V rozhovoru prozradila, jak prostřednictvím této metody s lidmi, kteří trpí demencí, nejlépe vycházet.

Na základě jakých zkušeností jste se začala metodou validace Naomi Feil zabývat?

Nad touto otázkou jsem nedávno také přemýšlela. Poprvé to bylo, když jsem se setkala s matkou jedné známé, a ta měla Alzheimerovou chorobu. Tím, že jsem nebyla v pozici odborníka, ale rodinného známého, jsem ji začala vnímat z jiného úhlu pohledu. Zjistila jsem, že lidé, kteří trpí demencí, vnímají realitu celkem v normě, a to i když ji nedokážou verbalizovat, a nebo o ní hovořit tak, jak bychom si my přáli. Validace mi pomohla v tom, abych porozuměla stavům dezorientace. Proč chce například člověk neustále odcházet za svou matkou. Není to proto, že by ji chtěl mít u sebe a nerozuměl by tomu, že již zemřela. Je to proto, že mu chybí jistota a bezpečí matky. Ta mu právě jistotu a bezpečí po celý život dávala. To je jeho zkušenost, ke které se vrací, tak jako my, když si povídáme sami pro sebe „kdyby ještě maminka žila…"

On potřebuje takovouto kvalitu vztahu, která mu poskytuje bezpečí a podporuje jeho důvěru v sebe samého. Validace mi pomáhá lépe identifikovat potřebu člověka a způsoby komunikace, které jsou plné respektu, úcty a uznání, že člověk je v prvním řadě člověkem a ne člověkem s demencí. Nedívám se na člověka s demencí přes „brýle patologie", ale jako na člověka, který se nenaučil vyrovnávat se změnami v životě a nyní bojuje o získání vnitřní rovnováhy. Validací mu pomáhám tuto rovnováhu opět zažít přes uvolnění emocí v bezpečném prostředí bez hodnocení.

Mohlo by vás zajímat: Kutná Hora uspěla s žádostí o prohlášení školy za památku

Je podle vás validace Naomi Feil nejlepší způsob, jak porozumět lidem, které postihla demence?

Nevím, zda se jedná o ten nejlepší způsob. Těch je totiž v této cílové skupině více a jsou stejně tak úžasné a efektivní. Řekla bych, že se jedná o jeden ze základních přístupů, o kterém by měl vědět každý, kdo přichází do styku s dezorientovaným člověkem, jenž má ve vyšším věku diagnostikovanou demenci. Měli by o této metodě zcela jistě vědět i rodinní příslušníci, kteří o takového člověka pečují. Jednoznačně já osobně vnímám metodu validace Naomi Feil jako filozofii starání o člověka s demencí, protože je plná respektu, hluboké empatie a úcty. Nemusíme s člověkem prostřednictvím této metody bojovat, ani mu nabízet řešení. Když někoho validujeme, tak následujeme jeho vnitřní prožívání. „Obouváme si jeho boty reality" a prožíváme na emocionální úrovni to, co on. Dáváme mu tím pocit, že v tom není sám a má právo se takto cítit.

Jaký je základní princip validace Naomi Feil?

Principů validace Naomi Feil je více. Jeden z nejdůležitějších principů je akceptovat člověka takového, jaký právě je, a nesnažit se ho změnit. Pokud totiž prožívá člověk, který trpí demencí, například emoci hněvu, máme tendenci ho utlumit, aby se nerozčiloval. Validace používá verbální i neverbální techniky k tomu, aby naopak daný člověk emoce prožíval a zpracovával. Lidé, kteří jsou dezorientovaní, jsou lidmi, kteří se snaží o získání celistvosti svého života. Když člověk stárne, tak bilancuje nad svým životem. Při tomto bilancování může dojít k poznání, že nemá spoustu věcí v životě dořešených. Situace a změny v životě, které jsou spojené se silnými emocemi, potlačoval a vyhýbal se jejich zpracování v daném čase. Přirozený úpadek kognitivního výkonu ve vyšším věku už nedovolí se k tomu racionálně vrátit a vyřešit to. Člověka to pohltí, objeví se depresivní nálady a poté je diagnostikovaná demence. Právě ve stavech dezorientace se člověk k těmto situacím vrací a prožívá je znovu, a to aktuálně s jediným cílem – zpracovávat a tím získat klidnou smrt. Je převážně o zážitky, které jsou spojené s frustrací, projevujícím se strachem, hněvem, smutkem, ale i radostí z období dětství, dospívání, dospělosti a stárnutí.

Dá se nějak předejít tomu, aby člověka demence nepostihla? Lze toho dosáhnout vhodnou stravou nebo například trénováním paměti, například formou luštění křížovek?

Není to pouze o stravě a trénování paměti. Patologické změny v mozku se vyskytují i u lidí v pokročilém věku, kteří demencí netrpí a nejsou dezorientovaní. Zde se nabízí otázka, proč, když mají mozek postižený všichni, proč u jedné skupiny se dezorientace vyskytuje a u druhé nikoliv. Validace Naomi Feil to vysvětluje tak, že na stavu dezorientace se podílí i faktor toho, jak se člověk dokáže vyrovnat se změnami v průběhu života. Pokud například rodina ví, jak se člověk v průběhu života vyrovnával se změnami, které mu život nastražil, a například je potlačoval, je jasné, že se jedná o časovanou bombu. Když poté začíná člověk ve vyšším věku bilancovat nad svým životem a zjistí, co vše „nese ve svém batohu na zádech", tak chce vše vyřešit a spokojeně zemřít. Proto se stává dezorientovaným. Důležité je, jak v průběhu života ovlivní člověka negativní změny. Zda ho posílí nebo ho naopak sráží na kolena.

Co byste poradila člověku, který má ve své péči člověka trpící demencí? Myslím tím konkrétně, pokud se dcera stará o otce, kterému je přes osmdesát a jeho stav se zhoršuje? Mají praktiční lékaři, pod které tito lidé spadají, dostatek informací, jak těmto nemocným a jejich rodině pomoci?

Mám pocit, že u praktického lékaře není dostatek času na to, abychom vysvětlili ten postoj, jak správně pečovat o člověka, kterého již postihla demence. Základem je nekonfrontovat ho a neupozorňovat ho na to, co dělá špatně. Je důležitého se snažit o získání důvěry. Tu můžeme získat, když budeme zkoumat jeho realitu, nikoliv ji hodnotit. Naomi Feil hovoří: „Empatie vytváří důvěru. Důvěra vytváří jistotu a jistota dává sílu, síla obnovuje sebevědomí, které snižuje stres. Validující lidé zachytávají signály starého člověk a „oblékají" ho do slov. Tím mu vrací jeho důstojnost. Validace znamená potvrzení emocí a uznání, že jsou tyto emoce pravdivé. Musíme akceptovat aktuální stav člověka a dát mu prostor k tomu, aby získal opět vnitřní rovnováhu. K tomuto tématu je vydaná i kniha „Validácia. Cesta ako porozumieť veľmi starým dezorientovaným ľuďom", kterou vydalo OZ Terapeutika na Slovensku. V knize je tato metoda srozumitelně popsaná a je jednoznačně pomůckou pro lidi, kteří se starají o člověka, který demencí trpí.

Přečtěte si: Rybáři pořádají jarní výlovy

Je tedy lepší člověku, který trpí demencí, dle vašeho názoru neodporovat?

Člověk s demencí nikdy neříká nepravdu. Hovoří to, co má spojené s vlastním vnitřním prožíváním. To, že zrovna nenavazuje na realitu v roce 2017, je způsobené tím, že veškerou pozornost obrací na sebe. Pro něho není důležité, kdo je prezidentem a jaký je den. Má před sebou mnohem důležitější práci, a to připravit se na klidnou smrt. Věk 80 let a více je obdobím, kdy se přirozeně probírá tímto tématem. Lidé, kteří jsou dezorientovaní v tomto věku, umírají velmi dlouho a těžko. Několik let jsou mnohdy i na lůžku, jelikož byli příliš konfrontovaní s realitou. Ta je pro ně bolestná tak, jako bychom zjistili, že i vy v práci máme plány, které za dané období už nestihnete splnit a nevíte, jak je provést. Nezajímá vás, co se děje okolo. Zdá se vám to nepodstatné.

Zavřete se totiž do své pracovny a snažíte se to nějakým způsobem dohnat a ztrácíte pojem o čase. Občas vás někdo vyruší a vy si zanadáváte, protože vás zdržuje. Přesně tak je to i u lidí s demencí. Jejich „pracovnou" je vnitřní svět, čím je pro ně realita bolestnější, tím víc se před ní uzavírají a přestávají komunikovat. Při validaci Naomi Feil se poté stane, že klient, který nekomunikoval, začne komunikovat a okolí se diví, jak je to možné. Validací Naomi Feil totiž vstupujeme do jejich světa. To znamená, že něco nějak cítí, tak to tak je. I když je například obklopený lidmi, může se cítit sám. Ruku na srdce, kolikrát člověk s demencí zažije pocit jako my, když si povídáme u kávy se svými přáteli a dělíme se s nimi o naše problémy. Člověk se nestane zlým, hledá v nás pomoc. Je to pouze jeho postoj, jak se například začíná bránit. V tom momentě se stává z nepovšimnuté kočky tygr. Pokud si hněvu nevšimneme, stává se agresivním. Je to ale jenom proto, že nechce, abychom s ním takto komunikovali.

Jaké máte vzdělání?

Vystudovala jsem magisterský obor „liečebná pedagogika" na Pedagogické fakultě Univerzity Komenského v Bratislave. Tento obor je možné studovat pouze na Slovensku nebo v německy mluvících zemích. Poté jsem absolvovala výcviky v metodě validace Naomi Feil . Ta má celkem tři stupně. Prvním stupněm je validace Naomi Feil individuální, kde se učíme základním přístupům této metody, změny postoje a samozřejmě používání validačních technik v kontaktu s dezorientovanou osobou ve všech fázích dezorientace. Druhým stupněm je validace Naomi Feil skupinová. Tou třetí je validace Naomi Feil lektorská. To znamená, že může daný člověk pořádat certifikované kurzy. Já jsem absolvovala všechny tři stupně validace Naomi Feil. Jsem vděčná za to, že i my už máme Autorizovanou validační organizaci se sídlem v Bratislavě, která je zastřešená OZ Terapeutika s licencí i pro Českou republiku. Školíme v těchto stupních již první účastníky, kteří získali status certifikovaného uživatele validace.

Proč jste přijela do Alzheimercentra Filipov? Pořádala jste zde přednášky nebo jste pracovala i s klienty?

Do Filipova jsem přijela na pozvání paní ředitelky, která mě požádala o školení základního kurzu validace, který je zaměřený na změně postoji lidí s demencí, technik a rozeznání fází dezorientace. Uskutečnily se také ukázky přímo s klienty centra, kteří zde žijí. Školení přímo v zařízeních má několik výhod. Jednak se může přeškolit naráz více personálu, vzájemně se mohou od sebe učit a podporovat jeden druhého a mít přímo zážitek s klientem, kterého znají. Zároveň je prostor na zpětnou vazbu a vylepšení prvků pečlivosti ve své komplexnosti.

Jakým způsobem vedete vaše přednášky?

Jelikož sama nemám ráda přednášky, které jsou pouze „poslouchací", snažím se být kreativní. Mám ráda, když si mohou posluchači dané věci přímo vyzkoušet. Mohou se sami přesvědčit, že klient může po dobu validace Naomi Feil reagovat úplně jinak. Ukázky „na živo" vedou často k mnohým „aha!" efektům. Vážím si každého účastníka, který na kurz přijde, i toho, který poví, že je to těžké. Nebo je to začátek, aby svoje vlastní chování dostalo pod vědomou kontrolou, když jsou v kontaktu s dezorientovanou osobou. Když se zapálí jejich „validační světýlko" v jejich srdcích, mám radost, že jejich motivace je posouvá dále. Je to i o naší budoucnosti, lidech, kteří jsou v produktivním věku, abychom si vychovali generaci lidí v pomáhající profesionály, kteří budou empatičtí a budou mít chuť pracovat v sociálních službách, když se my staneme jejich cílovou skupinou. Nebojím se demence. Pokud budu mít jistotu, že ten, kdo se o mě bude starat, bude vědět a znát metodu validace Naomi Feil.

Validace

Metoda validace Naomi Feil je metodou komunikace s lidmi, kteří jsou staří a dezorientovaní. Slovo validace znamená potvrzení emocionálního a vnitřního prožívání klienta. Například, pokud nám klient s demencí řekne: „Pusťte mě, chci jít domů." validační reakce je „Domov je pro vás důležitý, co je na tom nejlepší, kdy jste doma?", nebudeme mu oponovat „Ale vy jste doma." a nepoužijeme ani terapeutickou lež typu „Nyní už nejezdí autobusy, pojedeme až zítra." Odporování, odklon pozornosti nebo terapeutická lež totiž nezachytávají a nenaplňují skrytou potřebu daného člověka. Domov je symbolem bezpečí, jistoty, lásky, důvěryhodných vztahů. Pokud tyto prvky člověku v daném okamžiku chybí prostřednictvím tohoto vyjádření „Pusťte mě, chci jít domů.", tak na ně poukazuje. Proto se stává, že i když je osoba, která trpí demencí, právě doma se svojí rodinou, tak „odchází" tam, kde mu bylo lépe. Starání o člověka s demencí je vždy spojená se zátěží, kterou nemusí rodina vždy dobře zvládat. Proto se pod tímto tlakem mění i atmosféra v rodinném prostředí, kterou daný člověk vnímá hlavně na emocionální úrovni.

Čtěte: Cestující v Čáslavi se ani letos nepoučili, cestu si zkracují přes koleje

Skupina Alzheimercentrum provozuje celkem 9 zařízení, specializujících se na komplexní nadstandardní péči o seniory a dlouhodobě nemocné. Díky dlouholetým zkušenostem patří ke špičce především v oboru péče o pacienty s různými formami demence se zvláštním důrazem na Alzheimerovu chorobu. Cílem skupiny Alzheimercentrum je poskytovat dlouhodobě nemocným seniorům kvalitní péči v závislosti na jejich potřebách v průběhu celého dne, která přispěje k prodloužení jejich soběstačnosti a udržení aktivního života. V současnosti skupina Alzheimercentrum provozuje 9 zařízení – dvě ve Středočeském kraji (Filipov a Zlosyň), dvě v Jihočeském kraji (Písek a Loucký Mlýn), jedno v Praze – Průhonicích, Jihlavě, Českých Budějovicích, Zlíně a jedno na Slovensku v Piešťanech.