Hlavní roli ve filmu ztvárnila herečka Táňa Pauhoufová. Příběh se začíná odehrávat v roce 1934, Baarová přijíždí do berlínských ateliérů a postupně okouzluje celé německé publikum. Ukazuje však i osud Baarové po válce, který byl více než trpký. Stejně jako na historickou postavu Lídy Baarové se názory veřejnosti velmi různí, tak je to stejně i se samotným filmem. Mnozí diváci jsou z něj nadšeni a to jak z hereckých výkonů, tak z výpravných scén. Film má ale také své kritiky, kteří mu vyčítají především řadu historických omylů a nepřesností, stejně jako fakt, že nepřináší v podstatě vůbec nic nového.

Kromě toho, že film vyvolal řady diskuzí, dokázal u veřejnosti obnovit zájem o život Lídy Baarové. To zaznamenali například také v kutnohorské knihovně, kam si čtenáři přicházejí půjčovat životopisné knihy o herečce i dalších postavách, které se ve filmu objevily. „Ono to většinou tak bývá, že když má premiéru nějaký film s historickým tématem, tak se pak lidé začnou zajímat i o knihy na stejné téma," prozradila kutnohorská knihovnice Hana Vaníčková.

Jsem vidět na sjezdu NSDAP vlevo od Josepha Goebbelse, říká Ondřej Krejčík

V komparzu filmu Filipa Renče Lída Baarová si zahrál také Kutnohořan Ondřej Krejčík. S Deníkem se podělil o zážitky z natáčení i o to, jak se mu film líbí.

Jak se vlastně člověk dostane do takového komparzu?

Já jsem se do komparzu Lídy Baarové dostal přes mého bratra. Řekl mi, že hledají do filmu nějaké postavy do Hitler Jugend. Pak mě vzal s sebou na casting, jmenovalo se to Echo casting.

Kolik jste s komparzem strávil natáčecích dnů?

Zhruba tři dny. První z nich byl hodně náročný, natáčelo se v Lucerně a přes noc. Po dvanácti hodinách natáčení přišla velká únava a pak se ještě vracet zpátky do Kutné Hory. Ale druhý den už byl o hodně lepší, to se na Karlově univerzitě natáčel sjezd NSDAP. A to mě bavilo, protože se tam sešla parta, která se o tuto dobu zajímala, takže jsme si měli co říct.

Co například váš kostým, mohl jste si jel vybrat, nebo vám byl určen?

Kostým pocházel z barrandovských ateliérů, kam jsem přijel na kostýmovou zkoušku a paní kostymérky mi pak kostým připravily. Takže sám jsem si ho nevybíral.

Vy se nějakým způsobem zajímáte o postavu Lídy Baarové?

Tak, ani bych neřekl, že přímo o Lídu Baarovou, ale spíše o druhou světovou válku a celkově toto období. Během natáčení jsem se seznámil i s kluky z Klubu vojenství a historie Praha (KVH), s nimiž mě pojil právě zájem o toto období a bylo to moc fajn.

A co říkáte samotnému filmu, už jste jej viděl?

Ano, viděl, byl jsem hned na první premiéře s rodiči a bratrem. Mně se to líbí z toho pohledu, že se to Filipu Renčovi povedlo natočit tak, jak on chtěl. Z tohoto úhlu se mi to líbí. Na druhou stranu jsou tam scény, které ve mně až zas takové nadšení nebudí, nebo bych je vyjádřil jinak. Jedná se například o zelené plátno při příjezdu do Berlína, nebo plameny ohně při požáru. Ale jak říkám, jako celek se mi film líbí.

V jaké scéně vás tedy mohou diváci vidět, například v jaké minutě?

Jsem ve scéně sjezdu NSDAP, když tam stojím Josephu Goebbelsovi vedle levého ucha. V dalším scéně jsem se nenašel, ale jsem tam pak ještě jednou, když procházím na scéně za Lídou Baarovou.

Nevlastní matka Baarové hrála v Kutné Hoře

Marcela Babková, rozená Nepovímová, se narodila v roce 1919, byla tedy o pět let mladší než Lída Baarová. Byla rovněž herečkou a Lídu Baarovou neskonale obdivovala, byl to její vzor. Osud jí nakonec spojil nejen s obdivovaným idolem, ale i s Kutnou Horou .
Ještě jako Marcela Nepovímová přijela v roce 1945 do Kutné Hory s hereckou společností Františka Sece. Bylo to v říjnu a v té době již Lída Baarová byla zavřená v Praze v Bartolomějské ulici.

Marcela Babková v kutnohorském divadle působila od října do prosince 1945. Hrála celkem v šesti hrách, ale role zcela bezvýznamného charakteru. Poslední rolí, kterou v kutnohorském divadle v prosinci roku 1945 odehrála byla hra s názvem Platón Křeček od sovětského autora Alexandra Kornejčuka. Hned po té odjela navštívit Baarovou, která byla stále zavřená.

Věci se daly do pohybu až po únoru 1948, kdy Lída Baarová emigrovala do Rakouska. V ten rok se také Marcela Nepovímová provdává za jejího otce Karla Babku a přijímá jeho jméno. Je zajímavé, že Nepovímová, později Babková, byla o celých třicet dva let mladší než Karel Babka a vzala si ho v podstatě z jakési úcty a obdivu ke svému idolu, Lídě Baarové. Se svým manželem žila v Praze a starala se o něj až do jeho smrti v roce 1965. Kontakty s Lídou Baarovou se v té době zpřetrhaly, jen na krátko je obnovily v roce 1968. Osobně se obě dámy směly setkat až po revoluci v roce 1989, kdy už na tom ale Lída Baarová nebyla zdravotně příliš dobře.

Marcela Babková se o ní stejně jako o jejího otce starala a posloužila ji až do její smrti v roce 2000. Málo se ví, že to byla právě Marcela Nepovímová, která zařídila převoz ostatků Lídy Baarové do Prahy. Nebýt jí, možná by se tak nikdy nestalo. Marcela Nepovímová umírá jako Marcela Babková v roce 2005. Místo posledního odpočinku našla na stejném místě jako její manžel Karel a její nevlastní dcera Lída.