Navštěvuje ji rovná stovka dětí, které jsou rozděleny do zmíněných čtyř tříd. „Zezačátku byla šílená práce zabavit všechny věkové skupiny tak, aby se žádné dítě nenudilo, ale dnes považujeme smíšené třídy za obrovskou výhodu. Mladší děti se učí od starších, starší se učí pomáhat mladším,“ říká vedoucí učitelka Hana Mokošínová. Navíc se podle jejích slov děti po prázdninách vždy vrací do stejného prostředí – do stejné třídy, ke stejným učitelkám a k takřka stejným kamarádům, vyjma samozřejmě těch, kteří už odešli do školních lavic.

Konkrétní zaměření školka U Sluníčka nemá, ale hodně se věnuje výtvarné výchově. Nechybí samozřejmě výlety, jako třeba nedávno do Perníkové chaloupky v Pardubicích (cestou se dva autobusy plné děcek zastavily i na Kunětické hoře), chodí se hodně na procházky třeba Na Rovina, na Kaňk, tradičně na jaře vždy na poznávání historické Kutné Hory. Děti navštívily psí útulek, velmi se jim líbil Den otevřených dveří u hasičů, návštěva pštrosí farmy nebo koňských stájí.

Zkraje školního roku si celý týden užívaly Podzimníčky, tedy vlastnoručně vyrobená strašidýlka z přírodnin, tradičně k nim přichází přívětivý Mikuláš z kolínského divadla, na konci dubna nemohou chybět čarodějnice s úplně dokonalými maskami a hledáním pokladu čarodějnice Mahuleny, kdy se děti v doprovodu učitelek vydají na průzkum i mimo areál školky do přilehlých ulic. Co kdyby právě tam byl? Malí žáčci si užili i masopustního reje, soutěžního odpoledne v rámci Dne dětí, své obrázky s úspěchem poslali do výtvarné soutěže pořádané hasiči, hodně si zapamatovali z poučného setkání s pracovníky Červeného Kříže, podívali se na výstavu hraček a tak dále. Z kroužků si mohou vybrat například pískání pro zdravé dýchání, angličtinu nebo cvičení na gymbalech. Hodně se děti vydovádí i na dvou moderních počítačových centrech, krásně upravených pro dětský věk.

Školka je uprostřed města, ale využívá pěknou zahradu se vzrostlými stromy a průlezkami. „Díky sponzorům budeme moci zahradu dovybavit dalšími herními prvky,“ dodala vedoucí učitelka, která za největší pochvalu považuje, když rodiče při loučení s předškoláky řeknou „Byli jsme u vás hrozně spokojení“. Tato věta zaznívá poměrně často. Letos se slavnostně se školkou, odkud se jim ani trochu nechtělo, loučilo třiatřicet předškoláků.