Jak se díváte to, jak současné vedení kraje hodnotí vaši práci?

Hejtman Rath se ve svých vyjádřeních stále častěji mluví o nevýhodnosti rozhodnutí minulého vedení kraje a jeho nemocnic. Právníci placení krajem prakticky permanentně útočí na rozhodnutí o prodeji nebo pronájmu nemocnic nebo jejich částí. V podstatě stejně rychle jsou tato šetření policií odkládána. Jde o politicky motivované útoky načasované na ten či onen předpokládaný termín voleb. Je celkem pochopitelné, že na svůj volební úspěch s poplatky nemůže hejtman Rath jen tak zapomenout a že tancem kolem těchto témat odvádí pozornost od svého vládnutí s komunisty a od chybných rozhodnutí, které krajské nemocnice nepochybně poškozují.

Jaký je váš názor na zrušení regulačních poplatků v oblastních nemocnicích?

Placení zdravotnických poplatků za pacienty oblastních nemocnic není jen drahý politický nástroj, který zaplatí všichni občané, ať to schvalují nebo neschvalují, ať se léčí nebo neléčí kdekoliv. Podivné nakládání s veřejnými prostředky má ještě jeden důsledek: Čekárny a vyšetřovny oblastních nemocnic se plní lidmi, kteří sem nepatří. Jejich místo by bylo v ambulancích praktických lékařů nebo ambulantních specialistů, ale tam za ně nikdo třicet korun nezaplatí. A tak specializovaná akreditovaná pracoviště nemocnic a jejich plně kvalifikované sestry a lékaři musí každodenně řešit situace, které je zbytečně odvracejí od důležité a náročnější práce, kde potom chybí. Předpisy léků a vyšetření zatěžují personál i kasu nemocnic a peníze nejsou tam, kde by byly potřebné.

Vidíte sloučení kutnohorské nemocnice s kolínskou jako výhodné?

Převzetí krachující nemocnice v Kutné Hoře a sloučení s kolínskou nemocnicí je manažerská chyba, kterou nevymyslili šéfové v Kolíně, ale v Kladně a v Praze. Jde o mimořádně nákladnou fúzi (na provoz kutnohorské nemocnice doplácela radnice ročně desítky milionů korun), která enormně finančně zatíží kolínskou nemocnici, bude znamenat ohrožení prostředků na rozvoj a na mzdy a v konečném důsledku povede ke zhoršení zdravotní péče. Za provozu se bude muset na dálku provést nezbytná restrukturalizace, rozuměj snížení počtu zaměstnanců, vyplacení odstupného, změna profilu a vybavení pracovišť, změna logistiky. To vše bude stát desítky milionů, které zaplatí Oblastní nemocnice v Kolíně zpomalením svého rozvoje a možná i návratem mezi zanedbané „okresní“ nemocnice dvacátého století, jak jsme ji před časem dobře znali. Urychlenou cestou k tomuto cíli se hejtman Rath vydal zrušením smlouvy na magnetickou rezonanci v kolínské nemocnici, kterou tu dva roky úspěšně provozuje soukromá firma. Nemocnice v Kolíně tak od 1. ledna 2010 přijde o vyšetření, které je pro takové pracoviště nezbytné. Vyšetřování i léčba pacientů bude pomalejší a méně přesné. Je to skutečně projev ideové zatvrzelosti, který v České republice, kde soukromé podnikání funguje od devadesátých let, nemá obdoby.

Jak s odstupem času vidíte obavy z privatizací nemocnic?

Obava o osud zdravotní péče v privatizovaných nemocnicích, z jejich proměny na plastické chirurgie, hotely a kosmetické salony pro bohaté, ustoupila do pozadí. Ukázalo se totiž, že v žádném případě takový vývoj nenastal a že noví vlastnici usilují o co největší porci medicíny placené pojišťovnami a že se tak dostupnost všeobecné zdravotní péče zvyšuje. Proto přišel dr. Rath s inovačním tématem: nemocnice byly prodány pod cenou! Kde se v něm bere starost o tržby kraje za nemocnice, když sám nabízí zdarma snad každému vše, od školáků pro seniory? Takový krajský komunismus, jak známe z historie, může dopadnout jedině špatně: co je zdarma bývá nekvalitní a nedostatkové a mnoho lidí si raději zaplatí za život bez front a doprošování o místo v pořadníku.

Záměr privatizovat malé středočeské nemocnice byl schválen v rámci koncepce zdravotnictví zastupitelstvem středočeského kraje na začátku roku 2004. Již v té době a v dalších měsících a letech se o něm vedla vzrušená debata mezi politiky a ve sdělovacích prostředcích. Rozhodnutí financovat záchranu a potřebnou modernizaci v pěti oblastních nemocnicích kraje využitím krajských peněz a budoucnost malých nemocnic ponechat na soukromých vlastnících vzešlých z transparentní privatizace, byl jedním z nejdůležitějších bodů politického programu Bendlova vedení kraje.

Od záměru k jeho realizaci uplynulo za pozornosti veřejnosti několik let. Je proto vyloučené, že by někým, kdo se z jakýchkoliv důvodů o zdravotnictví zajímá, zůstal nepostřehnut. Schválená pravidla privatizace si u firmy, která organizovala soutěž, vyzvedlo několik desítek potencionálních zájemců. Byly mezi nimi velké skupiny fungující ve zdravotnictví, realitní společnosti i kapitálově silné korporace, které o vstupu mezi poskytovatele zdravotnických služeb teprve uvažovaly. Přesto se do vlastní soutěže přihlásil jen zlomek z nich. Vedla je k tomu jednoduchá úvaha: Kraj prodává ty nemocnice, do nichž se rozhodl dále nevkládat veřejné prostředky, přitom trvá na povinnosti nového vlastníka poskytovat zdravotní péči a investovat do rozvoje. Z porovnání příjmů a nákladů konkrétních nemocnic bylo při tom jasné, že by bez dotací kraje skončily se ztrátou. Konkurence v podobě oblastních nemocnic, často vzdálených jen několik kilometrů však měla garantovanou podporu rekonstrukcí a staveb a nákupu přístrojů z veřejného rozpočtu. Ceny zdravotní péče regulují zdravotní pojišťovny a ministerstvo financí. Jako rezerva zbývá „nepotřebný“ majetek, který svojí hodnotou ovšem problém neřeší. Finanční analytici nebývají snílci a záměr privatizace svým firmám neschválili.

Proto se skutečnými zájemci stali lidé, kteří zpravidla nedisponují velkým kapitálem, ale v „malém zdravotnictví“ se pohybují, mají dost flexibility i víry v budoucnost. Každý ze zájemců již něco ve zdravotnictví podnikal, měl zkušenost s tím, že to, co platí o zdravotní politice dnes, nemusí platit zítra a že se jednou vytvoří prostor pro zdravotní připojištění, které by pro malá, pohodlná zařízení mohlo přinést nové individualizované programy.

Přesto jsem přesvědčen, že výše ceny byla adekvátní. Zejména proto, že jejím zaplacením povinnosti pro vlastníka neskončily. Byl povinen převzít zaměstnance a nemocnici modernizovat a podle představ zdravotních pojišťoven a kraje ji restrukturalizovat. To trvá měsíce a roky a neobejde se to bez dalších peněz. A to nemluvím o smluvním závazku investic. Takže triviální počty: zaplacená cena plus uznané dluhy se rovná výnosu z prodeje zbytného majetku - vůbec neplatí! Ve skutečnosti na straně nákladů stojí mnoho dalších položek – povinné investice ze smlouvy, prostředky na nutné opravy a nákupy nad tento rámec, provozní závazky a mzdy v prvních měsících před restrukturalizací, kdy je podnik stále prodělečný. Ten, kdo na volebním materiálu ČSSD označuje prodej nemocnic za loupež, měl by se s problematikou lépe seznámit. Poučná je z tohoto hlediska praxe ve stanovení hodnoty nemocnic: když Bendlovo vedení prodalo nemocnici v Brandýse za 7,8 mil. s 35 mil. Kč dluhů, byla to podle socialistů „loupež století“, když má Rathův kraj převzít po dohodě s městem velmi podobnou nemocnici v Kutné Hoře, chce ji oddluženou a zadarmo!

Dva roky po prodeji nemocnice fungují jako nemocnice, ve většině z nich došlo k výrazné modernizaci, stabilizaci zaměstnanců a zlepšení kvality zdravotní péče. Nejenže doplňují vhodně základní systém oblastních nemocnic, ale tam, kde dochází v důsledku jejich rozsáhlých přestaveb (Příbram, Kladno) k pochopitelným omezením, nahrazují zčásti jejich činnost. Změna uspořádání nemocniční péče nastartovaná za minulého vedení kraje se ukazuje jako správná a efektivní. Výpady socialistů na tom naštěstí nemohou nic změnit.