Přesto se shodly na tom, že jejich dětství bylo pěkné. Některé z nich chodily pěšky do školy, jiné si hrály s panenkami, pro které šily oblečky.

Ráda jsem jezdila na kole i bruslila

Povídání se seniory, 30.května

Když se řekne dětství, vybaví se Růženě Kavkové aktivity, které jako malá ráda dělala. „Často jsem jezdila ráda na kole, bruslila a chodila do tělocvičny," vzpomínala Růžena Kavková. Tam ráda cvičila na gymnastických kruzích, naopak nerada šplhala a cvičila na hrazdě.

Na 1. června, tedy na Den dětí, jim ve škole pořádali různá sportovní odpoledne. Na to má však Růžena Kavková hezké vzpomínky. „Jednou jsem dostala tři diplomy. Jeden za skok do výšky, druhý za skok do dálky a třetí za běh," dodala. Z toho měla obrovskou radost a maminka jí tenkrát diplomy schovala.

Doma musela jako většina dětí hodně pomáhat. V Karlových Varech, kde vyrůstala, byla někdy ještě v červnu zima. To potom musela nosit uhlí. Mezi její každodenní povinnosti patřil také úklid. Růžena Kavková vyrůstala do šestnácti let jako jedináček. „Poté se mi narodila sestra, ale je mezi námi velký věkový rozdíl," řekla. Sestru často hlídala a vozila jí v kočárku.

Panenkám jsem jako malá šila oblečky

Povídání se seniory, 30.května

Při vzpomínání na Dětský den, se Ludmile Herodesové vybaví scénky, které se pravidelně ve škole učili a poté je hráli. „Dnes se tomu vlastně říká akademie. Každá třída si něco připraví. Nás ve škole naučili vždy nějakou pohádku, kterou jsme poté zahráli," zavzpomínala Ludmila Herodesová. Poté ještě soutěžili, za což dostávali odměny, například čokolády.

Doma si malá Ludmila ráda hrávala s panenkami. „Měla jsem kufříky, do kterých jsem si dávala panenky a zbytky látek," řekla. „S kamarádkami jsme sedávaly venku na dece, kde jsme si s panenkami hrály a šily na ně oblečky," dodala. Částo ale musela pomáhat s chodem domácnosti. Sbírala vejce slepicím, nebo zalévala zahrádku. Pomáhala taktéž s trháním ovoce, například rybízu, ze kterého poté maminka udělala marmeládu.

Odpoledne, když bylo hezky, se s dalšími dětmi chodila koupat do rybníku. „Všude jsme chodily samy. Byly jsme samostatnější. Ale je pravda, že dřív bylo větší bezpečí, než je teď a nejezdilo tolik aut," dodala.

S bráchou jsem chodila na houby

Povídání se seniory, 30.května

Janě Syřínkové se při vzpomínání na dětství nejprve vybavily cesty do školy, kam každý den s ostatními dětmi pěšky docházela. „Nejprve jsme chodili dva kilometry, ve třetí, čtvrté a páté třídě potom kilometry tři," řekla.

Procházky si však spolužáci každý den užívali a po cestě si povídali o všem možném i nemožném. „Někdy jsme si hráli na schovávanou, ale velké lumpárny jsme nedělali," dodala Jana Syřínková. Událostí pro školáky bylo jednou za rok vypouštění rybníka. „To jsme se vždycky šli podívat, zda tam budou nějaké ryby. Ty tam samozřejmě nebyly," směje se dnes Jana Syřínková. Ta nebyla sama ani doma. Měla tři sourozence staršího bratra, starší sestru a mladšího bratra. Čtveřice sourozenců se často chodila bavit k vodě nebo do lesa. Děti rády rybařily i houbařily. Večery si zpříjemňovaly tím, že si rozdělaly táborák, kde si opekly vuřty. „Později jsme měli i lampiony a bylo to moc fajn," poznamenala Jana Syřínková.

Doma ale měly spoustu práce. Malá Jana každý den chodila pást krávu, také chodila trhat kopřivy, protože její tatínek měl hodně králíků.

Byla jsem členkou hasičského sboru

Povídání se seniory, 30.května

I když se v době, kdy byla malá, žádný Den dětí neslavil a nebyly tak ani žádné zábavné akce kolem něj, Růžena Ambrožová na své dětství vzpomíná s láskou. Když jí bylo třináct let, stala se dokonce členkou dobrovolného hasičského sboru.

„V té době jsme patřili rozhodně mezi úspěšná družstva," zdůraznila Růžena Ambrožová. Dále ve svém volném čase jezdila všude po okolí na kole, ráda navštěvovala kino, kde si s kamarády užili spoustu zábavy. Součástí života ale byly i povinnosti pomáhala na rodinném hospodářství.

Ráda jsem se starala o naše králíky

Povídání se seniory, 30.května

Když byla Jana Lacinová malá, žádný Den dětí se neslavil. I tak její dětství bylo šťastné.

Jako dítě často pomáhala doma na zahradě. „Chodila jsem na houby, také jsem se starala o králíky, které jsme měli," řekla Jana Lacinová. S dětstvím má spojené vzpomínky na své sourozence. O svou o osm let mladší sestřičku často pečovala. Její o tři roky starší bratr, zase neustále někde něco montoval. Z hraček milovala své panenky, kterým ráda šila oblečení.

Žádný Den dětí jsme nikdy neslavili

Povídání se seniory, 30.května

„Dětský den a zábavné odpoledne pro všechny? Tenkrát pro nás takový program nikdo nepřipravoval," uvedla Marie Zatřepálková. I tak se ale podle ní děti dokázaly tenkrát bez větších problémů zabavit. Malá Maruška si například často hrála s panenkami. „Byly to však hadrové panenky, ne takové, jaké mají děti teď," řekla Marie Zatřepálková.