Až do nedávné doby jste působil v Litomyšli. Jak dlouho jste tady v Čáslavi?

V Čáslavi jsem teď od nového roku úplně čerstvě. Přes osm let jsem dělal primáře v Litomyšli. Předtím, než jsem nastoupil tam, tak jsem dělal v Hradci Králové na klinice. V Hradci jsem působil i teď poslední rok před nástupem do Čáslavi. Už jsem tak nějak moc neplánoval vrátit se na primariát. Do Hradce jsem nastoupil po té, co v Litomyšli bylo zavřené dětské oddělení a následně bohužel i tamní porodnice.To i přesto, že byla plně funkční a měla více porodů než sousední Svitavy. To byla skutečně smutná situace.

Jak jste se z Hradce Králové dostal do Čáslavi?

Původně jsem si myslel, že se již budu věnovat jen práci v soukromé ambulanci a na klinice ve fakultní nemocnici v Hradci. Pak jsem byl v loňském roce oslovený z několika nemocnic s nabídkou primariátu.

Proč jste se vybral Čáslav? Máte zde nějaké vazby?

Nemám, vůbec. Jeden z důvodů, proč jsem si vybral zdejší gynekologicko – porodnické oddělení byl fakt, že jsem viděl dobrou funkčnost toho, že je to městská nemocnice a tím pádem nebude podléhat žádným regulačním tlakům, například z hlediska kraje, či nějakým administrativním škrtům a podobně. Viděl jsem, že je zde velmi funkční a letitá vazba mezi městem a vedením nemocnice. Tohle stabilní zázemí mi bylo velmi sympatické a byl to pro mě jeden z rozhodujících faktů. Řekl jsem si, že je to určitou garancí toho, že to zde bude správně fungovat.

Čemu jste se v Hradci věnoval kromě práce na klinice?

Učil jsem mladé doktory operovat, to mě velmi bavilo. Také máme s manželkou soukromou ordinaci v Litomyšli.

Soukromou ordinaci budete muset opustit?

To ne, stále tam ordinuji jeden den v týdnu a v sobotu.

Vaše žena je tedy také lékařka?

Ano, dokonce gynekoložka.

Jak to zvládáte časově? Přece jen je Litomyšl od Čáslavi poměrně vzdálená.

Daleko to je, asi 1,5 hodiny autem, to je pravda. Ale máme se ženou tři děti, které nechci vytrhávat z jejich prostředí, ve kterém jsou zvyklé. Takže každý den dojíždím.

Každodenní dojíždění z Litomyšle musí být náročné. Jak dlouho denně spíte?


Tak to nevím, ale je fakt, že jsem si musel zvyknout vstávat dřív, což není úplně to nejideálnější. Ale kvůli rodině a jejímu zázemí stěhování neplánuji. Je prostě na mě, abych to zvládl.

Jaké jsou vaše plány tady, v čáslavské porodnici?


Už jsme je probírali i s panem ředitelem. Samozřejmě jedna ze základních věcí je, že určitě mám v plánu trochu zpříjemnit prostředí tady v porodnici. To znamená, že jsme už dohodnuti na tom, že by se změnilo jak vybavení, například nová porodní lůžka, tak na jaře by měla začít úprava porodního sálu jako takového, aby opravdu byl v příjemnějším prostředí. Dnešní moderní ženy to vyžadují. Mladé ženy jsou dneska náročné. Další věcí je pak vyřešení návštěvní místnosti.

V jakém smyslu?

Takové to posedávání tady v porodnici na chodbě není vždycky úplně důstojné. Takže, aby měly návštěvy, které přijdou za novopečenou maminkou více soukromí a neseděly u toho na chodbě. To bych také rád realizoval během jara. Výborná věc je, že na gynekologickém oddělení jsme dostali řadu nových lůžek. Je to skvělé, protože to výrazně zvyšuje komfort pacientek.

Co otázka personálu?

Postupně budeme řešit jeho stabilizaci.

Hodláte v personálu provádět nějaké změny?

Personální obsazení je otázka, kterou je třeba řešit hodně dopředu a počítat s tím, že se personál nějaký způsobem mění, vyvíjí. Určitě bych na našem oddělení ještě rád přivítal nějakého člena do týmu.

Máte na mysli někoho konkrétního?

Dneska je velmi problematické sehnat personál. Ale nejen tady v Čáslavi, to je problém celorepublikový. Co se týče kvalitních lékařů, tak bych řekl, že tato problematika přesahuje i hranice našeho státu. Kvalitní personál je prostě nedostatkové zboží.

Z jakého důvodu?

Prostě není. Kvalifikovaný personál není vůbec, ale ani s absolventy to není snadné.

Jak si to vysvětlujete?

Rozhodně je trendem klesající zájem o medicínu. Rok od roku je za posledních dvacet let méně uchazečů. Méně jich také po absolvování odchází do reálné praxe. To statistiky ukazují naprosto jednoznačně. Z absolventů pak vysoké číslo odchází do zahraničí.

Myslíte si, že je to hlavně z finančních důvodů?

Tak pro absolventa medicína není určitě z finančního pohledu atraktivní. Čili toto rozhodně není argument pro mladé, proč říct ano medicíně.

Domnívala jsem se, že medicína přece jen patří mezi prestižní povolání.

To ano, ale vysvětlujte devatenáctiletému člověku, jakou prestiž bude mít ve čtyřiceti letech. V tomto věku je zajímá, co si budou moci v pětadvaceti letech koupit, zda budou schopní splácet hypotéku a tak dále. Když potom zjistí, s jakými penězi budou nastupovat, kolik času stráví v nemocnici a na soukromý život, že jim zbude opravdu jen malá část času, tak v tu chvíli pro ně medicína ztrácí na atraktivitě. Navíc všude se uvádějí nějaké zavádějící průměrné mzdy. U lékařů obzvlášť jsou do té výše započítány zároveň služby a výše těchto platů se navíc netýkají absolventů. Za další, se službami to znamená třeba i dvojnásobný počet hodin než je standardní úvazek. Čili to určitě je další bod, kdy atraktivita lékařského povolání ztrácí body.

Kdo tedy dnes jde studovat medicínu?

Spíše takový ti opravdoví nadšenci. Pro mladé jsou atraktivní obory právnické, ekonomické. Mladí už to ani necítí jako své poslání. Navíc populace stárne.

Je takový trend i v ostatních zemích?

Ano, v mnoha z nich, například v Británii, v Německu by bez lékařů z „východní" Evropy již byli v naprostém kolapsu. Tam lékařů jako původních Britů či Němců je už jen velmi malý počet. Ale i u nás souvisle roste průměrný věk lékařů a nových nepřibývá. To samozřejmě není dobrý trend.

Ve své funkci jste měsíc. Je tady za tu krátkou dobu něco, co vás nějak výrazně potěšilo?

Určitě. Potěšilo mě to, co na mě udělalo už i ten první dojem někdy v listopadu, kdy jsem se sem přijel podívat a mluvil jak s ředitelem nemocnice, tak s personálem. Je to otázka příjemnosti a vstřícnosti zdejšího kolektivu. Od toho se odvíjí spousta věcí, třeba se i líp vstává do práce. Zní to jako klišé, ale člověk se do práce musí těšit. Pak mu nevadí ani to dojíždění. Byl pro mě jeden z klíčových momentů, když jsem se rozhodoval, zda vzít primariát zde v čáslavské nemocnici.