Ve vztahu k příjmu potravy pak stojí poruchy provázené podvýživou – bulimie a anorexie. Při mentální anorexii pacientky netrpí ztrátou chuti, ale bojují s chutí a hladem nachází potěšení ve schopnosti kontrolovat se, zhubnout. „Zatímco většina lidí se dokáže z dobrého jídla těšit, anorektičky požívají ohrožení, úzkost a těmto pocitům se brání tím, že zesilují své kontrolující a silně omezující chování,“ upozorňuje Marie Nesrstová, psycholožka z nemocnice v Motole. „Nespokojenost se sebou, zaměření na vlastní tělo, sebeomezování, a s tím související dietní styl, vede v rovině somatické k vyhublosti, v rovině psychické k úzkostnému až depresívnímu chování, k patologickému zabývání se váhou, jídlem a svým tělem,“ varují odborníci.

V rovině vztahů se postižené dívky vzdalují od svých vrstevníků a připoutají se více k rodině, kde ale vznikají v souvislosti s jídlem konflikty. Je to začarovaný kruh, který potřebuje péči odborníků.

„Čím delší je prodleva mezi začátkem onemocnění a psychoterapií, tím závažnější je prognóza průběhu onemocnění,“ uvedla Nesrstová. Základem úspěchu léčby je podle ní intenzívní psychoterapie. Psycholog či psychiatr musí s pacientem navázat dobrý kontakt, postupně jej vést ke změně náhledu na sebe a své okolí, a připravit jej k běžným životním podmínkám, ale vede k tomu i jeho rodinu.