Mojmír Šourek se narodil v roce 1929 v Křeseticích na Kutnohorsku. Původně se chtěl věnovat lesnickému povolání, nakonec se však stal vyšetřovatelem a právě díky své zálibě v hasičství vyšetřoval především požáry.

Po srpnových událostech 1968 nemohl své povolání zastávat a zakotvil jako technický pracovník u bývalého Okresního výboru Svazu požární ochrany (SPO) v Kutné Hoře, odkud v polovině roku 1989 odešel do důchodu a po nějaký čas pracoval jako „brigádník" na Okresní správě Sboru požární ochrany v Kutné Hoře.

Jeho rodný dům byl vzdálen jen 100 metrů od hasičské zbrojnice a oba jeho dědové a čtyři strýcové byli dobrovolnými hasiči, což zákonitě i jeho přivedlo do řad členů Sboru dobrovolných hasičů. Absolvoval hasičský kurz na Krajském učilišti požární ochrany v Praze, hasičský samaritánský kurz dálkově dvouletou Ústřední školu PO v Bílých Poličanech. Získal řadu ocenění. Je nositelem odznaků odbornosti SPO „Vzorný požárník I. stupně", „Vedoucí mládeže I. stupně" a „Rozhodčí SPO I. stupně". V roce 1991 mu byl udělen titul „Zasloužilý člen Svazu požární ochrany ČSFR". V období let 1991 až 1995 byl místopředsedou Okresního sdružení hasičů v Kutné Hoře.

Je kronikářem své rodné obce Křesetice, i když 50 let bydlí v Kutné Hoře, kde je také členem SDH. Jako „historik – amatér" se zajímá především o historii uniformovaných sborů spadajících pod rezort ministerstva vnitra (policie, četnictvo, hasičstvo). V roce 2002 sepsal „Kroniku hasičstva Kutnohorska" kde popsal vznik dobrovolného hasičstva v Čechách a na kutnohorském okrese. Později sepsal v dalším díle činnost všech 212 sborů dobrovolných hasičů, které na okrese působily.

Ale ani v dnešní době Mojmír Šourek nezahálí. Posledním v podstatě literárním dílem je Curriculum vitae stejnokroje českého dobrovolného hasičstva. Obsáhlý rukopis se zabývá stejnokroji a funkčím označením dobrovolných hasičů od vzniku do současnosti.