Když se 3. října v roce 1912 Miloslava Machotková narodila, vykřikl její tatínek: „Sláva, holčička!" Proto je součástí jejího jména právě slovo „sláva". Takto byla uvedena velká oslava stých narozenin ženy, která svůj život zasvětila výuce českého jazyka, dějepisu a také hudbě.

Novou scénu Dusíkova divadla v Čáslavi zaplnily desítky gratulantů, z nichž mnozí se hrdě hlásili k tomu, že právě oni měli to štěstí a byli žáky Miloslavy Machotkové ať už ve škole, nebo v dětském pěveckém sboru, který zde se svým mužem pětadvacet let vedla. Někteří z nich využili příležitosti a poblahopřáli své bývalé učitelce ke stým narozeninám přímo na pódiu skrze předání sta růží nebo pěveckým vystoupením. Jiní si gratulaci nechali stranou po slavnostním přípitku ve foyer.

Na pódiu se střídali sboristé dnešního pěveckého sboru i místní hudebníci. Nechyběla však ani bývalá žákyně a dnes sólistka Divadla J. K. Tyla v Plzni Eva Pavelková, která při volbě repertoáru sáhla po díle manžela oslavenkyně. Součástí programu byla i videoukázka ze vznikajícího dokumentu o životě oblíbené učitelky s názvem Ty moje stovko. Role průvodce slavnostním programem se spolu se spolu s Antonínem Hejzlarem ujala Jana Andrejsková. „Byla jsem v posledním ročníku, který paní Machotková učila. Je to člověk, na kterého nikdy nezapomenete," řekla.

V superlativech hovořila i Dagmar Minaříková: „Vzpomínám si, že při každém vystoupením sboru se zvedla opona, ona přišla, postavila se před nás a usmála se. To nás vždy naplnilo klidem a věděli jsme, že vše dobře dopadne. Nepamatuji si třeba, kde jsme vystupovali, ale pamatuji si přesně, co měla paní učitelka na sobě, co říkala a jak to říkala."

Mezi četnými vzpomínkami na působení Miloslavy Machotkové v roli pedagoga nechyběly ani veselejší historky. „Co jsem jako pozdější češtinářka nikdy nedokázala překousnout, bylo, že mi za chybu ve slově vikýř dala pětku," smála se Vlasta Tesařová, která byla rovněž mezi prvními členy čáslavského pěveckého sboru.

A co na program a nespočet přání říká sama oslavenkyně? „Všichni gratulanti potěšili mé stáří. Mohu jen děkovat a jako oni mně, tak i já jim popřát hodně zdraví," prohlásila dojatá Miloslava Machotková, která ještě loni o adventu zarecitovala své návštěvě zpaměti celý Erbenův Štědrý den.

O životě Miloslavy Machotkové

Miloslava Machotková se narodila 3 října 1912 v Močovicích. Vystudovala čáslavský učitelský ústav. Po jeho absolvování učila na mnoha školách, například v Loučeni, Nymburce, Poděbradech, Žehušicích, Vilémově, Třeboníně, Habrech a Ronově nad Doubravou. Poté se usadila na více než 30 let v Čáslavi, kde vyučovala český jazyk, dějepis a hudební výchovu. V roce 1934 ještě jako učitelka ve Třeboníně poznala svého budoucího manžela Jaroslava Machotku, který se jí ze začátku nelíbil, ale vše změnila hudba, která je spojovala. Již jako manželé Machotkovi vedli od roku 1946 do roku 1971 v Čáslavi společně dobrovolně ve svém volném čase dětský pěvecký sbor, který si získal takovou popularitu, že se počet členů dostal až na sto padesát. Proto vznikly sbory dva: přípravný a takzvaný velký. Nesmírné kvality dokazoval pěvecký sbor manželů Machotkových na pěveckých soutěžích. Vystupoval nejen v Čechách, na Moravě a Slovensku, ale i v Německu i tehdejším Sovětském svazu. V roce 1966 převzala Miloslava Machotková na pódiu Národního divadla v Praze titul Vzorná učitelka a o tři roky později jí následoval její manžel.