GASK proto nechala vyrobit kopii – s použitím původních technik i barev užívaných ve středověku. Tato faksimile je zde k vidění na výstavě zahájené v sobotu 30. března.

Iluminace pocházející zřejmě z chorální knihy (z níž nejspíš byla později vyříznuta) a představující dobovou vyspělost vyspělost kutnohorského hornictví i následného hutnického zpracování vytěžené rudy zřejmě vznikla v okruhu dílny pražského iluminátora Matouše, kterého bychom současnými slovy mohli označit jako celebritu ve svém oboru.

Stejná dílna pro Kutnou Horu na sklonku 15. století vytvořila dvě dodnes známé liturgické knihy, jejichž součásti dnes vlastní Rakouská národní knihovna: Smíškovský a Kutnohorský graduál. I tam lze najít pozoruhodné iluminace odrážející dobovou současnost (a potvrzující znalost kutnohorského prostředí).

Kolem účasti v aukci se vedly polemiky

Osudy díla jsou obestřeny otazníky – a nyní se už příliš nemluví o tom, jak se je před 15 lety podařilo získat pro Kutnou Horu. Přesněji řečeno: do majetku Středočeského kraje; GASK patří mezi krajské příspěvkové organizace.

Iluminace byla vydražena na aukci v Londýně za cenu, která převýšila deset milionů korun. Kupovat ji tam vyrazili dva muži, jejichž jména se později „proslavila“ zejména v souvislosti se soudními jednáními: tehdejší hejtman David Rath (tenkrát ČSSD) a galerista Jan Třeštík, který byl v té době postaven do čela GASK vlastně v roli krizového manažera.

Kolem pořízení jediného díla za sumu, která nebyla a není běžná ani u nákupů při rozšiřování sbírek státních kulturních institucí, se tenkrát na středočeské politické scéně odehrávala velká polemika. Vlastně už předtím, než se Rath vypravil do Londýna nakupovat, se tehdejší opozice v čele s ODS netajila pochybnostmi o vhodnosti takového nákupu. A také o veřejném potvrzení zájmu koupit, což prý mohlo mít vliv na navýšení ceny.

Hejtman, který se do aukční síně Sotheby's vypravil osobně, aby jakožto statutární zástupce kraje vybavený pověřením radních mohl na místě rozhodnout o penězích, si však byl jist tím, že jestliže se naskytla možnost získat unikát související s minulostí Kutné Hory, je třeba této příležitosti využít.

Zvlášť když šlo o dílo, jež bylo po desetiletí nezvěstné. Předtím, než se iluminace objevila v roce 2009 v nabídce aukční síně, byl její výskyt zaznamenán v roce 1920 v soukromé sbírce v rakouské Vídni. Pak se z povědomí vytratila; dostupná zůstala jen černobílá reprodukce publikovaná v roce 2029.

Z Prahy do Kutné Hory, od ČMVU ke GASK

Už před cestou Rath chválil tým GASK, že dobře sleduje dění v oboru a vedení kraje upozornil na pozoruhodnou položku v aukci. Posléze se však ukázalo, že v takových případech rozesílá upozornění sama aukční síň: obrací se na možné kupce s cílem vzbudit zájem, zvýšit atraktivitu dražby – a tím i přispět k nárůstu dosažené ceny.

Zde však byly i další, kutnohorsko-pražské souvislosti. V Husově ulici v centru Prahy, u křižovatky s Karlovou ulicí, původně působila Středočeská galerie. Ta se posléze změnila v ČMVU – České muzeum výtvarných umění. Šlo o instituci odborně respektovanou, avšak návštěvníky nepříliš vyhledávanou (mimo jiné zřejmě i v souvislosti s tím, že už tehdy muzeum kompletně prezentovalo své sbírky na webu).

Politický tým v čele s Rathem, který nastoupil na podzim 2008, rozhodl o proměně výtvarného muzea v GASK; s přestěhováním do Kutné Hory. Do objektu bývalé Jezuitské koleje, kde právě končila rozsáhlá rekonstrukce. Mezi zaměstnanci ČMVU se vzedmul odpor, někteří odmítli do Kutné Hory dojíždět. A do vedení byl tehdy dosazen Třeštík: s úkolem zajistit přesun do Kutné Hory, rozjezd činnosti v novém působišti s proměnou v GASK a stabilizovat personální poměry.

Nyní komplex Středočeského kraje v Hurově ulici, ještě za Rathovy éry rozsáhle rekonstruovaný, slouží jako sídlo Středočeské centrály cestovního ruchu, která zde i provozuje infocentrum. Působí zde také její součást: krajská filmová kancelář, jež nabízí podporu produkčním společnostem, hledajícím vhodná místa k natáčení. Nacházejí tu také pronájem výstavní instituce. Delší dobu zde působilo Apple Museum představující elektroniku amerického výrobce, nyní lze zavítat do Beer Musea nabízejícího pohled do pivního světa.

Výjimečná příležitost, mimořádný nákup

S pořízením Kutnohorské iluminace dění kolem komplexu historických domů v Husově ulici sice zdánlivě nesouvisí, nicméně vytvořila se kolem něj napjatá atmosféra. Přičemž nejen političtí protivníci, ale i zastánci původních poměrů, jichž na kulturní scéně (a zvláště na té výtvarné) nebylo málo, snahu o koupi iluminace v londýnské aukci označovali za další důkaz chybného Rathova úsudku, přičemž hejtmanovy omyly jeho okolí nedokáže eliminovat – a vlastně se o to ani nesnaží.

Rath si však nákupní cestu do Londýna prosadil – a byť tam kraj utratil vyšší částku, než se půdně očekávalo, pořízená iluminace se záhy stala pýchou nejen sbírek GASK, ale celého Středočeského kraje. Do poslední chvíle přitom nebylo jasné, zda se středověké vyobrazení kutnohorského hornictví, hutnictví a mincovnictví podaří získat. Zájemci o ni na počátku prosince 2009 svedli v aukci úporný boj. Odhadovaná cena kolem čtvrt milionu liber – v rozpětí mezi 200 a 300 tisíci – se tak vyšplhala až na 615,5 tisíce liber.

Vyvolávací cena byla šestkrát nižší: sto tisíc liber. Podle tehdejšího přepočtu by se mělo jednat 17,5 milionu korun – a bezprostředně po dražbě tehdejší ředitel GASK Třeštík informoval, že náklady se po započtení daně a přirážky aukční síně Sotheby's vyšplhaly na konečných 17,14 milionu. V roce 2019 však krajský úřad uvedl, že pořízení iluminace přišlo na čásku odpovídají v přepočtu 14,5 milionu korun, když již v roce 2016 byla zaplacená částka upřesněna na 510 tisíc liber.

Jisté je, že se nenaplnily představy o nákupu za zhruba devět, maximálně deset milionů – a po aukci i Rath připustil, že původně si středočeský tým stanovil limitní hranici níž. Poznamenal však, že bylo třeba reagovat na výjimečnost situace: „Příležitost získat tak výjimečné dílo se objeví jednou za sto či dvě stě let – nebo také nikdy.“ Třeštík, jenž kraj zastupoval jako dražitel, koupi označil za výhodnou: dílo podle něj bude jen získávat na hodnotě. Oba se shodli, že nákup je významný nejen z uměleckého a historického hlediska, ale i jako investice: případný budoucí prodej by jistě vynesl mnohem víc.

Nadšení z nového přírůstku se pak záhy objevilo i ve Středočeském kraji: dřívější výhrady byly pozapomenuty a převážila hrdost. Hodně se tehdy o iluminaci hovořilo také jako o miniatuře. Označení je správné, i když nejde o dílo malých rozměrů, jak by snad někdo mohl usuzovat: iluminace dosahuje rozměrů 64,5 krát 44,3 centimetru. Označení miniatura pochází od slova „minium“ – označení červeného olovnatého barviva známého také pod pojmenováním suřík.

Velmi významná rakouská stopa

Vznik pečlivě provedeného díla je připisován někomu z okruhu pražské dílny Mistra Matouše. Nejspíš bylo původně vytvořeno jako součást blíže neznámé knihy chorálů, patrně šlo o její později vyříznutý titulní list. Její vytvoření pro některý z kutnohorských kostelů mohl objednat některý z místních cechů nebo možná i bohatý měšťan.

Osudy iluminace nejsou dobře zmapovány. Podle všeho se nějak dostala do majetku posledních Rožmberků (Vilém z Rožmberka měl z titulu svého zemského úřadu vliv na organizaci kutnohorské těžby, dokonce regent rožmberského dominia Jakub Krčín, proslavený i jako stavitel rybníků a stok, byl do Kutné Hory vyslán, aby posoudil problémy s vodou kolem dolů a navrhl vhodné řešení).

Kolem roku 1590 nejspíš iluminaci Petr Vok z Rožmberka daroval někdejšímu královskému místodržícímu v Čechách Ferdinandovi II. Tyrolskému, který na zámku Ambras v Innsbrucku vytvářel rozsáhlou uměleckou a historickou sbírku obohacenou o výrobky uměleckého řemesla, přírodniny a kuriozity (mimo jiné tam nechal převézt předměty, které za svých pražských pobytů shromáždil v letohrádku Hvězda). Dále lze jen spekulovat.

Je nicméně známo, že navzdory střídání vlastníků po jeho smrti v roce 1595 byla Ferdinandova kolekce ponechána na zámku Ambras prakticky nedotčena až do 18. století, kdy v rámci centralizace sbírek habsburské dynastie došlo na převoz podstatné části artefaktů do Vídně.

Možná je to ale jen hezký příběh, mající k pravdě daleko. Některé posudky totiž považují za pravděpodobnou dobu vzniku díla až sklonek 15. století – tedy poté, co Petr Vok měl iluminaci darovat, když už ji prý měl nějakou dobu v držení. Poslední potvrzená stopa před londýnskou aukcí byla zaznamenána počátkem 20. let minulého století v soukromé sbírce v Rakousku; právě ve Vídni. Soukromí sběratelé si pak jistě dílo předávali i následně.

Aktéři koupě byli později souzeni

Jak Rath, tak Třeštík se v pozdějších dobách stali znání v souvislosti s kriminálními kauzami. Rath, který dnes působí jako lékař a pacientský ombudsman, byl souzen i vězněn v souvislosti s podílem na korupčním ovlivňování zakázek Středočeského kraje. Třeštík, stále známý jako galerista, zase zaměstnal kriminalisty i soud v rámci vyšetřování a následného řešení podvodu s cenným obrazem, kdy se jedná o značně propletenou kauzu.

S jednou vstupenkou do tří institucí

Představení faksimile Kutnohorské iluminace v GASK je nyní součástí rozsáhlejšího projektu založeného na spolupráci Galerie Středočeského kraje s Českým muzeem stříbra a Vlašským dvorem. Tyto instituce společně připravily vstupenku za 200 Kč s platností do 31. října, jež vedle prohlídky galerijních a muzejních expozic jak v GASK, tak ve Vlašském dvoře s královskou mincovnou opravňuje také ke vstupu do středověkého dolu v Hrádku (zde s nutností rezervace předem). Včetně návštěvy zdejšího druhého okruhu muzea Cesta stříbra, představujícího vše, co iluminace zobrazuje. Prohlídka faksimile je však možná i v případě zakoupení samostatných vstupenek do GASK.

Kurátorka výstavy repliky iluminace Vanda Skálová připomíná, že faksimile je vystavena ve vertikální poloze. „Což návštěvníkům umožní lépe si vychutnat všechny detaily díla, dobovou techniku a nářadí, široké spektrum kostýmů, drobné žánrové výjevy i jednotlivé postavy a postavičky,“ upozornila.

Zdroj: Krajský úřad Středočeského kraje