Na Gymnáziu v Havlíčkově Brodě jste byla 23 let. Proč najednou ta změna?
Měla jsem potřebu změny, už zhruba rok jsem se poohlížela po jiném místě. Děti mi vyrostly, takže bych to charakterizovala jako potřebu ženy ve středním věku něco ve svém životě změnit.

Tomu rozumím. Proč právě Kutná Hora?
Manžel z Kutné Hory pochází, jezdíme sem pečovat o babičku. Také mně velmi oslovilo, že kutnohorské gymnázium je malé, což mi z hlediska řízení vyhovuje. A v neposlední řadě vnímám veskrze pozitivně, že jde o gymnázium církevní. Jsem věřící, aktivní katolička, takže je to něco, v čem žiji. Vlastně si mě ta příležitost sama tak trochu našla a já jsem za ni velmi ráda.

Zuzana Šimůnková pochází ze Slovenska, v Praze vystudovala Matematicko- fyzikální fakultu Univerzity Karlovy, obor učitelství matematika a informatika. Ve školství se pohybuje už 23 let. Do současné doby působila jako pedagog na gymnáziu v Havlíčkově Brodě. Věnuje se nadaným dětem, devět let působila jako krajský koordinátor soutěže Logická olympiáda pro nadané děti v rámci Mensy. Je držitelem ceny Učitel Vysočiny. V současné době žije v severní části Vysočiny.

Už jste se měla možnost seznámit se se svým novým působištěm a pedagogickým sborem?
Seznámila jsem se s vedením školy, s pedagogy se setkám na začátku června. Souvisí to hlavně s pandemickou situací, kdy i konkurz musel proběhnout na dálku. Ale i bez ní je teď ve školách složité období – přijímací zkoušky, maturity, příprava závěrečných hodnocení. Proto jsme se s pedagogy domluvili, že necháme setkání až po maturitách, kdy budou mít trochu volněji.

A co podle vás Církevní gymnázium v Kutné Hoře nyní nejvíce potřebuje?
Určitě chci do školy přinést více komunikace. Mám v naturelu komunikovat otevřeně, vyjednávat věci. Mám pocit, že to je něco, co škola potřebuje a po čem zároveň volají lidé v jejím okolí, rodiče i další. Je pro mě přirozené rozvíjet vztahy, navazovat spolupráci. Jsem technický typ, mám ráda věci pojmenované.

Je něco, co už teď víte, že byste chtěla na vašem novém působišti změnit?
Těch nápadů je více, ale nemůžu je konkretizovat, dokud neuvidím školu v běhu. V praxi ji uvidím až v září.

Co studenti, mají se bát nové, přísné ředitelky, nebo budete spíše laskavou a opatrující dámou?
To byste se asi musela zeptat spíše mých studentů. Myslím si, že se studenty, které učím, žádný problém nemám. Je ale pravda, že ti, které neučím, mohou mít jiné dojmy. Osobní kontakt je hrozně důležitý. Věřím, že se se zdejšími studenty dobře poznáme, chtěla bych rozšířit i činnost klubu, přidat nějaký kroužek.

Co dalšího plánujete?
V posledních letech jsem pracovala s robotickými pomůckami. Tím, že spolupracuji s Mensou, tak plánuji školu dovybavit a tyto věci rozvíjet. Právě tady se nabízí krásná možnost potkávat se se studenty a navázat kontakt. Také bych byla velmi ráda, kdyby se nám povedlo podpořit nějaké dobrovolnické aktivity.

Jak na vás prozatím církevní gymnázium působí?
Je to velmi dobrá škola, má dobrý základ. Chci, aby pokračovala v tom, co měla nakročeno, a zároveň respektovala vývoj 21. století. Protože děti potřebují být připravené pro současnou společnost, která se velmi rychle mění. Celostátně se zvyšují nároky na digitalizaci výuky, naštěstí jsem informatik, takže pro mě není problém tohle zapracovat. Na gymnáziu jsou lidé, kteří tohle vnímají stejně jako já. Moje vize je rozvíjet základní směřování školy s ohledem na dobu, ve které žijeme. Děti nemůžeme odpárat od sociálních sítí, byť víme, že tam obsah není vždy ideální. Naopak, naším cílem by mělo být naučit je s tím pracovat. Vyhledávat relevantní informace, nevěřit hned všemu, co se na internetu objeví. To je ale velká práce jak pro školu, tak pro rodinu.