Většina rodáků a absolventů, kteří se v budově bývalé „základky“ tuto sobotu sešli, se shodla, že zmíněný letopočet má pro ně osobně větší význam, než rok 1908, jenž byl oficiálním důvodem oslav. V tomto roce totiž škola v Nepoměřicích vznikla. Není divu – rok 1908 nikdo z přítomných nepamatoval.
Zato konec základního školství v Nepoměřicích byl předmětem dlouhých diskusí a vzpomínání. „Byl jsem žákem posledního ročníku, který z nepoměřické školy vyšel. To bylo v roce 1978,“ lovil v paměti čtyřicátník Luboš Michálek. Který si svůj bývalý domovský ústav přijel prohlédnout z Kutné Hory i s o dva roky mladším bratrem Jaromírem, rovněž zdejším bývalým žákem. „Náhle zemřel tehdejší ředitel Chlumský a nebyl nikdo, kdo by po něm převzal „štafetu“,“ odpovídá Luboš Michálek na otázku, co bylo příčinou ukončení provozu školy. „Ale pak se tu ještě dva roky učilo. Řediteloval tu ještě pan Křelina,“ opravuje ho však Irena Procházková. I ona je zdejší bývalou žačkou. Ba co víc – do školy dochází denně dodnes! Ne však jako studentka, ale jako učitelka v mateřské škole. V prostorách, kde dříve zasedali školáci, jsou v dnešní době pěkně zařízené prostory mateřinky. Vznikla v době, kdy se Nepoměřice administrativně „odtrhly“ od Košic.
„To topení je původní – instalovali ho za nás,“ všimne si Luboš Michálek. Na dětství strávené v místní škole, kam docházel z nedalekých Košic, vzpomíná rád. Přesto, že výuka zde zřejmě byla v mnoha ohledech netradiční. „Když bylo pracovní vyučování, chodili jsme učiteli krmit králíky a pracovat na jeho zahradu,“ směje se.
Téměř o půlstoletí starší vzpomínky mají na zdejší školní docházku osmdesátníci Antonín Kruliš a Václav Moravec. Narozdíl od Michálka a Procházkové zažili dobu, kdy škola měla všech osm ročníků, nikoli jen čtyři. Václav Moravec navštívil budovu poprvé od doby, kdy lavice opustil. „Vevnitř se to změnilo k nepoznání, ale zvenku je škola pořád skoro stejná,“ říká.
