Od Kutné Hory je vzdálené třicet kilometrů a stejně tak dlouho trvá i samotná cesta, když vám tedy v Kolíně přeje štěstí a není tam zrovna dopravní špunt.

Půlhodina, maximálně tři čtvrtě je tak ideálně dlouhá doba, po kterou dítě vydrží vzhůru v autu a rodiče vydrží v klidu.

Poděbrady znám z několika předchozích rodinných výletů, neboť je právě tak všestranně výhodným cílem, že tam tak dvakrát ročně zajedeme.
Parkujeme mimo centrum, ale v neděli není problém místo najít. Za pět minut jsme na hlavním náměstí. „Král Jiřík,“ volá moje téměř tříletá dcerka a ukazuje na sochu. Je vidět, že si z nedávné návštěvy se svými kamarády ještě něco pamatuje.

Naše kroky vedou, jak jinak než na korzo poděbradské kolonády. Jsme nastydlí a tak takticky odvádím pozornost o nejoblíbenější místní atrakce pro děti, brouzdaliště.

Příjemné, ale ne parné počasí nahrává procházce mezi lázeňskými hosty. Všichni v klidu a pohodové náladě jen tak bloumají na korze. Vidím nápisy zvoucí k ochutnání lázeňských oplatek. Nikdy neodolám této lahůdce, nejlépe ještě teplé, přímo z výrobny. Než se ale stačíme poohlédnout po kulaté sladkosti, táhne nás dcerka kamsi doprostřed parku pod rozložitý strom. A vida, pod stromem se skrývá, jak už to tak bývá houba a vedle ní trpaslík. Nádhera. Lázeňská města tedy spojují nejen léčivé prameny, ale i ukrytá pohádková místa pro děti. V paměti mi totiž ihned vyvstane výlet do domečku s Červenou karkulkou u Mariánských Lázní, kam jsme s rodiči párkrát zavítali.

Na cestu nám odbil trpaslík dvanáctou

Jak to, že jsem si trpaslíka nikdy dřív nevšimla? Musí mi ho ukázat až moje malá průvodkyně. Trpaslík je pro ni jako magnet. Nejradši by skočila za ním přes plot a pořádně si ho prohlédla. Sotva zmizíme za rohem u květinových hodin, tak se ozve jeho klepání do plechového klobouku muchomůrky. Pravidelně tu odbíjí místním i lázeňským čas. A jak mám později dojem, tak snad každou půlhodinu. Na internetu se pak dozvídám, že ho tu na určitou dobu nahradilo rudé srdce, protože plechová atrakce se zdála minulému režimu jako „buržoazní kýč“.

K Poděbradům stejně jako kolonáda s vodotryskem patří také parník a malebná cesta na soutok. S malým dítětem volíme ideální způsob přepravy. Červený vláček nás během pár desítek minut doveze i na místo oblíbených pikniků a cíle cyklovýletů, soutok řek Labe a Cidliny.

Tady bych rozhodně rodičům doporučila se vybavit zásobou starého chleba, či rohlíků, protože krmení kačen je tu oblíbenou atrakcí pro děti. Za chvíli jedeme vláčkem zpátky.

Po výletním poznávání dcera uvítá dětské hřiště na konečné v Kubových sadech u Zámeckého nábřeží. Nacházíme tam téměř vše, co si dětské srdce žádá. Kolotoč, pružinové zvířátkové houpačky, řetězový most ke skluzavce, vyhlídku z pirátského lodního stěžně, kruhy, závěsné houpačky, skluzavku, pískoviště, prolézačky, lanovku a pirátskou loď s kormidlem.

Po více než hodině opouštíme Poděbrady a malá po pár minutách v autě usíná. Už teď plánujeme další výlet.