Myslím si, že takovou dávku odvahy by možná neprokázal ani mnohý dospělý člověk, natož dítě,“ kroutí hlavou při vzpomínce na málem osudný červnový den Michal Kalkuš, otec obou dětí. „Když si uvědomím, co se mohlo stát,“ zamýšlí se: „Myslím, že Janička se nám ten den podruhé narodila!“

Rodinnou pohodu přetrhl náhlý pláč

Onen osudný den byla celá rodina doma. Filip dováděl se svým kamarádem v bazénu na zahradě, malá Janička se batolila v bezprostřední blízkosti otce, který seděl u počítače na verandě. „Janinka si spokojeně hrála, tak jsem na malý okamžik vešla do domu pro přepravku se švestkami, kterou jsem chtěla donést sousedce,“ vypráví maminka obou sourozenců. Filipův náhlý zoufalý křik a pláč celou rodinu vyděsil. „Vyběhl jsem z verandy a viděl jsem, jak Filip sedí uslzený u bazénu a babička drží Janu ve vzduchu za nožičku,“ líčí Michal Kalkuš, který začal s okamžitým oživováním dítěte. „Když jsem uslyšela pláč a viděla to malé fialovobílé tělíčko ležet bezvládně na zemi, úplně jsem strnula a nebyla jsem vůbec schopná nic dělat,“ vzpomíná matka na nejhorší chvíle svého života. „Nevím, jak dlouho jsem holčičce dýchal do úst. V tu chvíli je každá minuta dlouhá celou věčnost. Vzpomínám si jen, že babička mi po chvíli řekla, že už dítě dýchá, že mohu přestat s oživováním. Byl jsem ale v takovém šoku, že jsem s první pomocí nedokázal vůbec přestat, stále jsem držel její malou hlavičku a vdechoval jí do úst vzduch,“ líčí otec. „Je ale pravda, že jsme se shodli, že v tu chvíli nikdo z nás nepomyslel na to, že by mohla Jana zemřít,“ shodují se oba rodiče dětí.

Lékař přivolané záchranky, který dítě s matkou odvážel, vyděšené rodiče ujistil, že holčička nebude mít s největší pravděpodobností žádné následky. „Přesto jsme v hořovické nemocnici strávily tři dny. Lékaři chtěli vyloučit nebezpečí, že by Janě zůstala v plicích voda,“ líčí maminka.
Malý osovský hrdina Filip, normální chlapec, kterého baví počítačové hry, malování a má rád Harryho Pottera, se z otřesného zážitku podle rodičů dostal poměrně rychle. „Radili jsme se s odborníky, zda by neměl navštívit psychologa. Lékařka, ale i sám čas potvrdily, že nic podobného Filípek nepotřebuje,“ říká matka. Chlapec ze sebe podle rodičů stres dostal jakousi instinktivní potřebou o zážitku neustále hovořit. „Dokonce sám začal s polštářem předvádět, jak se vše seběhlo a jak Janu z bazénu vytáhl,“ říká otec.
„Sestru jsme hledali a já jsem přišel k bazénu a viděl ji tam, tak jsem ji vytáhl a začal jsem brečet,“ vypráví Filip, který si dnes zas se sestrou může spokojeně hrát.

„Doufám, že náš příběh poslouží jako ponaučení všem rodičům. Opatrnosti totiž není nikdy dost. Přesvědčil jsem se, že během minuty se vám může naráz úplně celý svět otočit vzhůru nohama,“ svěřuje se na závěr šťastný otec Michal Kalkuš.