Martina Papíková, pětadvacetiletá dobrovolná hasička ze Sboru dobrovolných hasičů v Nesměřicích, byla nedávno porotou vybrána v castingu k postupu do „velkého finále", které se uskuteční v květnu v areálu zámku Konopiště u Benešova.

Jak ona sama svoji účast v soutěži hodnotí, kdo všechno ji podporuje a co ona samotné shledává na práci hasičů zajímavého, popsala v následujícím rozhovoru.

Máte radost, že jste postoupila do finále? Či jste spíš nervózní?

Radost mám velikou, nervózní malinko jsem, jelikož je to moje první soutěž a zároveň nová zkušenost.

Co vás teď v rámci příprav na finále čeká a na co se nejvíc těšíte?

V sobotu 27. dubna mě čeká první soustředění, kde proběhne nacvičování 
choreografie a jednotlivých disciplín. Nejvíce se těším asi na zkoušku společenských šatů a promenádu v hasičské uniformě.

Co na váš postup říkali rodiče a známí?

Každý, kdo se o mém postupu dozvěděl, byl nadšený a drží palce.

Kdo všechno vás pojede v květnu na Konopiště podpořit?

Samozřejmě mě přijede podpořit rodina, známí i kolegové z práce. Všichni tímto úspěchem žijí, takže očekávám minimálně výpravu jednoho autobusu z Nesměřic. Moc si toho vážím a budu se je snažit nezklamat.

Rozhodla jste se do soutěže přihlásit sama, nebo vám někdo doporučil, že byste se měla soutěže zúčastnit?

Do soutěže mě za Sbor dobrovolných hasičů Nesměřice přihlásili Vláďa Kříž a Jindra Šťastný. Oni byli hlavní iniciátoři. Původně jsme se měly od nás zúčastnit tři holky, ale nakonec jsem na to kývla jen já.

SDH Nesměřice, kde Martina Papíková (druhá řada první zleva) působí již 10 let

Jak vás podporují ostatní členové vašeho hasičského sboru? Pojedou vás podpořit na Konopiště?

Na Konopiště mě pojedou podpořit asi celé Nesměřice, tudíž skoro celý hasičský sbor. A to máme padesát osm členů, samozřejmě ne všichni jsou aktivními členy. Všichni rozesílají internetový odkaz na hlasování a drží mi palce.

Změnilo se u vás zatím něco účastí v soutěži? Stala jste se v Nesměřicích místní celebritou?

Že by se u mě něco změnilo, nepociťuji, jen nejsem zvyklá na to, aby se o mně psalo v novinách. Víte, tohle je vůbec můj první rozhovor pro noviny (smích). Je to milé a děkuji, jsem ráda za tuto podporu.

Jak dlouho už jste dobrovolnou hasičkou?

Ve sboru jsem od 15. ledna 2003, takže letos to bylo krásných deset let.

Čím je pro vás práce dobrovolné hasičky přitažlivá?

Být dobrovolnou hasičkou pro mě znamená hlavně zábavu. Myslím, že máme skvělý kolektiv. Každoročně jezdíme na hasičské soutěže, minulý rok jsme jich absolvovali šest, přivezli jsme si celkem čtyři poháry: jeden za první místo, dva za druhé a jeden za třetí.

Členkou hasičského sboru jsem nikdy nebyla, takže se asi zeptám trochu hloupě: máte ve sboru každý nějakou roli? Jaká je ta vaše?

Každý z hasičů máme svou „roli" v požárním útoku. Já konkrétně spojuji béčka. To jsou hadice od mašiny k rozdělovači. Céčka mají potom na starost ti, co běhají útok.

Máte nějaký veselý zážitek z castingu nebo z vašich hasičských soutěží?

Porotu jsem na castingu pobavila odpovědí na otázku, když se mě ptali, jestli jsme jako sbor v poslední době zasahovali a zda byli členové připraveni. Na to jsem jim odpověděla, že si pamatuji, jak v Nesměřicích hořela stodola, a jelikož bylo asi kolem druhé hodiny ranní, vystartovali někteří hasiči ještě v pyžamech. Zato byli u požáru jako první. Jinak ze soutěží mám plno veselých zážitků. Například když jednou vyběhl nejmenovaný soutěžící z našeho družstva a na půli cesty coby útočník měl kalhoty skoro u kolen.

Máte s členy sboru už domluvenou nějakou oslavu po finále?

O žádné plánované oslavě ani odměně nevím. Osobně považuji už za úspěch probojování se do finále, jelikož konkurence je veliká. Dál to zatím neřeším, zúčastním se, dám do toho maximum a pak se uvidí.