Ze školních kronik se bohužel nedochovaly informace, jež by nám přiblížily samotné založení školy.

Ve školním roce 1948 nastoupilo do úmonínské školy celkem 20 dětí, z nichž bylo osm nových. Tehdy ve škole převládali chlapci, kterých bylo ve škole čtrnáct, dívek docházelo pouze šest. V tomto roce se taktéž ve škole vystřídaly učitelky na ruční práce. Jedna vážně onemocněla, a tak nastoupila prozatímní učitelka, která ve škole učila jak ruční práce, tak ruský jazyk i hudební výchovu.

Nedostatek učebnic

V tehdejších dobách nebyl dostatek finančních prostředků na učebnice, ze kterých by se žáci učili. Proto psala učitelka den co den na tabuli poznámky k probírané učební látce, které si žáci následně přepisovali do svých sešitů. Řídící učitel psal na psacím stroji delší texty, které si poté do sešitů žáci vylepovali. Při výuce tehdy pomáhaly učitelům různé pedagogické časopisy, například časopis s názvem Komenský, Výtvarná výchova či Tělesná výchova.

Kroužky pro děti

Pro velký zájem probíhaly v odpoledních hodinách v úmonínské škole kroužky. Ty se většinou týkaly látky, kterou žáci ve škole zrovna probírali. Díky novému rozhlasovému přijímači také žáci pravidelně každý pátek ráno slýchali samotného ministerstva školství.

Protože rodičům záleželo na tom, v jakém prostředí tráví jejich děti pět až šest dnů v týdnu, vyzdobili oni sami v průběhu roku tuto školu, konkrétně její chodbu, různými nápisy a obrázkovými časopisy. Na školní zahradě pomohly děti řídícímu učiteli zasadit ovocné stromy.

Všechny však trápila potřebná oprava poničené podlahy. Hlavním důvodem pro neuskutečnění této opravy byl nedostatek finančních prostředků. Z tohoto důvodu nebyly odstraněny ani další stavební a zdravotní závady, které se zde postupně „objevovaly".

Jedna z posledních tříd v Úmoníně

Rok 1951 se řadil mezi ty méně šťastné. Sklep budovy byl při silném dešti vytopený. Hasičský sbor sice vodu co nejrychleji vyčerpal, bohužel zničené zdi nebyly pro nedostatek cihel opraveny a nedostatek finančních prostředků bránil i potřebné úpravě studně. Řídícímu učiteli však na škole záleželo, a proto alespoň natřel stará želená vrata.

Na konci roku odešli z Úmonína na střední školu do Kutné Hory celkem čtyři žáci.

V roce 1949 nastoupilo do školy celkem osm nových žáků. Školu tedy navštěvovalo celkem 24 dětí. Všichni se radovali z částečné opravy sklepa, který byl v minulém roce vytopený, závady a problémy této budovy však přibývaly a nedařilo se je odstranit.

Opravy

V dalších letech se místní dočkali. Školu čekaly opravy. Byla vymalována třída, chodby i záchody. Podlaha se rovněž dočkala oprav. Kvůli větším opravám byli žáci na čas přesunuti do knihovny bývalého zámku, kde probíhalo taktéž vyučování. Žáci, rodiče i učitelé se radovali ze zdařilé přístavby a nově vystavených záchodů.

Přáním žáků bylo vyrazit na výlet. To se jim splnilo v roce 1958, kdy vyjeli autobusem do Moravského krasu. Škola v Úmoníně fungovala i v průběhu 60. let, později však byla kvůli stále menšímu počtu žáků zavřená.

Ani budova této školy naštěstí nechátrá. Dnes se v ní nachází obecní úřad a pošta.