Přání se jim splnilo v roce 1912, kdy bylo povoleno zřídit ve Vranicích jednotřídní školu. Škola zde byla otevřena o rok později a vyučovat se v ní začalo přesně 9. dubna. Z kácovské školy přešlo do nově otevřené školy celkem 35 žáků, které vyučoval Bohuslav Jonák. Ten však učil pouze do konce školního roku, jelikož nastoupil jako dobrovolník do vojenské služby. Proto byl přijat učitel Josef Balvín. Bohužel i on musel na konci dalšího školního roku do vojenské služby a škola ve Vranicích zůstala bez pedagoga. Proto se děti provizorně učily v mateřské škole v Kácově.

Chvilková záchrana přišla ještě v prosinci, kdy na místo učitele nastoupil Josef Starý. Ani ten však ve škole nevydržel a škola osiřela během krátké doby podruhé. Pomocnou ruku proto nabídla tehdejší učitelka z Kácova, která do vranické školy docházela dvakrát týdně.

52 žáků

Tak to bylo až do roku 1920, kdy se konečně začalo ve vranické škole vyučovat pravidelně a nastaly zlaté časy této malotřídky. Dětí školou povinných ve Vranicích totiž přibývalo a v roce 1922 jich nastoupilo dokonce 52. Učebna zůstávala ale i nadále v čísle popisném 27. Místnost nebyla vyhovující, děti se učily v malé místnosti, která byla špatně osvětlená. Bylo stále více jasné, že je nutné postavit novou školní budovu.

V roce 1928 se začala stavba nové školy vyjednávat a začalo se s ní ještě ten rok v říjnu. Udeřily však kruté mrazy, které dosahovaly až mínus 40 stupňů. Stavba se musela zastavit a pokračovala až po zimě. Nakonec ale byla budova dokončena a žáci si mohli užívat nových prostor.

Vyučování ve Vranicích pokračovalo i ve třicátých letech. V roce 1937 do školy nastoupilo celkem 39 žáků. Místní o školu pečovali. Snažili se, aby ve třídě přibývaly pomůcky a ve školní knihovně knihy. Škola fungovala pak i za druhé světové války a i zdejší děti pociťovaly dopady německé nadvlády. Musely znát text německé hymny, kterou pravidelně zpívaly. V roce 1944 pak dokonce přišel návrh na zrušení školy pro malý počet dětí. Místní se ale odvolali a škola nakonec mohla pokračovat i po válce. Žáků ale bylo čím dál méně. V roce 1946 jich nastoupilo pouze 8 žáků. V padesátých letech se sice jejich počet lehce zvyšoval, šlo ale jen o malý nárůst. Přesto se škola dočkala i začátku šedesátých let. Za posledními žáky se definitivně uzavřely dveře školy v červnu roku 1962.

Dnes je z bývalé školní budovy bytový dům. V letech 2005 až 2007 prošla rekonstrukcí a vzniklo zde sedm nových bytů.