Kde jste působil těsně předtím, než jste přišel do čáslavské nemocnice?
Věnoval jsem se několika soukromým projektům, které měly se zdravotnictvím, nebo spíše se zdravím ledacos společného. Šlo například o start-up jednoho internetového projektu či o realizaci objektu, který slouží pro sociální použití a nachází se v Krušných horách.

Proč jste si vybral právě čáslavskou nemocnici? Přece jen je to malá nemocnice, malé město.
Na to je jednoduchá odpověď, náhodou. Našel jsem tuto příležitost a chvilku jsem o ní přemýšlel, zvažoval jsem, co mohu nemocnici přinést, zda ji mohu posunout dopředu. Velkou roli také sehrálo, že Čáslav je město, které znám z dětství, k blízkému okolí se mi váže řada vzpomínek, tak proč ne. Myslím si, že se v čáslavské nemocnici dá udělat spousta dobré a smysluplné práce. Samozřejmě jsem si dopředu vyhodnocoval informace, které byly k dispozici a pozitiva převážila.

Neměl jste z toho pocit, že se tady 'zahrabete'?
Vůbec ne. Já svoji roli v čáslavské nemocnici beru profesionálně, to znamená postavit dobře fungující nemocnici, která je prospěšná celému regionu. Na mnohé lze navázat po minulém vedení, určitě nebudu začínat od úplného začátku, což je plus. Do nemocnice se v minulosti docela investovalo, díky čemuž se může pochlubit například velmi kvalitním přístrojovým a IT vybavením. To ale neznamená, že nemocnici není potřeba modernizovat a přizpůsobit ji současným trendům a potřebám.

Čáslavská nemocnice je městským zařízením. Dá se předpokládat, že se tohle do budoucna někdy změní, tak, jako se to stalo s nemocnicí v Kutné Hoře, která nyní spadá pod Kraj?
To je otázka nikoliv manažerská, ale otázka politického rozhodování. Tím pádem je to téma, ke kterému se já nemohou vyjadřovat.

Domníváte se, že nemocnice malého typu mohou konkurovat těm větším? Mám na mysli situaci, kdy se lidem stane například nějaký vážnější úraz a oni s důvěrou půjdou a vyhledají právě tu svou malou 'okresní' nemocnici, aniž by měli pochybnost, že se jim zde dostane méně kvalitní péče, než třeba v Praze.
Kvalita a odborná erudovanost péče je stejná jako ve velké nemocnici, o tom nelze diskutovat. Samozřejmě rozsah je odlišný. Záleží na vážnosti úrazu, umíme se ale postarat i o komplikované stavy, případně po zajištění základních funkcí následuje transport pacienta na specializované pracoviště vyššího typu. Velmi záleží na pověsti nemocnice a ta musí být doprovozena realitou. Informace se šíří „šuškandou“ a to platí v dobrém i ve zlém. Jestliže pacient, který projde naší nemocnicí, je s našimi službami spokojen, tak to samozřejmě sdělí svým blízkým sousedům. Ale funguje to pochopitelně obráceně. Takže v kvalitě poskytovaných služeb se nemocnice malého typu té velké vyrovnat musí. Nemůže ale konkurovat například v některých komplikovaných zákrocích, která provádějí specializovaná pracoviště. K tomu je zapotřebí odpovídající přístrojové vybavení a široký tým zkušených lékařů řady odborností, kteří mají s takovými výkony denní praxi.

Spěje k takové koncepci současné zdravotnictví?
Ano. Je zbytečné, aby se čáslavská nemocnice věnovala rozsáhlým polytraumatům, například po vážných autohavárii, to by byl naprostý nesmysl. Na druhou stranu není logické, aby specializovaná pracoviště prováděla jednodušší výkony, které dobře zvládne menší nemocnice a často i s příjemnější atmosférou pro pacienta. Celkem dobře nám takto funguje spolupráce s nemocnicí v Kolíně nebo v Praze na Vinohradech.

Rudolf Bubla (1959) se narodil v Praze, kde má trvalé bydliště, žije ale na různých místech. Je ženatý, jeho manželka je lékařka. Má syna a dceru, syn je investiční bankéř, dcera studuje medicínu. Vystudoval ČVUT, ve volném čase jej baví především sport - běh, kolo a lyže.

Jak zásadní je rozdíl mezi městskou a krajskou nemocnicí?
Obecně ekonomicky jde o zásadní rozdíl. Jestliže je nemocnice v řízení Kraje, má k dispozici zpravidla více finančních prostředků alokovaných z řady zdrojů, je možné je kombinovat, může tak strategicky v čase lépe reagovat na aktuální potřebu. Záleží na řadě okolností, nemusí to tak být vždy. Čáslavská nemocnice je dlouhodobě prioritou radnice, finanční možnosti jsou menší, o to více se ale dbá na účelné hospodaření, alespoň takto to cítím od prvního okamžiku v nemocnici.

Proč české zdravotnictví stále trápí nedostatek lékařů? V čem je problém, ve výši jejich platů?
Platy již dnes nestojí na prvním místě. Problém se netýká jen lékařů, ale také a často zdravotních sester. Domnívám se, že být lékařem je nyní v měřítku ČR celkem dobře placené povolání. Před dvěma lety například chybělo 1,5 tisíce lékařských úvazků v českých nemocnicích a asi 3 tisíce úvazků zdravotních sester. Současná realita nebude o moc jiná. Je to dáno tím, že se škol vycházelo méně a méně lékařů. Někteří z nich se po absolvování školy rozhodli změnit svá povolání, začali se věnovat třeba managementu, podnikání, případně našli lépe placené uplatnění v zahraničí. To platí podobně i pro zdravotní sestry. V obou případech pak svoji roli sehrál systém vzdělávání, který se stal značně složitějším. Mnohé se ale již posunulo kupředu, například co se výše platů týče. Problém současně vidím v chronickém přetěžování doktorů a sester přesčasy. Díky tomu, že jich je málo, jsou maximálně vytížení a unavení z práce a to už nedokáže kompenzovat ani výše platu. Často je to i frustrace a beznaděj, že se tento stav do blízkého budoucna výrazně změní. Ministerstvo zdravotnictví se snaží současně tento problém řešit, je to bohužel několik systémových poruch najednou, efekt současných opatření se projeví až po letech. Položila jste mi otázku s velmi složitou odpovědí, kterou nelze vypořádat v několika větách. Jsem přesvědčen, že veliké komplikace máme teprve před sebou, chybí přirozená generační výměna lékařů a sester, teprve potom lze očekávat zlepšení. Řešitelné to je, logická cesta je ale komplikovaná politikařením, populismem a sbíráním bodů do voleb.

Ráda bych se ještě v krátkosti zeptala na Vaši 'lázeňskou' kariéru. Z funkce ředitele Jánských Lázní jste byl odvolán. Jak jste to tehdy vnímal?
Ten krok byl tehdy velmi překvapující, protože nebyla žádná indicie o tom, že by se k něčemu podobnému schylovalo. Naopak. Výsledky společnosti rostly dvouciferně nahoru, byli jsme i po prověrce NKÚ, jehož závěry byly veskrze pozitivní. Překvapující to bylo víc, že mě pan ministr Svatopluk Němeček odvolal v poslední den svého mandátu. Osobně jsem pana ministra v ten den ani neviděl, odvolání mi předali jeho kolegové. Když jsem se ptal po důvodech, tak mi sdělili, že důvody neznají. Že je zná jenom pan ministr a ten už v úřadu není a vlastně už asi není ani ministr.

Dozvěděl jste se ten důvod svého odvolání třeba později?
Samozřejmě jsem důvody hledal, skládal jsem hypotézy. Domnívám se, že za tím stál další pokus o přípravu privatizace Jánských Lázní, kdy nejde o lázně jako takové ale zejména o jejich nemovitý majetek, který je často v hledáčku různých zájmových skupin. Řada indicií tomu nasvědčovala. Byla to linka, jak dosadit ve výběrovém řízení ředitele, který by začal realizovat přípravu tohoto kroku, ovládnutí managementu a nejprve transformace státního podniku do akciové společnosti. Tento „transformační“ ředitel byl ve výběrovém řízení dosazen a po pěti měsících byl novým ministrem opět bez udání důvodů odvolán, potom jsem se v tom již ztrácel, přestal jsem to sledovat.

Dotklo se Vás to i v osobní rovině?
Rozhodně to není příjemné. Za předpokladu, že bych si byl vědom nějakých vážných pracovních prohřešků, pak by to respektoval. Ale v situaci, kdy to přijde jako blesk z čistého nebe a vůbec netušíte proč, potom se Vás to pochopitelně dotkne. Zcela Vám to zaměstnává mozek a zabýváte se myšlenkami, čím to vlastně bylo všechno způsobeno. Potom si ale řeknete a i vnitřně si nařídíte, že se takovými věcmi už dál nemůžete zaobírat, ničí vás a musíte se znovu dívat jen dopředu. Je to vnitřně těžké, ale je to jediná rozumná cesta, musíte si zakázat tyto myšlenky. Bývalého ministra Němečka se mi pak podařilo po nějaké době prostřednictvím mých kontaktů oslovit. Zajímalo mě, co za mým odvoláním stálo. Vzkázal mi, že vlastně neví, proč to udělal, prý to konzultoval se svým náměstkem, kterému jsem přímo podléhal. Ten měl své argumenty, něco jsem v této souvislosti zaslechl o odborářích, podivném svazu pacientů odboráře pana Olejára, dohromady veliká snůška nesmyslů. Tento člověk již na ministerstvu nepůsobí, byl novým ministrem odvolán z funkce, informační led se tak uzavřel. Já již po tom nepátrám.