ObčanéKutné Hory znají Barboru jako důkaz umu katolické církve přiblížit se kBohu a zároveň ostatním lidově dokázat, „kdo je tady šéf!“.Každého kdo vejde hlavním vchodem, jistě uhrane monstrózní výška, v níž jsou umístěny varhany o čtyřech tisících flétnách. V uplynulých dnech se k nim pár šťastlivců podívalo a ještě mnohem výš, na chrámové ochozy.

Smutnou pravdou je, že nahoru vedou úzké prašné chodby. Proto tento výlet nebyl dobrý nápad nejen pro ty, co trpí závratěmi, ale i pro přítomné klaustrofobiky a alergiky. Naštěstí provádějící farář Jan Uhlíř je natolik energický, že od strachu a ostatních tělesných slabostíúspěšněodváděl pozornost svým až nečekaně veselým výkladem o historii vážně působící stavby. Mě tím navíc utvrdil v teorii, že většina opakujících se alergií je pouhým placebo efektem, který vyvolá lidská mysl.

Závratě máte, i když to nevíte!

Bohužel, když poprvé shlédnete z ochozu dolů, uvědomíte se, žezávratě máte, i když jste o nich celý život nevěděli. Pořádně si tak ani neužijete nádherný výhled odhalující na jedné straně ze země neviditelná tajemství města a na druhé obzor, který neskončí chvaletickou elektrárnou.

Cestičky na vrcholu chrámu jsou navíc široké sotva půl metru a, byť jsou ohraničeny kamenným zábradlím, nebezpečně se vtírající pocit nejistoty utvrdí na maximum.

Najdete – li ale odvahu a přes ono zábradlí se překloníte, spatříte kouzlo gotické architektury tak z blízka jako nikdy, před tím. Nejprve ale musíte rozdýchat ty desítky metrů prázdnoty bezprostředně pod vámi.

Pokud se nahnete ještě trochu dál, uvidíte zblízka patrně to nejkouzelnější z četných detailů výzdoby, chrliče. Jisté je, že většina kutnohorských obyvatel se nejednou zastavila, aby si je z pevné země prohlédla. Osobně jsem od dětství žila představou, že tihle „gotičtí démoni“ jsou aspoň dvoumetroví. Nejsou! Jsou mnohem menší a mnohem méně děsivější, než působí z dálky.

Sem tam si možná povšimnete i závanu 21. století v podobě několika kabelů, ale v té situaci vás to neurazí, ani kdybyste byli tím nejpřísnějším estetikem na světě.

Už nikdy stejně!

Projít se – doslova - po střeše Barbory je velký zážitek, ale v závěru nejste nejšťastnější z faktu, že jste tam byli. Že jste si sáhli na věžní tašky, nebo, jako v případě některých, co tam byli v minulých letech, se tam i tužkou (ne)nápadně podepsali. Největší radost máte z toho, že stojíte na pevné zemi. Přesto už ale nikdy neuvidíte doménu Kutné Hory stejně. Některým bude možná připadat menší. Jiným naopak ještě úchvatnější, ale v každém případě jiná.

Irena Blahníková