Ale začněme od začátku. Nejdříve jsme zveřejnili fotografie Čáslavi, pomalované protiokupačními nápisy, které nafotil čáslavský patriot pan Jaroslav Šimůnek. Fotografie z rodinného archivu laskavě zapůjčila jeho dcera, spisovatelka Jaroslava Hofmanová Šimůnková.

Poté nám podal svědectví o dalším protiokupačním nápisu v Čáslavi Pavel Dočekal: „Je to neuvěřitelné, ale u Kauflandu se dochoval jeden nápis, jen je dnes opět zakryt. Je to taková betonová zeď, nyní na ní jsou billboardy a je vidět jen jedno písmeno. Další písmena jsou za billboardy dodnes čitelná.“

Další svědectví o torzu tohoto nápisu podal současný majitel zdi Martin Černý: „Ano, je to náš plot a ten nápis je skutečný a barva drží skvěle. Před rokem 1989 se čas od času objevil soudruh, že by bylo dobré nápis odstranit. Otec vždy odpověděl, že to s tím prostě koupil, a když se to někomu nelíbí, tak ať to zlikviduje sám. Bylo to vidět celá léta.“

Další informaci, která se týká čáslavského okolí, podala Lenka Bochníčková: „V Semtěši, na zdi nad hřbitovem, je dodnes čitelný nápis SE SVOBODOU ZA SVOBODU.“ Nápis je zelený a nechá se ještě přečíst, ale za pár roků už zůstanou jen fotografie a vzpomínky.

Tyto nápisy, které jsme zveřejnili v loňském roce, vzbudily velký ohlas. Letos jsme na základě výpovědi pamětníka objevili nápis nový. Jedná se o již zmíněný nápis na vratech stodoly na semtěšské návsi AŤ ŽIJE DUBČEK. Nápis je špatně čitelný, ale nechá se ještě identifikovat. Dnes už lze pouze spekulovat, proč ho původní majitel stodoly jednoduše nesmazal. Proč raději pracně řezal prkénka, kterými ho zakryl. Chtěl ho snad zachovat pro budoucnost? Nevíme, každopádně se mu to povedlo. Dnes, po padesáti letech jsme prkénka odstranili, zbytky nápisu vyfotili a poté vše vrátili do původního stavu. Poděkování patří majitelce stodoly, která nám toto laskavě umožnila.

Má vůbec smysl ztrácet čas téměř nečitelnými nápisy starými padesát let? Má. Jsou to totiž symbolické pomníčky Čechům a Slovákům, kteří se postarali o to, abychom si dnes mohli položit takto nesmyslnou otázku. Nápisy připomínají nejen oběti invaze z roku 1968, ale také oběti následné „normalizace“. Lidi, kteří odešli do exilu, byli propuštěni z práce, nemohli studovat, stali se z nich lidé druhé kategorie. Historii nelze změnit, lze se z ní ale poučit.