Mrchojedů bylo v minulosti na našem území požehnaně. Byl to ponižující název, šlo totiž o ves mrchojedů, tedy lidí, kteří jedí mrtvá těla zvířat a někdy i lidí. Není proto divu, že se později obce přejmenovávali, například na Mrkvojedy, Múkojedy a podobně. Věrni svému názvu zůstaly jen Mrchojedy v okrese Domažlice, spadající pod obec Meclov a Mrchojedy na Kutnohorsku nedaleko Samopší.

O Mrchojedeh, německy Merchojed, v katastru obce Samopše pochází první písemná zmínka z roku 1336, kdy Nezamysl z Talmberka směnil svá pole s opatem kláštera v Sázavě. V roce 1359 vlastnil obec Purkard hrabě z Maidburka. Roku 1436 ves získal zástavou Jan z Kunštátu a Jevišovic. V roce 1548 ji zakoupil Jan z Waldštejna a tento rod ji daroval roku 1677 opatu Sázavského kláštera Danielu Nigrinovi. Roku 1785 byl klášter zrušen a vesnici získal náboženský fond. Ve dvacátém století byla obec připojena k okresu Kutná Hora.

Přívlacká mušle, meandr řeky Sázavy.
OBRAZEM: Romantická zákoutí řeky Sázavy. Přívlacká mušle je evropská rarita

Ale vraťme se k záhadnému kamenu z načervenalého pískovce, o kterém nejsou žádné informace a ani indicie o době a důvodu jeho vzniku. Najdeme ho na konci obce, kde červená turistická značka odbočuje na nedalekou zříceninu hradu Talmberk. Pod dvojicí starých lip se tyčí obehnán čtyřmi dřevěnými kůly a lanem.

Důvod umístění kamene neznáme, zkusme proto trošku spekulovat, porovnávat s jinými analogickými kameny. Jednou z možností je smírčí kříž, nebo křížový kámen. Takové kameny museli ve středověku vytesat zločinci a vztyčit na místě spáchání zločinu. Při těžké práci si měli uvědomit rozsah svého zločinu a po sebereflexi se zpět včlenit do společnosti.

Další možností je hraniční kámen. V těchto místech se totiž stýkaly hranice pozemků Sázavského kláštera, talmberského a ratajského panství.

Zdroj: Youtube

Možná se ale jedná o prastarý menhir. Napovídá tomu skutečnost, že mezi nedalekou Sázavou a Dojetřicemi se nalézá hradiště, jehož původ je zdokumentován do 8. století, ale není vyloučeno, že je i starší. O kousek dále je významné raně středověké hradiště u Lštění. 

Aby těch záhad nebylo málo, podívejme se na podivný reliéf na přední straně stély, připomínající postavu s rukama nad hlavou, podle které se kamenu mezi místními říká „kamenný muž“. Souvisí snad tento výjev s nedalekou Čertovou brázdou, táhnoucí se desítky kilometrů mezi Sázavou a Chotouní? Podle pověstí ji vyoral svatý Prokop, který do pluhu zapřáhl čerta. Každopádně je Čertova brázda jednou z největších evropských záhad, možná je to největší pravěká stavba ve střední Evropě. 

Zajímavosti jsou i na druhé straně kamene. Tam je několika důlků, vytesaných do pravoúhlého trojúhelníku. Obdobné se vyskytují i na jiných magických kamenech na celém světě. Lidé, především nemocní, do nich vkládali prsty a něco si přáli, hlavně uzdravení. Nebo se snad jedná o nějaké symbolické poselství z minulosti?

Za Čáslavskou madonou putovali poutníci do kostela sv. Petra a Pavla z celé země.
Za Čáslavskou madonou putovali poutníci do kostela sv. Petra a Pavla z celé země

Další zajímavost, možná náhodná, se vztahuje přímo k Mrchojedům. Ves totiž leží na přímce s dalšími obcemi s podobnými názvy, a to s Konojedami na Kolínsku, Kozojedami, Masojedami a také z Mlékojedami u Neratovic.

Na původ a dataci mrchojedské stély, menhiru, kamene, dosaďte si cokoliv, jsme odpověď nenašli. A možná se nenajde nikdy. Právě proto je zajímavé navštívit magický kraj svatého Prokopa a sáhnout si na jednu z jeho záhad - „kamenného muže“ z hluboké minulosti.