Na soutěž vyjeli do Stodu u Plzně. Jednalo se již o její sedmý ročník. Vyslanci Kutné Hory se v konkurenci studentů z dalších patnácti škol rozhodně neztratili. „Roman Havelka skončil třetí z celkového počtu třiceti studentů. Tomáš Dočkal se umístil na osmém místě,“ uvedl pedagog Vladimír Maksa.
Skvělá umístění v pořadí jednotlivců dovedla chlapce až k pomyslným medailovým stupínkům. „Po celkovém sečtení skončili jako tým druzí. Jsme opravdu nadšeni. Je to obrovský úspěch,“ doplnil Vladimír Maksa.

Soutěžící studenti se utkali ve třech náročných kolech. V prvním museli poznat elektronické součástky a prokázat celkovou orientaci v oboru. Ve druhém kole je čekal oborový vědomostní test.

Třetí kolo bylo podle Vladimíra Maksy nejdůležitější. Tam museli studenti prokázat šikovnost. „Sestavovali mechaniku pro ovládání různých zařízení přes počítač. Chtělo to velkou zdatnost, protože se jedná o časově i pečlivostí náročnou činnost,“ řekl.
Pedagog ale zároveň dodal, že všechny tři kategorie byly těžké: „Nad soutěžícími visela časová stísněnost, takže v nich mohl uspět jen odborník, nebo skutečně zručný člověk.“

Proč ze všech studentů na škole byli vybráni právě Havelka a Dočkal, vysvětlil zástupce ředitele Josef Vavřinec: „Chlapci byli vybráni na doporučení pedagogů odborných praktických i teoretických předmětů. Jsou opravdu pro svůj obor opravdu talentovaní.“

Rozhovor s Lukášem Dočkalem a Romanem Havelkou, studenty SOŠ a SOU řemesel Kutná Hora

Stříbrní studenti, elektrikář Lukáš Dočkal a mechatronik Roman Havelka, si ze soutěže přivezli spoustu zážitků.

S jakými pocity jste na soutěž jeli? Byli jste nervózní?
Tomáš: Určitě, nervozita byla. Ve chvíli, kdy jsme si uvědomili, kolik je v soutěži škol, dostavily se obavy. Přemýšleli jsme, jestli na nějaké lepší umístění vůbec budeme mít.
Roman: Nakonec jsme to ale přešli. Uplatnili jsme strategii „Myslet jen na to, že vyhrajeme a zmást nepřítele!“

Co to přesně znamená?
Roman: Nedělat si hlavu z neúspěchu. Nepřemýšlet nad sebemenšími chybami. Prostě přistupovat k tomu v klidu.
Tomáš: Říkali jsme si, že nikdo není dokonalý.

A jak jste se cítili v jednotlivých kolech? Co pro vás bylo nejtěžší?
Roman: Pro mě byla nejtěžší asi teorie. Tam si asi každý soutěžící našel pár slabých chvilek. Poznávání součástek a celková praxe byla nesrovnatelně jednodušší.
Tomáš: V tomto já mohu jen souhlasit.

Jaký čas jste ve Stodu strávili?
Roman: Přijeli jsme tam v pondělí. Soutěž začala odpoledne asi ve dvě hodiny. Skončili jsme v úterý někdy v té samé době.
Tomáš: Kola byla také rozdělena na dva dny. V pondělí jsme si prošli poznávací částí a v úterý nás potom čekaly teoretický test a praktická zkouška.

Co všechno jste si ze soutěže přivezli?
Tomáš: Kromě diplomu a poháru za druhé místo jsme si domů přivezli mnoho zkušeností. Těch si oba velmi ceníme.
Roman: Z těch materiálních věcí nám předali pár odborných katalogů. Já navíc dostal ještě malý pohár za třetí místo v jednotlivcích, ten mám doma vystavený, a také jako cenu měřicí přístroj, základní potřebu každého elektrikáře.

Tomáši, vy jste byl na rozdíl od svého kolegy poprvé v této soutěži. Jak jste to celé vnímal? Považoval jste to za handicap?
Tomáš: Za handicap určitě ne, ale mírně mě znervózňovalo, že nevím, do čeho jdu. Musím se přiznat, že když jsem se dozvěděl, že na soutěž jedu, nechtělo se mi. Měl jsem z toho strach. Ale zpětně mohu říci, že se mi tam líbilo. První den jsem byl ve stresu, ale po úvodním kole to ze mě spadlo. Dokonce mi celá organizace takříkajíc vyhovovala. Mohl jsem uplatnit své vědomosti a to mě těšilo.

Romane, můžete srovnávat s loňským ročníkem. Bylo to letos snazší, či naopak?
Roman: V první řadě musím říci, že i když jsem soutěžil už loni, tak nervozita a strach mě neopustily. Člověk nikdy neví, co na něj ušijí, ale bylo to v podstatě stejné. Museli jsme ukázat, že něco víme a umíme.

A co plánujete, až školu skončíte? Zůstanete v oboru?
Roman: Já určitě plánuji vysokou školu. V oboru ale bez pochyby zůstanu.
Tomáš: Mám to podobné. Ve svém oboru jsem se našel. Velice mě baví.