Na žhavý srpen roku 1968 zavzpomínal kronikář obce Křesetice Mojmír Šourek. „V roce 1968 bylo v tehdejším Československu pořádně žhavé léto. Horko bylo ale také na domácí politické scéně,“ předeslal Mojmír Šourek.

Vstup vojsk Varšavské smlouvy začal do ČSSR vlastně již krátce po třiadvacáté hodině 20. srpna. Různá místa v Československu obsazovali jednotlivé invazní jednotky z Bulharské lidové republiky, Maďarské lidové republiky, Polské lidové republiky a Svazu sovětských socialistických republik. „Kutnohorsko tehdy obsadili Poláci. Vstup vojsk a tragicky poznamenal osud dvou rodin z Kutnohorska,“ řekl Šourek.

Ve středu 21. srpna brzy ráno přijížděla po silnici číslo 38 ve směru od Kolína kolona motorových vojenských vozidel a tanků sovětské armády. V té době členové JZD Nové Dvory, traktorista Miroslav Kruliš a jeho spolujezdec Antonín Lacina, jeli traktorem na farmu JZD do Hlízova. Zastavili u příkopu ve směru své jízdy a čekali, až je vojenská kolona předjede. „Za jejich traktorem zastavilo i osobní vozidlo s řidičem z Pardubic. Řidič jednoho z tanků ale vybočil do levé strany a narazil do traktoru, který odhodil do příkopu,“ podotkl Mojmír Šourek.

Následky srážky tanku s traktorem byly fatální. „Traktor byl prakticky celý zdemolovaný. Traktorista Miroslav Kruliš byl těžce zraněn a byla mu amputována levá noha v bérci a stal se doživotním invalidou. Antonín Lacina utrpěl zranění hlavy, které bylo v kutnohorské nemocnici kvalifikováno jako lehké. V následujících letech ale trpěl bolestmi hlavy, které vedly až k operaci v roce 1977. Až ta odhalila těžké poranění mozku v důsledku úrazu z roku 1968. Lékaři už Lacinovi pomoci nedokázali, zemřel 5. ledna 1977,“ uzavřel příběh traktoristy a jeho spolujezdce oslovený pamětník.

Jenže pobyt vojsk SSSR, kteří podle Mojmíra Šourka na československém území strávily přesně 22 let, 10 měsíců a 6 dnů, dramaticky zasáhl ještě do života další rodiny žijící na Kutnohorsku.

Další nehoda

Přesně jedenáct let po jejich příchodu, v pátek 26. října 1979, se odpoledne po čtvrté hodině vracelo pět studentů Střední zemědělské technické školy v Mladé Boleslavi osobním autem do svých domovů na Kutnohorsku a Benešovsku. Na silnici I/38 za obcí Luštěnice najel v protisměru do jejich vozu v důsledku nepřiměřené rychlosti vojenský automobil sovětské armády značky Volha Gaz. Následky byly tragické.

Řidič osobního automobilu, v němž jeli studenti, Jiří Pilný z Benešovska byl zraněn těžce, jeho spolucestující František Rýdl z Okrouhlice na místě zemřel. Další spolucestující Josef Setnička byl zraněn těžce, František Vlk byl zraněn lehce a poslední ze studentů, Petr Moc ze Zbizub zemřel na těžké poranění mozku ve Vinohradské nemocnici v Praze 20. listopadu téhož roku.

Těžká zranění ale utrpěli i řidiči vojenského vozu a jeho řidič, V. F. Frolov, byl odsouzen k trestu odnětí svobody na sedm let. „Za padesát let už to všechno odnesl čas, staří pamětníci poumírali. Zbyly jen vzpomínky a víra, že snad se něco již nikdy víc nebude opakovat,“ doplnil třiadevadesátiletý pamětník.