Volby do sněmovny začínají za

Nahrávám odpočet ...
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Jak jsem vyrazil na sraz vozů simca

KUTNÁ HORA - Tuto výpravu na 11. národní sraz francouzského Simca klubu jsem začal plánovat v okamžiku, kdy skončil loni v květnu v Chrustenicích u Prahy 8. mezinárodní sraz vozů simca a příbuzných značek. Na 11. národní francouzský sraz se díky vzrůstající oblibě automobilů značky simca v naší zemi vypravilo hned několik skupin. Zkrátka podobně zaměřených bláznů jako já.

12.7.2007
SDÍLEJ:

Ilustrační fotoFoto: Břeclavský deník

S Gertrudou hurá do Evropy

Z Kutné Hory startuji ve středu 16. května před osmou hodinou večerní s vozem Simca 1501 GL, rok výroby 1967. Simca se jmenuje Gertruda. Tak jsem ji pojmenoval po první majitelce, která ji vlastnila do devadesáti let! Automobil je po kompletní renovaci, včetně generálky motoru, který má ujeto asi 10 000 kilometrů.

Tentokrát jedu sám, ale vůz je dosti naložen spoustou věcí, které chci do Francie dopravit. Také moje vybavení na nocování v autě nebo ve stanu a potraviny zabírají mnoho místa. Balená voda a pivo v plechovkách také něco váží.

Vyrážím směrem k západní hranici, vybaven pouze pasem a nějakými bankovkami evropské měny. Okolo půlnoci jsem na Rozvadově, tankuji plnou a razím do Němec. Cesta ubíhá klidně, celou noc prší a několik krátkých odpočinků mne udržuje v dobré kondici. S pocitem jistoty, že za mnou jedou hoši z Jablonce a další simkaři, se mi cestuje dobře. Ráno jsem ve Francii a jedu dále, veden satelitní navigací v úplné pohodě. Netuším ale, že kolegové jedou jinudy a že bych v případě potřeby byl odkázán jen sám na sebe! Naštěstí žádnou pomoc nepotřebuji a doufám, že tomu tak bude i v následujících dnech.

Motor vrčí naprosto spolehlivě a mastím si to po francouzské dálnici 110 až 120 kilometrů v hodině až do chvíle, kdy je dálnice zablokována a ve třech pruzích se suneme krokem vpřed. Asi velká havárie, neboť projíždí policie a sanity, a tak popojíždíme až k místu, kde policie veškeré vozy odklání ven z dálnice! Na prvním kruháku jsem vedle jak ta jedle a můj satelitní průvodce jakbysmet! Začínám bloudit a po nalezení směru na Montbéliard, městě, o kterém vím, že musí být za nehodou, to pochopí i pan Miloslav v zázračné skříňce na mém předním skle a už si to zase mastíme po dálnici směr Anse!

Anse je malé město před Lyonem.

Místa srazu dosahuji ve čtvrtek 17. května asi v půl čtvrté odpoledne. Mám ujeto 1250 kilometrů. V městském kempingu už je mnoho simkařů, včetně pana Milana Dobeše, šéfa Chrysler klubu s chotí a přítelem Timem Heenanem z Anglie. Vítáme se, ale protože stále prší, nocuji v autě, což v případě Simky 1501 je snadné. Další Češi dojíždějí v průběhu odpoledne, a tak se česká výprava rozrůstá asi na 17 osob.

Druhý den ráno již neprší a tak stavím stan. Ještě se vrátím k okamžiku mého příjezdu do brány kempu. Přímo v bráně se mne ujímá Francouz jménem Phillip a dává mi vše, co potřebuji. Platím nízkou částku a jako novopečený člen francouzského Simca klubu (jsem jím od dubna), zjišťuji, že o mně vědí a podle toho se ke mně chovají. Jsem tím mile překvapen. Francouzsky nemluvím, jen trochu anglicky a tak vyhledávám Francouze, o nichž vím, že mluví alespoň trochu anglicky. Nemám s tím větší potíže a tak se v pátek a v sobotu vrhám do obdivování vozů, které jsem ještě nikdy neviděl, do setkávání s přáteli, fotografování. Užívám si to.

Na srazu je okolo 200 vozů, včetně některých předválečných typů, které jsem nikdy neviděl na vlastní oči. Celý sraz se koná v duchu 40. výročí představení modelu Simca 1100. K nám se tento typ nedovážel, ale ve Francii je velmi populární dodnes. Je to první simca s pohonem předních kol! Také prolézám znovu a znovu stánky prodejců součástek, literatury a modelů aut naší krevní skupiny!

Některé věci kupuji hned, některé musím pracně hledat a koupit i draho a některé součástky k mání prostě nejsou ani ve Francii! Též se musím smířit s tím, že cena některých náhradních dílů je tak vysoká, že si to prostě nemohu dovolit! Tak už to chodí a někteří přátelé budou zklamáni, že jsem nedovezl to, co chtěli. Druhou noc trávím ve stanu a další den srazu uplyne jako voda.

Poklice z roku 1965? Bomba!

V sobotu sraz opouštím a jedu asi 250 kilometrů na sever do vesnice jménem Flagey-Echezeaux, nedaleko Dijonu, kde se právě koná 15. mezinárodní sraz SRT (Simca Racing Team) a je to další klub, který sdružuje majitele vozů Simca 1000, Simca 1000 Rally 1, 2 a Rally 3, dále Simca 1200S coupe Bertone a ostatní sportovní verze.

Přítel satelit mne vede hladce až na místo a po příjezdu jsem přivítán v bráně mým přítelem Fonny Van Vlietem z Belgie. Tento sraz není tak honosný, zato téměř rodinný a přátelský stejně jako ten první. Ani nemusím mít Simku 1000, stačí Simca 1501 a už jsem mezi ně zapadl. Typ Simca 1000 a modely Rally 1, 2 a Rally 3 jsou sportovní auta, která se k nám také nedovážela. Ve Francii jsou populární a dodnes se s nimi jezdí závody na okruzích, což provozuje právě klub SRT. Členové je různě ladí a vylepšují a sraz je toho jedinečnou přehlídkou. Plním kartu fotoaparátu dalšími snímky.
Opět prolézám stánky s náhradními díly, někteří prodejci přijeli také ze srazu v Anse, kupuji a kupuji.Ob jevil jsem několik modelů autíček Simca, které mne zajímají.

V neděli objevuji u jednoho prodejce krabici s poklicemi kol na typ Simca 1300, který mám tu čest vlastnit. Poklice jsou úplně nové, zabalené v novinách a já tam nalézám datum 20. října 1965! No to je bomba, kupuji dvě sady, určitě se najde někdo v Čechách, kdo to ocení! Úplně nové poklice kol každý den nekoupíte!

Jediný Čech na srazu ve Francii

Po obědě začíná vyhlašování vítězů přehlídky elegance typů simek, které mi ani moc neříkají. Mezi jmény Francouzů náhle zazní ve francouzském jazyce Česká republika, Ivan Karlovský! Stojím u svého auta a jsem jako opařen. Jdu ke stanovišti pořadatelů a ptám se v běhu Fonnyho PROČ? Fonny na mne křičí: „Protože jsi jediný Čech na srazu!“ Všichni tleskají a já dostávám pohár a tašku sponzora, firmy vyrábějící luxusní americkou autokosmetiku! Mám velikou radost. Krásné místo za vesnicí se začíná vyprazdňovat, a tak i já pomalu balím.

A zase pěkně zpátky domů

Mám to domů asi 1000 kilometrů, a tak hurá do toho! Vyrážím ve dvě hodiny odpoledne a cesta mimo dálnici ubíhá pěkně v pohodě a den je slunečný. Německé hranice dosahuji ještě před soumrakem. Ještě ve Francii si vařím na odpočívadle kávu a rozmlouvám se svou společnicí – Simkou 1501.
„Tak co, jak je? Gertrudo?“ Tváří se spokojeně a slibuje mi: „Bon voyage, mon ami!“

Rád jí věřím a spoléhám na ni! Nezklamala mě. Do kempu Santa Barbara v Kutné Hoře, kde mne vítá syn Tomáš, vjíždím v 8 hodin 50 minut. Je pondělí 21. května.

12.7.2007 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační foto.
AUTOMIX.CZ
3

Absurdní šikana? Český řidič platil pokutu za překročení rychlosti o 1 km/h

Ilustrační foto.

Lidé dnes začnou volit své zástupce do poslanecké sněmovny

KRÁTCE: Fanoušci skupiny Derby si přijdou o víkendu na své

Kutnohorsko - Přečtěte si krátké zprávy z regionu.

Národní středisko pro eTwinning udělilo Základní škole T.G. Masaryka certifikát

Kutná Hora – Základní škola T. G. Masaryka Kutná Hora s radostí oznamuje, že získala certifikát kvality za eTwinningový projekt – Spring in my country.

AKTUALIZOVÁNO

Rozhádaná středočeská koalice se dohodla, že bude jednat dál

Střední Čechy – Jednání za zavřenými dveřmi bylo delší, než se původně očekávalo – a jeho výsledkem se nestalo rázné bouchnutí do stolu, čemuž mohla nasvědčovat silná slova zaznívající na sklonku minulého týdne i ještě tento čtvrtek. Tak se vyvinula páteční schůzka představitelů krizí zachvácené koalice vládnoucí Středočeskému kraji – zástupců ANO, STAN, ODS a Nezávislých Středočechů. Účastníci se shodli, že se u jednacího stolu setkají opět za týden – příští pátek.

Běh je v Kutné Hoře populární. Podílí se i Dačického 12

Kutná Hora – Pokud si vezmete tenisky a jdete se proběhnout kolem Kutné Hory fantastickou přírodou, jistě potkáte pár běžců. Ani tohle město totiž neminul běžecký boom. Kutnohoráci nejčastěji měří své síly na populární Dačického 12.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení