Volby do sněmovny začínají za

Nahrávám odpočet ...
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Druhý díl: Spoušť po vichřici ve Francii předčila očekávání

Kutnohorsko /FOTOGALERIE/ - Přinášíme druhý díl reportáže z cesty do Francie na 12. národní sraz francouzského klubu Simca, kterou vykonal Kutnohorák Ivan Karlovský letos v druhé polovině května.

6.7.2009
SDÍLEJ:

Snímky z cesty Ivana Karlovského do Francie.Foto: Archiv Ivana Karlovského

Když se přiblížíme k La Rochelle, máme na vybranou. Vlevo do centra nebo rovně na most přes moře na ostrov Ile de Ré. Volíme cestu na most a je to opět zážitek. Most je dlouhý tři kilometry a za jeho použití se platí. Na pěkném parkovišti na ostrově zastavujeme. Nedaleko stojí černý Peugeot, fotím Gertrudu v jeho společnosti. Odhaduji jej na poválečný model, asi někde mezi Simkou 6 a 8. Jdeme k vodě a nabíráme do dlaní vodu Atlantiku. Je to pro nás docela neobvyklý zážitek. Jedeme dále ostrovem až na konec. Všímáme si, že je zde věznice a na konci ostrova další. Za historickými hradbami jsou vidět nové budovy a za bránu už se nesmí. Procházíme se po hradbách, tvořících opevnění proti útoku z moře. Na kamenech opevnění jsou vyryty vzkazy od vojáků, kteří zde sloužili své vlasti. Data z 18. a 19. století se mísí se vzkazy, které jsou datovány lety 2. světové války! Pro mne, ročník 1945, je to velmi emotivní zážitek. Chvíli se procházíme po hradbách a po občerstvení odjíždíme zpět na pevninu. Nakoupili jsme také pohledy a poštovní známky, a pošleme pozdravy přátelům.

Jedeme opět mimo dálnici, v dálce je oceán, od něhož se vzdalujeme. Obloha se projasňuje, po dešti ani památky. Otepluje se a obloha je modrá. To nás velmi těší!

Tankuji benzin v Relais de Saint Denis, asi sto kilometrů před Bordeaux. Tachometr ukazuje právě 2 000 kilometrů ujetých z naší milé Kutné Hory!

Pokračujeme směrem na Bordeaux, ale městu se vyhýbáme. Jedeme přes obrovský lanový most, který vypadá, jako v Americe! Přejíždíme řeku Gironde, která se zde vlévá do Atlantiku. Na předměstí nalézáme hotel naší značky a dnešní etapa končí v pohodě.
Stále se mi nedaří připojit se k internetu, ačkoli v každém hotelu je bezplatná služba Wi-Fi.

Můj notebook asi nemá instalováno to, co to spojení umožňuje, ach jo! Ale na stahování foto každý den je dobrý. Alespoň něco, že?

Ráno prší a my opouštíme hotel okolo desáté hodiny. Jedeme směrem na jih, k městu Arcachon na pobřeží Atlantiku. Jedeme na místo, kde je nejvyšší duna písku v Evropě. Je 117 metrů vysoká a my jsme na tento přírodní útvar opravdu zvědavi! Projíždíme borovými lesy, v turistickém středisku parkujeme mezi desítkami dalších aut a pokračujeme pěšky stále do kopce. Když přijdeme pod dunu, hledíme na to docela šokováni. Je opravdu vysoká! Zaplatíme vstupné a začínáme stoupat po plastových schodech vzhůru. Vlastně šplháme rukama po lanech tak jako ostatní, až jsme docela nahoře! Úžasný pohled na oceán z jedné strany a borové lesy ze strany druhé, to je velmi pěkné. Fotíme vše, i stánky se suvenýry. Ty vypadají z té výšky jako dětské hračky! Po sestupu dolů a kávě u stánku jedeme do města Arcachon. V centru města stojí krásný gotický kostel, který se rozhodneme navštívit. Moderní skleněné dveře se před námi samy otevírají a my vstupujeme do stánku Božího. Hraje reprodukovaná chrámová hudba. Je to velmi pěkné, jsme zde úplně sami, chvilka rozjímání zklidní naše duše, procházíme celý kostel a prohlížíme si vitráže, obrazy světců, nakonec přispíváme drobný obnos do kasičky a zapalujeme svíce pro přání štěstí naší dlouhé cestě! Dále jedeme městem až do přístavu, kde kotví velké množství jachet i menších lodí všeho druhu. Vyfotografujeme se a poté pokračujeme v cestě na jih.

Volíme cestu menšími městy a vesnicemi podél pobřeží, abychom se vyhnuli placené dálnici a měli více z krajiny podél Atlantiku. Jsme šokováni, když vidíme po obou stranách silnic stovky kilometrů čtverečních zdevastovaných lesů. Pozůstatky po obrovské vichřici, která se jižní Francií přehnala někdy v zimě, jsou nepředstavitelné! Borovice, spletené do chomáčů jako tráva, nekonečné hromady pořezaného dříví, ale další masa dřeva, na které se ještě nedostalo. To je obraz zkázy, který lemuje naši cestu k jihu v délce asi 250 kilometrů. To, co zbylo v okolí Zruče nad Sázavou po loňské červnové vichřici, je asi tak milióntina toho, co lze spatřit zde!

A to jsme ovšem neviděli všechno. To ani nelze!

Projíždíme takové množství kruhových objezdů, že si myslím, že se mi o tom bude v noci zdát. Vypadá to, že hustota je tady asi 50 kruhových objezdů na jeden kilometr silnice. Městečka jsou velmi upravená, malebná a všude se jede rychlostí 50 kilometrů za hodinu. Všichni to dodržují, až na výjimky, zvykám si také. Přejíždíme na dálnici a míříme do města Bayonne, které je naším dnešním cílem. Hotel leží v blízkosti dálnice, nalézáme jej snadno. Ubytujeme se, trocha jídla a mírně piva zakončuje dnešní den.

Musím přiznat, že dnes to jeden řidič nevydržel a předjel nás na plné čáře! Neuvěřitelné! Chtěl jsem volat pana Sarkozyho ale nemám jeho číslo. Tak jsem to neudělal!

Je naprosto evidentní, že francouzským řidičům nedělá žádnou potíž jet třeba pět nebo deset kilometrů rychlostí padesát kilometrů za hodinu městečkem a nemají z toho ani pupínky. V Čechách ovšem po dvou stech metrech padesátkou jsou všichni osypaní a nebo jedou sedmdesát a hotovo. Sankce žádná, tak co, že?

Měření rychlosti kamerou z bedny u silnice udržuje v řidičích respekt k zákonu, ať se jim to líbí, nebo ne. Toto měření je ve Francii velmi časté. Trest zřejmě přichází rychle a je tvrdý. Klid v provozu je ale evidentní. Také na nás jeden měřič rychlosti blikal a varoval před pokutou 132 Euro!
Ráno nás čeká nejkratší etapa a bude končit na místě srazu, v Saint Jean Le Vieux. Místo leží asi 50km od pobřeží, je to už začátek Pyrenejí. Asi 100 kilometrů dále leží město Lourdes (Lurdy), známé poutní místo, kam se chceme také podívat. Tak uvidíme, jak se nám to podaří.
Dnes jsme ujeli pouze 280 kilometrů. Z domova máme ujeto něco okolo 2 350 kilometrů. Moc pěkné, že?

Někteří Francouzi nás zdraví jen tak pokynutím ruky, usmívají se a ukazují na naše auto.

Ranní zprávy ve Francouzské TV nedávají moc optimismu. Až do neděle je předpověď pro náš region střídavě oblačno a bouřky, ale teploty až 24 stupňů. Vyrážíme jako obvykle, cíl naší cesty je velmi blízko. Proto se jedeme podívat do letoviska Biarritz. Kousek cesty jedeme po dálnici, která vede do San Sebastianu ve Španělsku. Sjedeme z dálnice a kupujeme si u cesty nádherné třešně a v Biarritz sjíždíme až skoro k moři. Krásné parkoviště je skoro na pobřeží, jdeme dolů k Atlantiku, který je dosti rozbouřen. Pláž sousedí s množstvím skal a útesů, příbojové vlny se tříští o skaliska. Fotíme se na pozadí Atlantiku, který se dnes netváří příliš mile, ale to nám moc nevadí. Tato místa leží téměř v nejzazším koutě Biskajského zálivu.
Později jedeme kousek zpět po dálnici a otáčíme příď Simky směrem k horám na obzoru.

Krásné silnice nás vedou do cíle naší cesty. Po ujetí asi šedesáti kilometrů jsme v Europ´ Campingu.

Zde máme objednané ubytování v bungalovu. Zdravím se s majitelem, Alain mluví anglicky, takže se snadno domluvíme. Máme pěkné místo na konci kempu s výhledem na okolní hory. Jejich úbočí jsou pokryta vinicemi, tak jako ostatně velká část francouzské krajiny s výjimkou měst a lesů.
Po obědě a krátkém odpočinku jedeme vyhledat místo srazu. Nalézáme přírodní kemp asi pět kilometrů od našeho dočasného domova. Na místě už je několik Simek, stanů a přívěsů, patřících asi členům místní organizace Francouzského klubu Simca. Několik mužů staví stany a přístřešky pro potřeby srazu. Zdravím hlasitě celou skupinu. Jsme nadšeně přivítáni. Říkám, že český klub Simca zdraví Simca klub francouzský. Ohlas je přátelský. Jeden Francouz mluví anglicky, takže se snadno domlouváme. Opodál stojí nákladní automobil v maskovacích barvách. Je nám vysvětleno, že je to Simca, vyráběná pro potřebu francouzské armády a že má osmiválcový motor Ford, kterým byly vybaveny Simky Vedette v padesátých letech. Modely Chambord, Versailles, Presidence byly opravdu impozantní auta amerického střihu, který v poválečné Evropě inspiroval mnohé designéry.
Fotografuji motor V8 i celé auto a jdeme si po svých, abychom nezdržovali od práce.

Bylo to velmi milé setkání a já jsem rád, že místní simkaři vědí, že na srazu budou i Simky z České Republiky.

Projíždíme ještě několik kilometrů malebnými městečky v okolí srazu a poté se vracíme do našeho dočasného domova. Po večeři jdu na trochu točeného piva do kempového baru a posléze jdeme unaveni spát. Do místa srazu jsme ujeli se všemi zajížďkami rovných 2 400 kilometrů.
Zítra máme v plánu návštěvu poutního místa jménem Lourdes, čili Lurdy. Těšíme se.

Ráno je obloha jako vymetená. Okolní kopce se vynořují z mlhy a začíná krásný den. Jak se později ukáže, jediný opravdu krásný den celé naší cesty, ale to ještě nevíme. Vyrážíme po snídani směrem do Pyrenejí. Otec majitele kempu říkal, že je to 110 kilometrů, navigátor říká 158 a má pravdu! Cesta krajem zalitým sluncem je opravdu nádherná. V dáli vidíme štíty hor s vrcholy pokrytými sněhem. Jak se blížíme k cíli, hory jsou blíže a jasnější.

Autor: Ondřej Dvořák

6.7.2009 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Čtyřiadvacetiletá řidička havarovala na motocyklu.
2

Čtyřiadvacetiletá řidička havarovala na motocyklu

Z turnaje meziokresních fotbalových výběrů kategorií U11 a U12 v Poděbradech.
16

Okresní fotbalový výběr z Kutnohorska nenašel v Poděbradech přemožitele

Cena povinného ručení plíživě stoupá. Pojišťovny na něm tratí

Povinné ručení by mělo podražit. Důvod je prostý, už delší dobu nevydělává a pojišťovny na něm navíc tratí. Kdo zdražení pocítí nejvíce a kdy k němu vlastně dojde, vysvětluje Zbyněk Kuběj, analytik neživotního pojištění Partners.

Kandidátní listina bez žen? Ve středních Čechách mohou voliči najít jedinou

Střední Čechy – O křesla v Poslanecké sněmovně se ve Středočeském kraji celkem – na všech 26 kandidátních listinách, které nyní voliči nacházejí ve svých poštovních stránkách – uchází 754 kandidátů, jejichž průměrný věk dosahuje 46,4 roku. Z nich je 210 žen (tedy 27,85 procenta). V jejich případě činí průměrný věk 47,1 roku.

Brankář Sršňů David Jelínek: Klíčový byl náš třetí gól

Kutná Hora - Hokejové derby v rámci krajské ligy mužů zvládla lépe Kutná Hora, která porazila Čáslav 4:1. Jedním z hrdinů zápasu byl kutnohorský brankář David Jelínek, který za svá záda propustil pouze jednu střelu Čáslavi a výrazně tak přispěl k výhře Sršňů. I proto je borcem víkendu právě brankář Kutné Hory.

OBRAZEM: Na drakiádu v Čáslavi bylo až moc hezky, ale dětem to nevadilo

Čáslav - Jinou formu tréninku si v pondělí 16. října užili malí fotbalisté v Čáslavi. Pohybovou aktivitu na hlavním hřišti si zpestřili pouštěním barevných draků. A že si při tom pěkně zaběhali, počasí totiž bylo téměř jako v létě. I když vítr šetřil svou sílou, dětem to chuť užít si klubovou drakiádu nevzalo. S pomocí šikovných rodičů se bylo na obloze na co dívat.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení