Návštěvníci vernisáže výstavy se přímo od autorky mohli dozvědět mnoho zajímavého nejen o tvorbě jednotlivých děl, ale i o její oblíbené výtvarné technice. Výstava potrvá do 12. prosince.

Rozhovor s malířkou Eliškou Málkovou

Kdy jste začala s malováním?
Pocházím z malé vesničky Bříství u Lysé nad Labem, měla jsem krásné dětství a již v té době bylo pro mě kreslení samozřejmostí, že to nějak do mého života patří. Rodiče byli vždy mojí podporou. Po základní škole, kterou jsem absolvovala v Kounicích, bylo mým snem vystudovat uměleckou školu, což pro rodiče nebylo lehké přijmout, proto můj vztah k přírodě sehrál jakousi roli a šla studovat Střední zemědělskou školu v Poděbradech. Tu jsem v roce 2000 zdárně ukončila. V té době vzniklo pár kreseb a obrázků vytvořených temperovými barvami. Dále mě osud zavál naprosto jiným směrem, začala jsem pracovat jako policistka v Mladé Boleslavi. Do volného času jsem zahrnula více návštěv galerií a opět vzrůstala chuť něco tvořit.

A pak jste se dostala do Kutné Hory…
Ano. Po seznámení s mým manželem Pavlem bylo osudné stěhování do krásného, pro mě do té doby neznámého města Kutné Hory. Zde bylo důležité setkání s malířem Josefem Slavíčkem. Ten mi ukázal jinou techniku malby než tu, kterou jsem dosud používala, a to olejovými barvami. Olej je pro mě neustálým objevováním nových a zajímavých proměn rovnou na plátně. Ještě jednou tomuto malíři a fotografovi děkuji.

Máte tedy ustálený styl malby? Kolik obrazů jste namalovala?
Ještě stále mě technika olejovými barvami neomrzela. Pro skicování používám uhel. Mám ráda vyjít si ven do plenéru a tvořit v klidu přírody. Také se občas někdo zastaví a povídá mi například historii toho místa, kde zrovna stojíme, nebo nějaké zajímavosti. Kolik mám obrazů, nemohu zcela přesně odpovědět, protože je nepočítám, ale odhadem by jich mohlo být okolo sta.

Teď k výstavě. Kolik je vystavených obrazů? Jedná se o průřez vaší tvorbou, nebo o nejnovější práce? Podle čeho jste vybírala vystavované kusy? A je mezi obrazy některý, který máte nejraději?
Na mé nynější výstavě v Tylově divadle mám sedmnáct obrazů. Tyto jsou jak ze začátku tvorby olejem, tak i z října tohoto roku, jako například Vinice na Gruntecké. Na výstavu vybírám obrazy dle ohlasu mé rodiny a dávám přednost svému vnitřnímu pocitu.

Všimla jsem si, že jste se hodně věnovala přírodě v okolí Kutné Hory. Máte zde nějaké oblíbené zákoutí, kam se třeba vracíte s paletou a štětcem ráda?
Možná proto, že nejsem zdejší rodák, tak mám pocit, že zde jsou lidé velmi velikými patrioty a obrazy s tematikou Kutné Hory vyžadují. Já se snažím malovat toto město alespoň z jiných než obvyklých míst, ale maluji ji opravdu ráda. Okolí, kde se dá malovat, je spousta. Napadá mě hlavně malé vesničky jako Bylany, Mezholezy, Přítoky a Velký rybník, kam se vždy ráda vracím.

Nedá mi to a musím se ještě zeptat na obraz K. O. U něj jsem při prohlídce stála několik minut a nechápala. Všechny vaše vystavené obrazy se věnují venkovním výjevům a přírodě a pak je tam najednou malba boxerských rukavic. Co vás vedlo k takovému odklonu? A čí jsou to rukavice?
Nejste sama, kdo se zeptal na tento obraz. Jsou to mé rukavice, které mi věnoval můj manžel na kickbox. Tento sport navštěvuji víc než deset let s malými přestávkami, kdy jsem úspěšně rozšířila svou rodinu o mé dvě děti, čtyřletou Lucinku a dvouletého Pavlíka. Oddíl Valdman's gym Kutná Hora vedou zkušení trenéři, kteří umějí dát pocit radosti a uvolnění, což často potřebuji.

Jak jste se cítila při úterní vernisáži coby střed pozornosti? Byla jste nervózní?
Jestli jsem byla středem pozornosti na vernisáži nevím, ale vím, že mám ráda okolo sebe veselou společnost, která tam jistě byla. Překvapila mě starší krásná dáma, která mě pochválila za veselost v mých obrazech a nakonec se představila jako sestra akademického malíře Anderleho, což mě opravdu velice potěšilo, že někdo takto znalý mi udělil pochvalu. Ještě jednou opravdu děkuji všem zúčastněným za skvělou atmosféru a nesmím zapomenout na mého manžela Pavla, který svou šikovností vykouzlil na většině obrazů rámy.