Řekl jste, že Eduzměna má za cíl pracovat se čtyřmi pilíři školství, kterými jsou zřizovatel, ředitel, učitel a rodič. Jak tomu lze rozumět?
Cílem je se všemi pracovat a připojit k tomu lokální partnery. Tak, aby se ve finále podařilo vytvořit systém školství, který by byl přívětivější k žákům víc, než je v současné době. To je hlavní cíl. Aby se žáci do školy těšili. Ale zrovna tak i jejich učitelé a ředitelé. Cíl je to možná ambiciózní, ale podle mě reálný. Školství změnu potřebuje a to nejenom na Kutnohorsku. Eduzměna může být cestou, jak toho dosáhnout.

Byl jste ředitelem základní školy, vlastně ještě stále jste. Co konkrétního by Eduzměna podle vás mohla žákům, učitelům a rodičům přinést?
Každý z výše jmenovaných je v současné době zatížen něčím jiným, ředitelé například nadměrnou administrativou, věnují jí až sedmdesát procent času. Přitom by jeho hlavní náplní práce mělo být pedagogické vedení. To by se mohlo změnit díky nově zřízené pozici tajemníka školy. To samé by se mohlo dotknout pozice rodiče ve školství. Eduzměna by ráda zlepšila funkci školský rad a víc tak zapojit rodiče do dění ve škole. Ne aby jen říkali co se jim líbí, nebo nelíbí, ale aby byli skutečně zapojeni. Záleží na tom, jakým způsobem se to podá.

Vy tuto zkušenost už máte z projektu Začít spolu, které na Kamenné stezce funguje.
Ano, to je právě konkrétní příklad. Tento projekt od samého začátku počítá se spoluúčastí rodičů. V tu chvíli má žák úplně jinou motivaci. Musím říci, že na Kamenné stezce se programu zatím daří. V Kutné Hoře jede bohužel jen na jedné škole, ale celkově už běží od devadesátých let.

Spousta lidí ale nevěří, že se projekt Eduzměna podaří a přinese úspěchy.
Kdo nic nedělá, nic nezkazí. Když nebudeme nic dělat, budeme pořád na té úrovni, kde jsme teď. Vidím to jako obrovskou příležitost ten systém opravdu změnit. Když se to povede, tak výsledkem by měl být replikovatelný model. To znamená, že by z něj pak mohly čerpat ostatní regiony v celé republice.

Jaké je to dnes být učitel?
Povolání učitele velice náročné povolání. Je to složitá práce. Finance nejdou jedinou příčinou, proč chybí. Například v Německu jsou učitelé velice dobře ohodnocení a přesto se tam potýkají s jejich nedostatkem stejně jako u nás.

V čem je hlavní problém?
Že se učitelům přidává plošně a všem stejně. To je stejné, jako bychom nepřidali nic. Pokud nedokážeme ohodnotit nadprůměrně nadprůměrné učitele, tak jak je budeme motivovat? Nejvíc přidáváme těm, co mají odučeno nejvíce let. Ale je to skutečná záruka, že jsou těmi nejlepšími učiteli? Proč neohodnotíme i ty, kteří začínají a mohou do školství přinést čerstvý vítr a můžou mít nové nápady a nové přístupy. Přidává se procentem, takže kdo bere nejvíc: Ten, kdo je ve školství nejdéle.