jsme si teplé jídlo a hned je nám veseleji!

Ujeli jsme jen 200 kilometrů, ale nenudili jsme se a zítřejší etapa by měla přes Andorru končit v cíli!

Ráno sledujeme v televizi předpověď počasí, nevypadá to špatně, ale nějaké mráčky v jižní Francii jsou. Nedbáme a vyrážíme na cestu v obvyklou dobu. Cesta směrem do Andorry vede krásnou nížinou, ale v dálce vidíme hřebeny Pyrenejí a některé jsou nějaké bílé, asi sníh, říkáme si. Tankuji ve Francii jen trochu benzinu, abych si v Andoře našlapal nádrž levným benzinem. Nížina se mění v podhůří, stále jedeme do kopce, již se sápeme kaňonem úzkou silničkou pěkně do hor. Silnice se opravuje, staví zde z kamenů hrázky a zpevňují skály okolo silnice, takže se často jede na semafor pouze jeden směr. Teď již jsou zasněžené vrcholky hor mnohem blíže a také je chladněji. Poslední úsek cesty vede již po španělském území, a tak vjíždíme do republiky Andorra.

Dvanáctiletá skotská whisky na památku

Do hlavního města, které se jmenuje Andorra la Vella to je již kousek! Tankuji plnou nádrž, benzin je zde znatelně levnější. Je to bezcelní pásmo, na alkohol nejsou uvaleny tak vysoké daně, a tak si kupuji na památku dvanáctiletou Scotch Whisky zvučné značky, nic více. Vedle mne jakýsi Francouz, asi hospodský, nakupuje plnou dodávku mouky, cukru a dalšího zboží, také ovšem cigarety! Zaparkujeme v podzemním parkovišti, chvíli se procházíme uličkami krásného města a dáváme si oběd v rychlém občerstvení.

Z Andory odjíždíme ve frontě před celnicí. Při jízdě tam si nás nikdo nevšímal, ale teď nás celník staví stranou, asi jsme podezřelí! Ukazuji skotskou i s účtenkou, ale ptá se na cigarety. S úsměvem mu oznamuji, že již deset let nekouřím, a tak nás též s úsměvem propouští.

Orientační dechová zkouška na alkohol

Cesta Španělskem se vleče, jedeme z hor směrem k moři a těšíme se. Tamní silnice jsou také velmi kvalitní, jedeme krásnou krajinou, také je zde hodně kruhových objezdů. U jednoho stojí tři policisté s motorkami. Mihne se vzduchem plácačka a jsme stavěni! Doklady, prosím. Žádám hovor v angličtině a je mi vyhověno, strážník se mě již anglicky ptá, zda jsem ochoten podrobit se zkoušce na alkohol! S úsměvem říkám: No problem! Dostanu náústek a už foukám. Policista velí dost a s pohledem na tester mi oznamuje: Zero, zero, zero! Nadýchal jsem nulu a my můžeme v klidu pokračovat na sraz! Španělé v parádních uniformách si ještě chvilku prohlížejí auto a pak můžeme jet.

Kousek před Tarragonou je blízko silnice nějaký požár, silnice je zavřená, jezdí hasiči sem a tam. Silnice v dálce je plná kouře. Auta se otáčejí, my také a navigace nás vede venkovskými silničkami stále k našemu cíli. Tarragona je velké město, je zde velká rafinérie ropy, jedeme okolo, chvíli bloudíme, až nás navigátor přivádí do kempu Las Palmeras. Je už navečer, a tak v recepci odevzdávám fakturu a dostávám klíče od bungalovu. Hlásím registrační značku auta, ta je zanesena kamsi do počítače a kdykoli přijedeme k závoře směrem dovnitř, nebo ven, závora se za malý okamžik otevře. Jedeme kempem podle mapky až na konec, je to asi kilometr, všude přívěsy a stany. Přijíždíme k bráně španělského Simca klubu. Zaregistrujeme se, platím účastnický poplatek, dostávám tašku se suvenýry, informačními materiály atd.

Pití vychlazeného piva na dojezd

Nedaleko města stojí římský Vítězný oblouk a tak zjišťujeme, že tato památka z prvního století před Kristem a celé město je zapsáno na seznamu UNESCO jako Kutná Hora! Vyhledáváme naše „Simca děti“ a zdravíme se navzájem. Zdraví mě také spousta Francouzů, vítáme se s dalšími Čechy a jdeme vybalit do bungalovu všechnu bagáž. Počasí je ještě dobré, zakládám pivo do lednice a popíjím tento nápoj na dobrý dojezd! Z domova máme ujeto něco přes tři tisíce kilometrů, velmi pěkné! Je čtvrtek 8. května a sraz právě začíná!

Po šestidenní cestě na místo srazu a večerním posezení s přáteli, jdeme spát trochu později než obvykle, ale jsme přece na dovolené, že? Páteční ráno nám hned oznamuje, že se věci mění k horšímu. Prší a fouká silný vítr. Ten mění moře v šedou masu, po níž se valí asi dvoumetrové vlny. To nevěští nic dobrého a příští hodiny to dokáží, bohužel!

Simca dostala pořádnou ránu

Odpoledne na chvilku přestává pršet, stále přijíždějí další simkaři. Nejvíce je Francouzů, ale přijíždějí i Španělé a jiní. My se odpoledne jedeme podívat na římský Vítězný oblouk, který stojí u silnice směrem na Barcelonu. Fotím auto a manželku v zatáčce silnice, která vede okolo oblouku. Vidím, jak přijíždí jakýsi Němec s Mercedesem a obrovským obytným přívěsem. Běžím přes trávník ukázat mu, aby nás objel co největším obloukem. Němec zastaví, dá přednost a rozjede se jako tank, aniž by se podíval do obrovských zpětných zrcátek!

Simca dostane takovou ránu, že poskočí snad o metr. Skopčák zastaví, já řvu jako tur, vodopád nadávek, nějak jsem ztratil klid v předtuše rozbitého auta, našeho miláčka! Ale téměř nic se nestalo! Jen nárazník přimáčknutý k zadnímu blatníku a rozbité sklíčko zadního blinkru! Zato Němec má naším nárazníkem rozpáraný přívěs jako plechovku olejovek! Němec vztekle kope do trhliny, ze které se sype polystyrén. Já radši odjíždím a jsem rád, že to takhle dopadlo. Němec si je vědom toho, že se měl podívat, zda mě bezpečně objede i jeho karavan!

Počasí účastníkům srazu nepřálo

V kempu mi kluci pomáhají trochu narovnat nárazník a po výměně skla zadní lampy není téměř poznat, co se stalo. Stále lije jako z konve, a tak prosíme nebesa o přivření kohoutů! Zdá se, že naše prosby budou vyslyšeny. V noci déšť ustává! Naděje na zlepšení jsou nemalé!

Protože naši přátelé ze Simca klubu mají ve stanech mokro, zvlhlé prádlo a tak podobně, zve je moje manželka na večer k nám na kus řeči. Usušit prádlo na elektrickém radiátoru a navlhčit se uvnitř, to neodmítne nikdo. Burák, Michal a další simkaři zaplní jídelnu našeho bungalovu. Někdo ještě přivádí zmáčené manžele z klubu Chrysler, a tak nás je dokonce jedenáct. Při českém pivu a španělském vínu uteče večer jako voda! Protože Burák má s sebou notebook, zapíná jej rychle do sítě a už si prohlížíme spoustu fotografií z cesty na sraz! Jdeme spát s nadějí na zlepšení počasí!

Pád borovice na bungalov

Ráno lije opět jako z konve a k tomu se přidává prudký vichr. Ten o dvě řady bungalovů za námi kácí silnou borovici na bungalov. Pak přijedou dělníci, strom rozřežou a odvezou, domu se téměř nic nestalo. Asi je výrobce O´ Hara staví důkladně! Ale rachot ve chvíli, kdy se borovice poroučela k zemi, byl ohlušující.

Protože stále prší, prodejci balí své stánky, vítr rve lidem z ruky stany, zdá se, že organizace srazu se začíná hroutit. Španělé se radí u svého základního postu u brány, kde mají obytný vůz a přístřešek, co dál. V této hrozné situaci není ale pomoci, neboť před větrem a deštěm není kam se schovat. V kempu není budova s místností, kam by se vešlo několik stovek lidí, a tak je zrušena soutěž elegance, kdy se volí z každé kategorie typů Simek ta nejkrásnější. Je zrušeno též fotografování v bráně ozdobené symboly, značkami atd.

V jedné vzácné chvilce, kdy zrovna neprší, procházíme se kempem a tu z okolo projíždějící Simky Vedette Chambord mě někdo osloví! Je to Holanďan, tu tvář odněkud znám. Také že ano, neboť mi říká, že byl v Kutné Hoře v našem kempu Santa Barbara, a tak se srdečně zdravíme. Jak je ten svět ale malý, že!?

Večer se máme přesunout někam, kde proběhne slavnostní večeře a vyhlášení vítězů, které se ale nekoná. My jedeme s prezidentem našeho Simca klubu Michalem Primákem jeho Talbotem Tagora. Je to veliké a luxusní auto, vyráběné v 80. letech. Dlouhá kolona několika stovek aut ale bloudí a téměř hodinu trvá, než pořadatelé dovedou všechna auta na nějaké velké náměstí, které poslouží jako parkoviště.

Stojíme v jakémsi velikém průchodu, kde ale protahuje hrozný vítr, a tak jsme rádi, když se všichni dají do pohybu a nakonec dospějeme do nějaké podzemní dvorany, kde jsou stoly, židle a je prostřeno! Hladoví očekáváme hody, posléze začne rota číšníků nosit na stůl. Večeře má dva chody, pivo nemají, jen víno a vodu!

Mořské „potvory“ mne moc nenadchnou, ale druhý chod, hovězí plátky s houbami nemají chybu! Poté jsou nějaké kulturní scénky španělského folklóru. Následují projevy a poděkování organizátorům, rozdávají se také nějaké ceny, ale v podstatě není co hodnotit, natož chválit. Nepřízeň počasí pohřbila všechnu práci a jistě nemalou snahu o co nejlepší výsledek, bohužel! Vše je mluveno ve španělštině a francouzštině, ani překlad do angličtiny není, takže z toho moc nevíme, ale to už teď moc nehraje roli!

Debata u piva do časného rána

Po skončení akce jedeme s dalším členem klubu v jeho voze Simca Chrysler 180, zvaném cháčko. Do kempu dorazíme až po půlnoci. Já a řidič cháčka Honza Karczmarek debatujeme u piva asi do půl třetí do rána. Protože mají mokro ve stanu, spí u nás ve volné ložnici ještě se sestrou a další dívkou, aby se trochu zahřáli! Jdeme na kutě se slovy: „Ráno moudřejší večera!“

Nedělní ráno je jako vymalované, svítí slunce, a naše radost je obrovská! Neprší, a to je hlavní. Je sice chladno, ale jdeme k moři a do vody. Jaká hrůza, voda je studená jako led! Sbíráme nějaké mušle na památku a jdeme zpět. Je neděle a mnoho lidí již odjíždí, my zůstáváme do pondělí, cesta domů bude sice kratší, ale máme v plánu nějaké zajížďky, tak nebudeme tolik spěchat.

Chodím po kempu, loučím se se známými Francouzi, zdravíme se všichni simkaři navzájem. Sraz už vlastně skončil. My jdeme večer do restaurace na večeři, zdravím Dicka Husbanda z Anglie, také Australany, které znám již ze srazu v Anse, a zároveň se s nimi loučím! Kdy zase budu mluvit se simkaři až z Austrálie, to ví Bůh!

Ponorková nemoc na zpáteční cestě

V úterý ráno jedeme k recepci kempu, systém kontroly a předání bungalovu je dokonalý. Šéf recepce zavolá vysílačkou uklízečku, ta po kontrole stavu potvrdí vše v pořádku, je nám vrácena kauce sto šedesáti euro a my odjíždíme směrem na Barcelonu. Počasí je pěkné, v Barceloně trochu bloudíme, ale cesta k francouzské hranici probíhá dobře. Najdeme cestu směr Girona, chceme též vidět trochu španělského venkova, ale nějak se s manželkou Vlastou nepohodneme, že by „ponorka“?

Vyřešíme to v klidu a již vjíždíme do Francie! Asi v sedm hodin večer jsme v Montpellieru, nalézáme hotel Premiere Classe a vidíme známou střechu americké hospody Bufallo Grill. Nádhera, jde se tam! Plány na zítřek kujeme u točeného piva, kalifornského vína a kuřecích křidélek! Spát jdeme ve velké pohodě!

Po včerejších pěti stech kilometrech bude dnešní etapa jen o málo delší! Z hotelu odjíždíme opět okolo deváté hodiny směrem do hor a trasou na Clermont – Ferrand. Součástí této dálnice je nový, nádherný most u města Millau, jak se dozvím, Francouzi to čtou „mijů“.

Jedeme krásnou krajinou, okolo hory, silnice naprosto dokonalé. Dálnice v horách je velmi kvalitní a bezpečná, protože po obou stranách dvouproudé vozovky jsou perfektní betonová souvislá svodidla. Moc pěkné!

Z manželky se stala náruživá fotografka

V dálce vidíme bílé pilíře tyčící se do výše, z nich paprsky bílých lan na obě strany. Ještě mírná zatáčka, manželka to za jízdy fotí a už jsme tady, už jedeme po mostě, dlouhém dva a půl kilometru. Je to úžasná krása! Za mostem je velké parkoviště s terasou, odkud můžete fotit most v celé jeho kráse z boku! V prodejně suvenýrů, koupíme pár pohledů a pokračujeme dál. Po chvíli opouštíme dálnici a kocháme se jízdou francouzským venkovem. Pokračujeme po národní silnici, až dosáhneme večer města St. Etienne. Předtím ještě tankuji benzin a dolévám do motoru olej. Značnou část dnešní etapy jsme jeli dosti náročným horským krajem s nádhernými výjevy, takže z manželky Vlasty se stala náruživá fotografka! Těším se na fotografie! Zítra je v plánu přesun do Mulhouse, kde jsme spali první noc ve Francii.

Druhý den ráno je moc hezky, ale televizní zprávy hlásí déšť! Uvidíme, říkáme si, a odjíždíme v obvyklou dobu směrem na Lyon. Ale nejdříve hledáme městečko St. Chamond na silnici číslo D 88. Pomocí navigátora ji nalézáme, jedeme a hledáme trafiky! Snažím se v nich objevit modely autíček, hlavně simek. V trafikách bývají za dobrou cenu, ulovím jednu Simku P60 Elisée. Nádhera! Posléze jsme přímo proti domu s obrovskou reklamou Vous service Simca a barevným znakem s vlaštovkou! Bude jistě čtyřicet let stará! Jsem nadšen, fotíme si to vše několikrát, ale nejlepší snímky má moje manželka, asi už také podlehla kouzlu značky s vlaštovkou!

Pozvání do Kutné Hory pro pana Lišku

Pak pokračujeme směrem na Lyon. Všímám si každého, kdo naši simku pozoruje, nebo dává najevo zájem o automobil, který má nárazníky chromované, a na kterém se lesknou lišty a zdobí jej! Na parkovišti vedle nás staví Francouz, který umí anglicky a hned se pustí do hovoru. Měl Simku 1301 a naše se mu moc líbí. Manželka šla právě k pumpě pro kávu, a tak si s mužem povídám. Říká, že cestují po kempech, ale v naší zemi, ještě nebyli. Tak ho zvu do Kutné Hory a do našeho kempu. Necháme překvapit, zda se ještě někdy uvidíme! Jmenuje se pan Renard, což v překladu znamená liška. Žádá mne, abych mu to napsal česky, což udělám a loučíme se.

Pokoj obsadili hoši z Chrudimi

Bylo to příjemné setkání, ale cesta nepočká, takže si to mastíme dál směrem severním. U města Dole se mění směr k východu, a tak chceme ještě trochu té „sladké Francie“ vidět. Opouštíme dálnici a jedeme národní silnicí směrem na Mulhouse. V pohodě projíždíme městečky, hledáme trafiky, ale už žádný úlovek nemám. Do cíle dnešní cesty dorážíme za světla, ale „náš“ hotel je obsazen. Z balkonu pokoje, kde my jsme spali cestou do Španělska, nám nějací hoši z Chrudimi radí hotel Balladins, který je na dohled.

Jméno už známe, zkušenost máme dobrou, a tak tam jedeme a v klidu se ubytujeme! Recepční hotelu, mladá dáma, chodí okolo naší simky a zná jen Simca mille, což znamená Simca 1000. A to asi podle písničky, která byla v šedesátých letech ve Francii hitem. Dnes jsme ujeli asi 520 kilometrů a podle předpovědi jsme asi pětkrát zmokli! Zítra je čtvrtek a plán je jasný: domů!

Délka poslední části naší cesty je právě jako ta úvodní, nějakých 870 kilometrů. Velký rozdíl je ale v tom, že ji pojedu celou ve dne a v pracovní den, kdy jsou dálnice v Německu plné kamionů. Stejná trasa, projetá v noci, to je prostě něco úplně jiného!

Nádrž máme plnou, vyrážíme jako vždy v devět hodin ráno po dobré snídani! Po několika kilometrech vidím supermarket Carrefour, a tak pořizujeme ještě nějaké nákupy. A hurá domů!

Piráty za volantem jsou hlavně Poláci

Několik desítek kilometrů Francií probíhá v pohodě a už jsme v Německu. Začínám ukrajovat z velkého krajíce německých dálnic, je to asi 550 kilometrů. Občas prší, kamiony zaplní dálnice dokonale! Stavíme vždy po asi dvou hodinách jízdy a cesta ubíhá dobře. Mám–li se vyjádřit k provozu, největšími, slušně řečeno, čuňaty mezi řidiči jsou Poláci! A to bez rozdílu, zda řídí kamion, nebo osobák, táhnoucí přívěs s ojetými vraky automobilů! Ale štěstí nám přeje, střídavě prší nebo lije, ale vše probíhá dobře.

U první benzinky v Čechách jsme v 17 hodin, tankuji a pokračujeme k domovu. Opět jsem přejel celé Německo bez tankování, čili na nádrž! To věští dobrou spotřebu po celou cestu.

Před náš dům v Kutné Hoře dojedeme ve 20.15 hodin. Jsem velmi unaven, mám v rukách 870 najetých kilometrů za den!

Nastal čas bilancování

V pátek tankuji plnou nádrž a nastává chvilka pro bilancování! Ujeli jsme celkem 5410 kilometrů a Simca 1301 Special spotřebovala 417,7 litru benzinu. Průměr tedy vychází 7,7 litru na sto kilometrů. To považuji za velmi dobrý výsledek na závěr nejdelší cesty, kterou jsem kdy s vozem Simca absolvoval!

Po celou cestu mi byla velkou oporou a pomocnicí manželka Vlasta!