„Mám postižení statiky a dynamiky celé páteře. Vše se táhne od roku 1987, kdy mě hospitalizovali na kutnohorské interně. Dnes jsem v invalidním důchodu,“ řekla žena.

Její kauzu, vlekoucí se od roku 2003, v úterý soud již poněkolikáté odročil. Tentokrát ale zřejmě naposledy. Příští týden by právníci měli přednést závěrečné řeči a soudce Jindřich Kříž vynese rozsudek.

Důkazy nehrají v ženin prospěch

Dosavadní dokazování ovšem svědčí v neprospěch Marie Vajglové.Ta tvrdí, že má listinné důkazy o tom, že jí lékaři nesprávně léčili a soudu je také předložila. Úterní výpověď Evžena Hrnčíře, soudního znalce z 3. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze, však popřela, že by se v minulosti lékaři dopustili závažných přehmatů. „Z podkladů, které mám k dispozici, vyplývá, že plná invalidita u žalobkyně nemohla vzniknout aplikací jí uváděného léku kenalog. To proto, že její obtíže existovaly už před užitím daného léku,“ řekl Hrnčíř.

Reagoval tak na tvrzení Marie Vajglové, která uvedla, že jí v roce 1987 při potížích se zády kutnohorští lékaři v čele s tehdejším primářem interny Daliborem Smetáčkem předávkovali kortikosteroidem kenalogem. „To, že jsem užila nadměrné množství kenalogu, mi sdělili lékaři v Praze poté, co jsem zkolabovala na cestě do práce,“ popsala Marie Vajglová.

Pacientka podle svých slov léčbu špatně snášela, měla rozvrácený imunitní a endokrinní systém. To trvá dodnes. Přidaly se navíc gynekologické problémy. I proto vyhledala pomoc gynekoložky Jitky Zadražilové. „Předepsala mi hormony, přestože věděla, že bych je po předávkování kenalogem brát neměla,“ sdělila Marie Vajglová s tím, že později se u ní objevily trable s játry a se štítnou žlázou. Evžen Hrnčíř se však nedomnívá, že by lékařka chybovala. „U léku, který podala, je riziko vedlejšího účinku nízké. Navíc předpokládaný prospěch z léku významně převyšoval možná rizika spojená s jeho aplikací,“ řekl odborník.

Nabídku smíru žalobkyně odmítla

Marie Vajglová odmítla nabídku protistran na smír, v jehož rámci by byla zproštěna povinnosti uhradit účastníkům soudního sporu jejich náklady. Sama přitom požaduje odškodné 1,2 milionu korun.

Ve sporu mám pravdu

Někdo jí fandí, jiní ji mají za člověka, který jde zbytečně hlavou proti zdi. „Kdo mě zná, ví,“ říká Marie Vajglová.

Soudní spor se pro vás nevyvíjí dobře. Věříte ve vítězství?
Je to nakloněné na protistranu. Ale nepřestávám doufat.
V případě porážky ale budete muset uhradit soudní výlohy v řádu statisíců korun.
Vím. Ale snad neprohraju. Teď se soustředím na rozhodnutí soudu. Neřeším, co bude potom.

Proč jste odmítla nabídku na smír?
Ve sporu mám pravdu.

Na soud jste se obrátila nezvykle pozdě. Po více než deseti letech. Proč?
Napřed jsem byla fyzicky tak dole, že jsem nebyla schopna něco takového podstoupit. Snažila jsem se o mimosoudní vyrovnání. Když jsem se dostala z nejhoršího, stala jsem se v roce 1990 členkou Sdružení pacientů postižených lékařskou péčí. Na sjezdu v Opavě jsme žádali stát o přešetření padesáti případů lékařských pochybení. Věřila jsem, že se mezi tuhle padesátku dostanu. Dlouho se ale nic nedělo. Nepomáhaly ani stížnosti na ministerstvo zdravotnictví. Proto jsem se pak teprve obrátila na soud.