Již více než deset let město zdravotnické zařízení dotuje a řeší, jak z této situace ven, aniž by bývalé okresní město přišlo o nemocnici. Hledají strategického partnera pro prodej nebo pronájem.

„Já si skutečně myslím, že naše nemocnice je neprodejná,“ předeslal opoziční zastupitel Zdeněk Dvořák. Podle něho jsou dva názory. Buď jsou malé výkony, s čímž osobně nesouhlasí. „Druhý názor je, že nedostává od zdravotních pojišťoven zaplaceno za to, co udělá. Nemocnice nedostala za loňský rok zaplaceno asi dvacet milionů korun. Přestože lékaři a zdravotní sestry výkony udělali,“ podotkl Zdeněk Dvořák. Otázkou je tedy nastavení smluv.
„Řadu věcí připomínáme a dáváme námitky, ale musíme si uvědomit, že úhradové vyhlášky stanovuje ministerstvo zdravotnictví a zdravotní pojišťovny smlouvy upravují jen podle toho, jestli se jedná o ústavní péči a specialisty,“ upozornil ředitel společnosti Nemocnice Kutná Hora Karel Malý.

O nových smlouvách na akutní a následnou péči by se mělo jednat koncem roku. „Tady vidím cestu, jak snížit výdaje a náklady na nemocnici,“ dodal Zdeněk Dvořák. Jenže právě tam prostor k úsporám nevidí ředitel nemocnice. „Je to dáno meziročním nárůstem. Letos je čtyřprocentní u akutní a tři procenta u následné péče,“ reagoval Karel Malý. „Podle čísel v odborné analýze se z pětaosmdesáti procent zaplatilo jen pětašedesát,“ upozornil zastupitel s tím, že tak platí za to, co má platit zdravotní pojišťovna. „Je potřeba nasmlouvat co se dá. Musí se najít nějaké východisko. Nemohu se smířit s tím, že lékaři a sestry nedostanou zaplaceno za to, co udělali,“ dodal.

Dotace z městské kasy včetně úroků z úvěrů činila v roce 2005 62 milionů korun, v roce 2004 14 milionů korun a v roce 2003 40 milionů korun.

Zdravotnictví = bolavá pata

Bezesporu nejvíce otázek se točí a vždycky bude kolem sociálních otázek ve společnosti. Jedním z ukazatelů vyspělosti jakéhokoli společenského uskupení je tedy i zdravotnictví. Protože pokud není zdraví, tak není nic. A všechny věci světa jsou proti stavu lidské schránky neporovnatelně nicotnou hodnotou. Jenže stále více v této oblasti kolem sebe slýchám slova úhrada, úspora, uzavření, omezení, prodej, dluhy. Místo aby zněla slova úleva, pomoc, péče, zdraví… Hippokratovu přísahu ze všech stran skřípávají ekonomické limity, procenta, ztráty… Svět se dělí na pacienty, lékaře, stát, provozovatele a zdravotní pojišťovny. Všechny tyto subjekty se střetávají na jednom poli, každý se svými požadavky, každý se svými argumenty, každý v pozici nepohnutelné skály. A přitom o co vlastně jde? „Jen o zdraví“.