Kulisy ratajského zámku: vůně dřeva a hluk motorových pil

Podle slov starosty Luboše Kubáta vzešel podnět k pořádání dřevosochání od zakladatele místního dřevorubeckého muzea Jiřího Vorlíčka.

„Dřevorubecké muzeum bylo zde na zámku slavnostně otevřeno před dvěma lety. Loni Jiřího Vorlíčka napadlo pro zpestření uspořádat toto umělecké klání. A protože zaznamenalo veliký úspěch, rozhodli jsme se akci uspořádat znovu a udělat z ní místní tradici," vysvětlil původ dřevosochání starosta městyse.

Letos svoje výtvory prezentovalo dvanáct účastníků, z toho šest bylo sochařů a šest řezbářů. „Sochaři, to jsou už profesionálové ve svém oboru, řezbáři jsou studenti třetích ročníků z odborných škol 
v Bystřici pod Hostýnem 
a v Bzenci," popsal letošní účastníky Kubát.

Jejich úkol je jasný: pomocí motorových pil a dlát proměnit neforemné kusy kmenů lípy nebo borovice vejmutovky v sochy a reliéfy umělecké hodnoty na předem zadaná témata. 

 Letošními tématy byla například včela česká nebo Rataje – perla Posázaví. Všichni řezbáři zpracovali včelí tematiku, přesto každý z nich ztvárnil tohoto člena hmyzí třídy ve dřevě svým vlastním originálním způsobem.

Včela nebo víla?

Sochaři měli výběr z témat pestřejší, a tak se v prostorách Rytířského sálu na zámku, kde byly hotové výrobky vystaveny, ocitla dřevěná lesní víla vedle medvěda, jelena nebo včely usazené na obrovském květu.

Stanislav Cibulka je autorem právě již zmiňovaného jelena. „Původně jsem ho chtěl podle náčrtků a různých modelů z hlíny, které jsem si připravoval, udělat ležícího. Když ale člověk vidí ten kus dřeva, se kterým má pracovat, tak musí improvizovat, a to přímo na místě. Takže můj jelen nakonec stojí," řekl ke svému výrobku Cibulka.

Podle vyprávění letošních účastníků hraje improvizace na místě v průběhu dřevosochání zásadní roli, která má vliv nejen na výslednou podobu díla, ale i na práci samotnou. „Doma jsem si řekl, že vytvořím postavu ženy v rybníce. Chtěl jsem pracovat s lípou, ale nakonec jsem si tady na místě vybral vejmutovku. S ní je totiž ta práce voňavá, její dřevo má typickou vůni," dodal své zkušenosti Radek Pluháček.

Šišky rozhodují

O tom, které z děl je nejlepší, mohli návštěvníci rozhodnout prostřednictvím šišek, které oblíbeným dílům přiřazovali.

„Ačkoliv to vypadá jako soutěž, nakonec jsme oceněni všichni stejně," uvedl Radek Pluháček, jeden z účastníků dřevosochání. Výrobky hodnotila i odborná pětičlenná komise. „Hodnotí se nejen náročnost a propracovanost modelu, ale i prvotní celkový dojem," popsal kritéria hodnocení starosta Kubát.
Rytířský sál, kde již stála umístěna díla všech dvanácti účastníků, se otevřel návštěvníkům v sobotu po páté hodině odpolední.

Mlha nad Sázavou

A co účastníci letošního dřevosochání oceňují nejvíce? „Určitě musím ocenit skvělou organizaci. Jiří Vorlíček jel ne na sto, ale dvě stě procent. Všechno připravil, při všech těch povinnostech dokonce stihl ještě vyrobit tenhle dřevěný posed," popisuje Pluháček a ukazuje na posed, který skutečně stojí uprostřed zámeckého nádvoří.

Dalším oceněným prvkem je krásné prostředí. „Bude to znít asi trochu poeticky, ale mně se líbila ta atmosféra a prostředí. My, řezbáři, jsme začínali tvořit tady v patře zámku, potom jsme se přesunuli ven na sportoviště. Je pěkné ráno se dívat z kopce do okolí a pozorovat třeba mlhu nad Sázavou," sděluje Valentýn Valenta, jeden ze zúčastněných studentů, a Cibulka mu souhlasně přitakává.

Posledním oceněným bodem je příležitost pro získávání zkušeností. Na dřevosochání se shledávají lidé z různých koutů České republiky, kteří mají práci se dřevem jako svoje hobby.

„Každý z nás má svůj osobitý styl tvorby. Může mi ho druhý stokrát popisovat, ale teprve když jeho práci vidím na vlastní oči, tak to pochopím. Jeden z účastníků nám třeba ukazoval, jak sochám vytváří oči. Já takto získávám další cenné zkušenosti a inspiraci," ocenil na závěr celkovou přínosnost této akce Radek Pluháček.