Doma nebylo rozhodně peněz nazbyt, ony tam většinou nebyly peníze žádné, a táta míval občas i hlad. A tak vstoupit do učení k některému z kutnohorských dentistů nešlo prostě proto, že učeň potřeboval určitou výbavu a za výuku se platilo. Z podobných důvodů nepřicházel v úvahu ani elektrikář, i když ruce měl Pepík moc šikovné a tohle řemeslo by se mu bylo zamlouvalo.

Volba povolání byla celkem jasná

„Co s klukem?“ zamýšlelo se příbuzenstvo a rozhodlo: „Bude študovat na kantora, hlavu má dobrou, učitelák je v místě a je to zadarmo!“ A tak po úspěšném složení zkoušek nastoupil tatínek do školy, která nejenže nechtěla poplatky, ale naopak se nemajetným studentům, jako byl on, snažila ještě pomáhat.

Tato snaha měla počátky už v roce 1876, kdy se usnesli sborové obou c. K. ústavů v Kutné Hoře se nalézajících (s. K. učitelský ústav a c. K. vyšší realní škola) na tom, zříditi spolek ku podporování chudých studujících.

V jeho řadách působily nejrůznější významné osobnosti. Prvním předsedou byl zvolen lékař František Stáně, místopředsedou doktor práv Antonín Auředníček, jednatelem profesor František Kalina a pokladníkem profesor Antonín Zuvač. Protektorem spolku se stal arcivévoda Ludvík Salvator Toskánský, jehož celý titul zněl královský princ český a uherský, rytíř řádu zlatého rouna, majitel velkokříže toskánského řádu Josefa, španělského řádu Karla III. Spolek měl i svého poslíčka, kutnohorského nakladatele a regionálního autora Antonína Kmínka.

Při svém vzniku sdružoval 72 zakládajících a 154 přispívajících členů. Podle stanov za zakládajícího členem je považován ten, kdo jednou pro vždy buď najednou, nebo ve dvou po sobě jdoucích letech složí k fondu spolkovému nejméně 10 zlatých rakouské měny a uvolí se, že mimo to přispěje každoročně 1 zlatým rakouské měny. Přispívajícím členem jest, kdo platí ročně nejméně 1 zlatý rakouské měny.

Stanovy spolku dále obsahovaly tyto nejdůležitější paragrafy:
§ l. Účelem spolku jest, aby podporoval chudé studující c. k. realného gymnasia a vyšších realných škol a c. k. učitelského ústavu v Hoře Kutné bez rozdílu náboženství a národnosti, kteří by si to svým mravným chováním a pilností zasloužili.

§ 6. Každý člen spolku má právo: a/ ve valné hromadě rokovati a hlasovati, b/ představenstvo spolku voliti a do něj volán býti, c/ činiti návrhy buď výboru nebo valné hromadě a upozorniti výbor na věci, jež by spolku výhodnými býti mohly, d/ bezplatně býti přítomen přednáškám spolkem pořádaných, e/ věnuje-li příspěvky a dary mimořádné, může sám ustanoviti, k jakému účelu mají tyto určeny býti.

Aktiva spolku navyšovali dárci

Základní fond spolku, získaný z přednášek některých profesorů, byl uložen v kutnohorské spořitelně a obnášel 104 zlatých 43 krejcarů. Bylo ovšem třeba získávat další aktiva. Na jejich růstu se v průběhu let podíleli četní dárci. Mezi jejich jmény najdeme například knížete Karla Schwarzenberga, knížete Jiřího Lobkovice, biskupa královéhradeckého doktora Haise, ale také nejmenovanou paní nebo slovutné zastupitelstvo města Kaňku. Hlavním zdrojem příjmů byly ovšem různé přednášky, ale i koncerty a zábavy. Aktivně se jich účastnili nejen členové spolku, ale také příslušníci Sokola, Dámského dobročinného spolku nebo Pěveckého spolku Tyl. Akce se konaly ve zdarma propůjčených sálech u Černého koně nebo v Lorci.

Peníze posloužily třeba na obědy

A jak byly peníze využívány? Například v jedné z posledních jednatelských zpráv, za 35. správní rok, zjistíme, že studentům reálky bylo vyplaceno celkem 1117.65 K, studujícím učitelského ústavu 745. 10 K. Tyto prostředky byly použity na zaplacení obědů nebo vydány za učebnice, školní potřeby, šatstvo a obuv. Kromě těchto běžných výdajů došlo v některých letech i k výdajům mimořádným. V době citované zprávy, tedy v roce 1911 udělil spolek z čistého výtěžku akademie podporu České zemské komisi pro ochranu dítek v Čechách v obnosu 194.95 K a podpory z nadace Lindnerovy dostalo se Antonínu Štěpinovi, chovanci I. ročníku učitelského ústavu.

Působení spolku mělo vliv i na to, že nemocní studenti byli se vzácnou šlechetností léčeni zdarma (například doktory Štietkou, Bachem, Svobodou či Voleníkem) a také léky dostávali zdarma (třeba od lékárníků Prokopa Slavíka či Václava Křepinského). Zahanbit se nenechali ani právníci, takže například v roce 1910 děkuje spolek slovutnému panu doktorovi Václavu Vlasákovi, který vzácnou svou přízeň osvědčuje spolku i při vyrovnávání sporů právních, uloživ odpůrci pokutu ve prospěch naší pokladny spolkové. Také regionální tisk nezůstával pozadu. Proto Podvysockým listům a Kutnohorským listům patřilo poděkování za ochotné propůjčení jejich sloupců zájmům spolkovým.

Říká se, že příklady táhnou, a tak navíc mimo spolek byli mnozí studující štědře podporování v rodinách zdejších, kde dostávali jeden nebo více obědů, šatstvo a jiné potřeby.

Poslední dochovaná výroční zpráva je z roku 1913, činnost spolku zřejmě přerušila první světová válka. Přesto i po válce najdeme ve výročních zprávách obou středních škol, tedy reálky (později gymnázia) i učitelského ústavu zprávy o bibliothece pauperum, to je knihovně chudých, odkud se půjčovali nemajetným studentům učebnice či o jiných formách podpory.

Ne všechny finance šly na charitu

Je jisté, že kutnohorský Spolek pro podporování chudých studujících se pokusil řešit velký problém nadaných, ale chudých mladých lidí. Řešení to jistě nebylo ideální. Je zřejmé, že spousta peněz šla na jiné než charitativní účely (například plat pro posluhu Kmínka, na tištění pozvánek na akce, na zakoupení notového materiálu pro spolkové potřeby nebo na skvostné desky, v nichž uložen byl diplom pro jeho Výsost arcivévodu Toskanského).

Určitě také nešlo v rámci českých zemí o pokus ojedinělý, přesto však nás může těšit, že i v našem městě se našli lidé, pro které solidarita a snaha pomoci druhým podle svých možností nebyly prázdné pojmy.

Helena Pospíchalová