„Všechny děti, které jsou tu s námi na táboře, jsou z rodin, kde jejich rodiče nepracují a příjem takové rodiny činí životní minimum. Tábor je zrealizován z jednoho prostého důvodu. Poznat více děti,“ přiblížila předsedkyně organizace Hana Kožuriková. Sešly se tu sociální pracovnice z různých lokalit. „Mluvíme stále jen s rodiči, tak jsme usoudily, že by bylo dobré udělat něco pro děti. Tudíž jsme vymyslely projekt a začaly od ledna shánět peníze,“ dodala Hana Kožuriková. Na táboře je osmadvacet dětí z chudých rodin ve věkovém rozmezí od sedmi do patnácti let. Táborníci jsou z Neškaredic, Třebestovic a Nymburka.

Program je připravený na celých čtrnáct dní a má dvojí verzi z důvodu počasí. Je rozdělený na slunné a deštivé počasí. Děti mají také volný program, kdy si zvolí, co chtějí ve svém volnu dělat, například odpočívat, poslouchat hudbu, hrát společenskou hru, kreslit nebo si povídat. Jsou rozděleny do třech skupin. Celkem je sedm vedoucích, kde má každý svého asistenta. Děti mezi sebou soupeří a dostávají penízky. Za peníze děti na konci dostanou věcné dary. Během tábora dostávají diplomy a různé ceny, když se jim něco povede. Naopak trestem je vietnamský klobouk, v tom musí chodit celý den. Službu v kuchyni mají po dvou.

Každý skupinový vedoucí se plně věnuje své skupině a dohlíží na to, aby se nikomu nic nestalo a aby se nikdo nenudil.
„Na zapískání musí být děti nastoupeny a musí dodržovat přísně večerku. Děti do dvanácti let chodí spát v deset a od třinácti let chodí spát v jedenáct. My do půl třetí do rána obcházíme chatky, tudíž nemají šance vylézt a navštěvovat se. Na pátek je naplánované grilování masa, jinak děláme táboráky. Přijedou sem za námi i naši kolegové, kteří připraví program. Snažíme se do volných programů dávat i návštěvy. Teď třeba přijel pán z občanského sdružení Maranatha a povídal si s dětmi o křesťanství, o tom jaký mají vztah k víře a k Bohu,“ dále dodala Hana Kožuriková.
Táborníci projevují velký zájem o dílničky a o výtvarné kroužky, které se pořádají v jídelně.

Zájem ze strany dětí a rodičů strávit o velkých prázdninách čtrnáct dnů na letním táboře je velký, přesto se pár dětí z Neškaredic na táboře sbalilo a chtělo odejít domů. Nejspíše je to tím, že děti nejsou zvyklé na režim. Na táboře musí dodržovat stanovené pravidla.

Hlavním cílem projektu je umožnit sociálně znevýhodněným dětem se na táboře přirozeným způsobem rozvinout po stránce tělesné, duševní, morální, duchovní a sociální. Dále umožnit dětem, které ještě nikdy nebyly na táboře, se takovéto akce zúčastnit. Vzhledem k tomu, že se děti z jednotlivých lokalit neznají, přispět k tomu, aby si rozšířily okruh kamarádů a tím se lépe orientovali v mezilidských vztazích. Také jim pomoci osvojit si běžné návyky, které se v jejich rodinách z různých důvodů neuplatňují.

Děti si mohou osvojit sociální dovednosti, jako jsou hygienické návyky. Pravidelně si čistit zuby, před jídlem si umýt ruce a před spaním se osprchovat. Učí se respektovat pokyny, plnit úkoly v daném časovém úseku a přijímat autority jako zdroj pomoci. Hlavním mottem celého projektu jsou pozitivní zážitky, které si účastníci z pobytu odnesou. Vzhledem k tomu, že se romské děti ve svém volném čase často nudí, zaměří se i na to, naučit se vhodně nakládat se svým volným časem.

Autor: Jana Vavřičková