Pomlázka je jednou z mnoha velikonočních tradic, která se plošně zachovala dodnes, i když jen u nás a na sousedním Slovensku. A jak je vlastně tato tradice stará? To dnes už asi zcela přesně nedohledáme, ale víme, že se o pomlázce zmiňuje pražský kazatel Konrad Waldhauser už ve 14. století.

Slovo pomlázka je odvozeno od slovesa pomladiti. Nejdříve byl takto však pojmenován zvyk, jehož označení bylo časem přeneseno i na proutky, tedy pomlázku, jak ji známe dnes. Pošlehání pomlázkou má magicky přenést jarní sílu z rostlinstva na lidi. Dříve tak pomlázkou nedostávala pouze děvčata, což dokládá i etymologický slovník, který uvádí příklad: „Dívky s pacholky pomlázejí se a mrskají.“

Svobodné dívky dostávaly pomlázkou, aby zůstaly svěží a mladé. Dívky chlapcům oplácely výprask o den později, o takzvaném Odplatném úterý. Podle pramenů vdané ženy koledníci prý pomlázkou šlehali proto, aby jim vyhnali zlý jazyk. Hospodář vyšlehal i čeleď, aby zahnal lenost, krávu, aby se otelila, nebo stromy v sadech, aby se probraly ze zimního spánku.