Jedna z kutnohorských restaurací dokonce kvůli tomu omezila otevírací dobu. „Teplota v kuchyni ukazovala v úterý v deset hodin ráno třicet devět stupňů. V průběhu dne, když se vaří a jsou zapnuté všechny spotřebiče, se to ještě zvedne klidně o deset stupňů. Rozhodl jsem se proto restauraci ve všední dny otvírat až v 17 hodin,“ uvedl majitel restaurace Hruškovna Michal Hruška.

Jiná kutnohorská restaurace, Harmonia, je na tom s teplotami podobně, kuchaři už jsou na to ale prý zvyklí. „Na baru máme teploměr, ráno, když jsme měli ještě zavřeno, tak ukazoval devětadvacet stupňů. V kuchyni je ale mnohem tepleji, klidně i přes čtyřicet stupňů. Klimatizaci nemáme, protože není dobrá ze zdravotního hlediska. Ono když je takhle extrémní vedro a na krk a záda vám dvanáct hodin fouká studených vzduch, tak to jak se říká odnesete a nastydnete. V kuchyni to řešíme větráky a cirkulací vzduchu,“ uvedl majitel nejstarší porevoluční restaurace v Kutné Hoře Tomáš Dáňa. Zároveň ale zdůraznil, že současný ráz počasí nepovažuje za nic výjimečného a za dobu svého podnikání už jej několikrát zažil. „Je pravda, že výjimečné je současné počasí v tom, že vysoké teploty přetrvávají mnoho dní v kuse. Ale jinak podobná horka samozřejmě pamatuji, vždycky jsme to řešili tak, že co se nemuselo, to se nedělalo. Na druhou stranu ale lidé, co přijedou do Kutné Hory na výlet, tak mají hlad a žízeň, to se nedá nic dělat,“ doplnil Dáňa.

Doslova muka ale zažívají také hasiči. K zásahům totiž vyjíždějí v plné polní – to znamená oblečení od hlavy až k patě v neprodyšných kamizolách a co je ještě horší: v autě bez klimatizace. „Klademe zvýšený důraz na pitný režim, protože hasičům skutečně hrozí přehřátí organismu. Je to z toho důvodu, že k zásahu vždy vyjíždíme v maximální výbavě a se všemi ochrannými pomůckami. I u obyčejné bouračky totiž hrozí nebezpečí výbuchu. Velitel zásahu ale může například kvůli horku ochranné prostředky hasičů snížit, pakliže vyhodnotí, že to situace umožňuje. Například ve chvíli, kdy je požár lokalizován a probíhá už jen dohašování,“ uvedl šéf územního odboru HZS Kutná Hora Jiří Pokorný.

O mnoho lépe na tom ale nejsou ani arboristé a pokrývači, kteří pracují na přímém slunci. Pro ně existuje jediné řešení: vstát ještě za tmy, protože kolem poledne už se na střeše nebo na stromě vydržet nedá. „Pracovat začínám kolem půl šesté, tam, kde neruším lidi. Na střeše jsem, dokud tam vydržím, většinou tak do jedné hodiny po poledni,“ uvedl Jaroslav Helcl.

Arborista Lukáš Pilc medové dny také zrovna neprožívá. I on do terénu vyráží brzy po ránu. „Pracovat jezdím minimálně o dvě hodiny dřív, než obvykle, protože kolem půl desáté už je to nesnesitelné. I když pracujeme částečně v korunách stromů, kde je stín, je práce dost fyzicky náročná. Kromě toho musíme dodržovat bezpečnost práce, takže jsme podle toho oblečení – třeba na nohou máme těžké, neprodyšné boty, které chrání před případným nechtěným zářezem od motorové pily,“ řekl s tím, že od rána v průběhu dopoledne vypije více než tři litry vody. „Důležité je pak tělu dodat látky, které díky pocení ztrácí, tedy hořčík a sůl,“ uzavřel.